Všechno naruby tu je III
Stav: DOKONČENO
Poslední díl této malé trilogie je tady. Před Edwardem, Bellou a jejich vztahem stojí poslední zkoušky k tomu, aby navždy zůstali spolu a nebo se rozešli. Jednou z těchto zkoušek bude i Monica, která se do Edwarda zamilovala a vůbec nefandí jeho vztahu s ´krev sajícíc potvorou´ - už jenom z toho označení vám musí být jasné, že Bellu moc v lásce nemá.
Ale Monica není jediný problém. Jeden další totiž našim hrdinům dýchá přímo za krk, aniž by si toho byli sami vědomi. Avšak, ani tato série nebude pořád jenom nervydrásající - Edward se totiž chystá na svatbu, ale čí, to už vám neprozradím.
Všechno naruby tu je III
1. kapitola
Edwarde,
tohle bys ode mě asi nikde nečekal, co? Mě by taky nikdy nenapadlo, že v dnešní době mobilů a počítačů zasednu k jedné z nejstarších forem komunikaci. Je to snad ta nejdivnější věc, která se mi za poslední dobu stala
To, co se odehrálo na té cestě – to všechno...
2. kapitola
Když jsem se ráno probudil, Bella už vedle mě nebyla. Málokteré ráno se tu tak dlouho zdržela. Bylo mi to líto. Nejspíš ale odešla už někdy v noci. Bylo přece zakázané, aby upíři pobývali, nedej bože žili, v domě, kde žijí talentovaní lidé.
Moc jsem toho za tu noc ale nenaspal. Stále jsem...
3. kapitola
Tak tohle jsem nečekal. Ani v tom nejuhozenějším snu se mi nikdy ani nezdálo, že by pro mě Bella uspořádala narozeninovou oslavu!
„Všechno nejlepší, Edwarde,“ přála mi máma a vedle ní postával i táta. Mezi ostatními gratulanty jsem zahlédl i zbytek své rodiny.
„Děkuju, mami,“ zamumlal jsem,...
4. kapitola
Zbytek týdne uběhl až překvapivě rychle. Většinou jsem se sice poflakoval po vesnici nebo zařizoval všechno potřebné na cestu, ale i tak mi přišlo, že neuběhly víc jak dva dny, natož skoro čtyři.
„Jestli chceš, můžeš jet do Forks se mnou,“ nabídl jsem Belle, když seděla na mé posteli a já si balil...
5. kapitola
Monica měla pravdu. Jasně že ho znám.
Hunter. Páni, tak ze všech upírů, co po světě chodí, se ve Forks musí objevit zrovna on? Osobně jsme se viděli asi jenom jednou, tehdy na starém letišti kousek za Forks, když kráčel v těsném závěsu za Grace. Měl delší vlasy a takový lehce domýšlivý, ale...
6. kapitola
Jestli se tehdy večer Bella do mého pokoje vrátila, jsem se už nedozvěděl. Po jejím odchodu jsem se jenom osprchoval a šel si lehnout. Původně jsem chtěl čekat, jestli se skutečně vrátí, ale nakonec jsem to vzdal a usnul. Ráno jsem se poté probudil sám, jako snad pokaždé. Jen ve výjimečných...
7. kapitola
Déšť ustal někdy v průběhu dalšího dne, nebe však i nadále zůstávalo kovově šedé. Výuka měla zase pauzu, abychom mohli vstřebat potřebné informace a věnovat se případně samostudiu. Na konci týdne se dal očekávat nějaký ten test – Sue Clearwaterová v tomhle byla velmi...
8. kapitola
Renée přede mě položila šálek čaje, ze kterého se ještě trochu kouřilo, a starostlivě si mě prohlížela. Seděl jsem v jednom ze dvou pohodlných čalouněných křesel, které se nacházelo v obývacím pokoji Swanovic domu a na sobě jsem měl oblečení, které mi laskavě zapůjčil Cordy. Ochotou...
9. kapitola
Jak se dalo očekávat, Monica naší přítomností ve Forks nebyla zrovna dvakrát nadšená. Ani mě nepozdravila a už na mou společnost vrčela. Cordy však nezůstával pozadu. Renée a Charlie se kontrolovali a Bella jenom trochu ztuhla.
„Prosím, uklidni se. Jsme tu kvůli té situaci, kvůli které jsi včera...
10. kapitola
Do La Push jsem dorazil jako ve snách. Demetri byl ve Forks, protože ho tam Heidi poslala. Demetri byl ve Forks! Do háje, jak se to mohlo stát? Copak si Heidi neuvědomila, že je to naprostá blbost strkat nos do cizích záležitostí? Navíc tu přece žila moje sestra, která je až moc všímavá na to, aby...
