Všechno naruby tu je
14.11.2010 14:44
Naštvaně jsem nasedl do svého stříbrného Volva a čekal na Alici a Jaspera. Ani jeden jsme se netěšili do nového domova. Alice měla strach, že by nemohla nakupovat, Jasper, ten se bál o Alici a já jsem zase nechtěl opustit své přátele. Ale co nadělám, Carlisle dostal dobrou práci a my můžeme...
14.11.2010 14:45
Do učebny jsem dorazil až mezi posledními a sedl si do poslední úplně prázdné lavice u okna. Všichni ve třídě si začali něco šeptat a tak mě napadlo, že můj soused ještě nepřišel a já byl zvědavý, kdo to je, kdyby to totiž byl někdo obyčejný, nevzbudilo by to tolik šepotu.
Učitel si už něco...
14.11.2010 14:46
Ráno jsem byl z celého rodinného osazenstva vzhůru první. Nemohl jsem dospat a těšil jsem se do školy jako malý kluk na ježíška, nebo jako Emmett první den. Nechtěl jsem si přiznat, že za tou mou podivně dobrou náladou je Isabella, ale nic jiného, co by mě tak lákalo do školy, ...
14.11.2010 14:47
K mému velkému štěstí se sen neopakoval, alespoň ne ten samý. Přesto mě celou noc mými sny provázela Bella a nikdy nebyla normální. Tedy, tím nechci říct, že byla divná, ale ona nikdy nebyla člověk. Většinou se změnila na upíra, stejně jako v průběhu prvního snu. Lákala mě, hladila, líbala,...
14.11.2010 14:48
Seběhlo se to hrozně rychle. Všechny svaly v těle se mi napjaly a já se přikrčil. Viděl jsem to zrychleně. Bella se pohnula vteřinu předtím, než jsem semkl víčka těsně k sobě a ruce mi vystřelily nad hlavu v obranném gestu. Praštil jsem sebou na zem a smotal se do klubíčka jako štěně. Měl jsem...
20.01.2011 17:23
Probudilo mě až zavření dveří. Otevřel jsem oči a několikrát zamrkal, abych si zvykl na tmu, která vládla v pokoji. V televizi běžela nějaká reklama a Alice spala vedle mě. V chodbě jsem zaznamenal nějaké hlasy.
„Pšt, nebo vzbudíme Esmé a Carlislea,“ zaslechl jsem Rose, jak šeptá...
20.01.2011 17:24
Zbytek pátku ubíhal nesmírně pomalu. Dvě hodiny po obědě jsem se hrozně nudil a neustále jsem byl myšlenkami mimo. Tedy spíš bych měl říct, že jsem myslel na zítřejší den na pláži spolu s Bellou. Což se mi znovu stalo osudným při hodině tělocviku.
Jestli jsem si kdy myslel, že jsem na...
20.01.2011 17:24
„Začíná ti ten strach lézt na mozek?“ zeptal se Mika Paul, když překonal počáteční šok. Mikovo obvinění všem doslova vyrazilo dech a ne jenom Belle, která stále seděla ztuhlá vedle mě. Nechápal jsem, co k tomu Mike vedlo, vždyť to jeho prohlášení znělo dost uboze.
„Ne, právě naopak, na...
22.01.2011 17:25
První odkaz mě okamžitě odkázal na historii upírů a tedy přesně do Transylvánie. A samozřejmě na všechny báchorky o upírech, které se nám snaží podstrčit i Hollywood, aby nás aspoň někdy vyděsil.
„…upír má dva špičaté zuby, neodráží se v zrcadle, nevrhá stín, bojí se slunečního světla, křížů,...
23.01.2011 17:26
Dopoledne ubíhalo poklidným rytmem, až mě to v některých hodinách pomalu přestávalo bavit, ale jelikož jsem si chtěl zachovat dobré výsledky, musel jsem dávat pozor a být neustále ve střehu protože se snad všichni učitelé dohodli na zkoušení.
Už během třetí hodiny jsem zjistil, že mi...
24.01.2011 17:26
„Takže? Co uděláme?“ položila správnou otázku Christina. „Opravdu ho nechceš proměnit?“
„Neřekla jsem, že nechci, řekla jsem, že mám hlad,“ odporovala ji Graciela a já přemýšlel nad tím, co by pro mě bylo lepší - jestli dělat Graciele navždy poskoka nebo se jenom tak nechat zakousnout a umřít. A...
25.01.2011 09:14
To ráno se mi do školy vůbec nechtělo, ačkoliv tomu mělo být právě naopak a já se měl do školy těšit jako snad nikdy předtím. Takže jen co se mi pokojem rozezvonil budík, zaklapl jsem ho, otočil jsem se na druhý bok a spal dál. Ale ani to nemělo dlouhého trvání, protože se znovu ozvalo klepání...
30.01.2011 09:15
Jestliže se aspoň Mike snažil chovat trochu taktně a nepořvával na mě po celé šatně, Emmett si podobné servítky nebral a okamžitě začal vyzvídat, jak je to se mnou a Bellou, když jsem teď seděl na obědě vedle ní a proč jsme se nepřipojili k partě. Místo že by nám u stolu udělali...
07.02.2011 09:16
„Tak povídej, do půlnoci máš čas na své otázky,“ pobídla mě.
„Do půlnoci. Potom odejdeš?“ zeptal jsem se a mrkl na hodiny. Ještě nebylo ani osm, takže jsem měl dost času. Čtyři hodiny by mi možná mohly stačit, přestože jsem měl rozhodně spoustu otázek, na které jsem chtěl znát odpovědi.
„Ne, ...
14.02.2011 10:00
Na hodinu tělocviku bych málem přišel pozdě, nebýt Emmetta, který zrovna s Mikem odcházeli z jídelny.
„Miku, běž napřed, musím mluvit s Edwardem,“ pobídl svého kamaráda k odchodu a sám si odtáhl od stolu jednu židli, na kterou si sedl. „Co se stalo? Dala ti kopačky?“ zeptal...
09.03.2011 10:00
Ráno bylo stejné, jako každé jiné. Ikdyž, vlastně ne… už jsem si zvykl na to, že mě Emmett budit nechodí, ale dneska jsem neslyšel jeho hlučný hlas ani z jednoho z pokojů. Což bylo hodně zvláštní, tohle byl přece jeho ranní rituál.
Nakonec se ukázalo, že to večer trochu...
10.05.2011 13:42
Ten otevřený projev náklonnosti vyvolal samozřejmě spoustu řečí. Jen co jsem vyšel z jídelny, byla u mě Monica s Mikem a chystali se vyzvídat. Oběma tak nějak nedocházela ta skutečnost, že jsme se s Bellou dali dohromady. Možná až do teď Monica trochu doufala v to, že bych...
17.05.2011 13:42
„Nechci na tebe tlačit, ale co bys řekl tomu, kdybychom se u nás doma ukázali už v úterý?“ zeptala se mě Bella, když jsme společně seděli u mě v pokoji na posteli. Opět jsme si jenom šeptali, abychom nevzbudili celý dům. I přesto, že jsme spolu chodili, byly tyhle návštěvy stále ...
27.05.2011 13:43
„Když jsem se stal upírem… Nevím, asi se mi hodně změnil život, musel jsem se naučit nová pravidla, ale jinak… bylo to úchvatné,“ odpověděl mi omámeně a já si tu úchvatnost snažil představit. Možná to bylo tak úchvatné, jako tahle chvíle, kdy mi Bella sedí stulená v náručí, hlavu má opřenou o...
25.07.2011 18:30
Zbytek týdne proběhl celkem normálně a najednou tu byla sobota. Každý by řekl, že je to naprosto obyčejný den jako každý jiný. Den, kdy se můžete flákat, nic nedělat a spát klidně až do oběda. No, co o to, spát jsem mohl klidně do oběda taky, nic nedělat rovněž, ale věděl jsem, že by mě to...
25.07.2011 18:33
Nikdy mi nepřišlo na mysl, že by dvě minuty mohly trvat tak dlouho. Ale opak byl pravdou. Měl jsem pocit, jako by mi každou vteřinou měli nohy vrůst do země z toho čekání. Všichni byli nervózní a myslím, že nejvíc Bella.
„Co myslíte, že můžou asi tak chtít?“ zajímal se Cordy.
„Nevím, jenom...
06.08.2011 16:40
„Jakto, že nám to nikdo neřekl?“ brblal si pro sebe Emmett během snídaně a přitom vrhal zamyšlené pohledy na mě a Bellu, která seděla vedle mě. Samozřejmě, že tak měl Emmett skvělý výhled, jelikož seděla naproti němu.
„Nemusíš všechno vědět, je to soukromí tvého bratra,“ odpověděl mu decentně...
10.08.2011 16:41
„Krásně to voní. Už to bude?“ zajímala se Esmé, jen co dorazila po dvanácté domů. Měla perfektní načasování, zrovna jsem dodělával omáčku k masu, které se pomalu dopékalo, a polévka byla také hotová.
„Ještě pět minut, takže prostřu a můžeme jít jíst,“ odpověděl jsem spokojeně. Během toho,...
16.08.2011 16:42
Jelikož Bella slyšela Alicina slova, nemusel jsem marnit čas tím, že bych jí je tlumočil, a mohli jsme se vydat na cestu k nám domů. Měl jsem o rodinu hrozný strach, a tak za jízdy Bella zavolala i Renée, aby přišli k nám domů, že se nejspíš něco děje.
Seděl jsem na sedadle jako na jehlách a...
16.08.2011 16:43
Alice cestou do Volterry, která trvala asi hodinu a půl, usnula. Esmé neměla potom to srdce ji budit a na mě tak padl nelehký úkol, donést ji do našeho nového ubytování, kterým se - páni - stal hrad!
V recepci stála pěkná, opálená dívka, a přestože bylo poměrně pozdě, na všechny příchozí...
26.08.2011 10:04
Křečovitě jsem svíral telefonní sluchátko a snažil se nedat na sobě znát nic, co by mohlo Heidi znepokojit. Stačilo, že jsem sám byl velmi napnutý.
„Nikomu nic neříkej a vyjdi ven z hotelu,“ nabádala mě Graciela a mně při zvuku jejího dokonalého hlasu po zádech přejel mráz.
„Esmé bude...
28.08.2011 16:57
Nebylo žádným překvapením, že jsem se probral s bolestí hlavy. Několik zmatených vteřin jsem si nedokázal srovnat v hlavě, co se stalo, ani kde to vlastně jsem. Jakmile otupělost povolila, ihned jsem si vybavil, co se přihodilo v tom lesíku.
„Edwarde.“
Ten hlas byl jako...
11.09.2011 11:18
„Zdálo se mi to, nebo jsem skutečně slyšela zavrčení?“ zeptala se nechápavě Alice, která měla někdy sluch jako rys - a obvykle v těch nejnevhodnějších situacích.
„Já nic nezaslechl, možná se ti to jenom zdálo,“ namítl jsem okamžitě.
„Ale já taky něco slyšela,“ souhlasila okamžitě...
10.10.2011 23:32
Návrat domů proběhl bez všech velkých parád, bez kterých jsme se vcelku obešli. Na letišti nás vyzvedl Carlisle, který si kvůli nám prohodil službu s jedním kolegou, a tak jsme se nemuseli shánět po taxíku, který u letiště stejně žádný nestál.
Oproti Seattlu bylo v Port Angeles...
28.11.2011 21:54
Carlisle mi sádru sundal po dlouhých čtyřech týdnech, kdy jsem si na ni pomalu snad i zvykl - vlastně ne, nezvykl, a byl jsem neskutečně rád, že jsem ji měl dole a nohu tedy osvobozenou od nadbytečného břemena. Byla to neskutečná úleva.
„Nechceš ještě tu berli nechat? Mohla by se ti hodit, než...