11. kapitola
S Heidi jsem nakonec mluvil až o další dva dny později. Stále jsem čekal, že se možná ozve sama, ale nic se nedělo. Potom jsem si uvědomil, že jsem vlastně volal na číslo hotelu a nikoli na nějaké její soukromé, takže vlastně asi ani nevěděla, kam mi má zavolat. Takže jsem to musel...
12. kapitola
„Zatančíš si se mnou?“ navrhl jsem Belle a už vstával od stolu. S Ericem jsme se hned po obřadu věnovali mým bývalým přátelům, kterých jsem tu vcelku moc neměl, ale každý chtěl vědět, jak teď žiju, jak se má zbytek rodiny a podobné všední nesmysly. Všem jsem samozřejmě představil Bellu, která...
13. kapitola
Na letišti v Seattlu jsme přistáli až pozdě odpoledne. Vyzvedli jsme si zavazadla a vydali se na parkoviště, kde Bella v pátek nechala auto.
„Tu větu plácl bezmyšlenkovitě. Spíš chtěl říct, že se máš ozývat častěji,“ prohodila Bella, když odhalila, čím se mi celou dobu zabývají myšlenky....
14. kapitola
„Co znamená – pasivní? Dá se to použít v boji?“ zajímal jsem se a hned se mi vybavil v mysli Hunter a to, že bych mohl se svým štítem něco podniknout, kdybych mohl a kdyby to bylo potřeba.
„Pasivní znamená, že to není žádný přímo bojový dar. Spíše ochranný, pokud se to dá tak nazvat....
15. kapitola
Ruku jsem měl zajištěnou pouze v ortéze. Bolest ustoupila poté, co jsem si vzal prášek a nedlouho potom, co mě Bella doprovodila domů, jsem zalehl do postele a prospal celou noc. Spánek jsem měl klidný a ráno jsem si ani nepamatoval, že by se mi něco zdálo. Ve chvíli, kdy jsem otevřel oči,...
16. kapitola
Bylo to přesně, jak Cordy řekl. Nehodlal na nikoho čekat a rozhodně ne na lidsky pomalého přítele své sestry. Ve chvíli, kdy jsem vyšel s cestovní taškou z domu, jsem jenom zahlédl jemný obláček prachu, který se zvedal za jeho koly.
„Nic si z toho nedělej, jeho postoj se od včerejška...
17. kapitola
Ležel jsem na posteli, ruku za hlavou, a hypnotizoval strop. Nevěděl jsem, jak dlouho takhle ležím, ale bylo mi to fuk. Spát jsem už nemohl. To, že jsem Bellu přesvědčil, aby se mnou byla v pokoji a následně v posteli, asi nebylo zrovna to nejlepší, co jsem udělal. A jak jsem to věděl? Asi...
18. kapitola
Venku se blížila půlnoc, les kolem nás byl pohlcen tmou a já čekal, jak bude Cordy pokračovat. Na malý okamžik jsem div nepřestal nedočkavostí dýchat. On byl totiž poslední článek téhle rodiny, o kterém jsem nic nevěděl. A bylo načase to změnit. Třeba se tak dostaneme k tomu, abychom vytvořili...
19. kapitola
„Charlie, kdy se vrátí Bella? Nemůžu se jí dovolat,“ přihnal jsem se do obývacího pokoje a Charlieho klidný postoj se v jediné vteřině změnil. Obočí se mu stáhlo do zamračeného výrazu a i postoj vypadal výhrůžně.
„Při lovu si s sebou telefon nebere. Ale vrátit by se měla až večer, to bychom...
20. kapitola
Roztřesenými prsty se mi až napotřetí podařilo rozepnout bezpečností pás a vylézt z auta, přestože Bella trvala na tom, že v něm mám zůstat. Ale jak jsem tam měl zůstat zavřený, když Bellu očividně něco napadlo?
Zabouchl jsem dveře a mžoural do stále temného lesa, jestli něco nezahlédnu....
21. kapitola
Moničin pohled (cca v době, kdy Edward odjíždí s Bellou do Idaha):
„…To snad nemůžeš myslet vážně!“ vykřikla jsem na Mikea. Jeho postoj ke Swanovým jsem chápala, ale neměl by do jednoho pytle házet i Edwarda. Ačkoliv to s každým dalším dnem vypadá nepravděpodobněji, že se mi ho...
22. kapitola
Podle doktora jsem se probudil z bezvědomí až po dlouhých dvou dnech. První věc, kterou jsem zaznamenal, byla hrozná bolest hlavy, a slunce, které se prodíralo přes mezery v nemocničních žaluziích, mi moc nepřidávalo.
První, koho jsem po svém probuzení spatřil, byla máma. Lehce mě držela...
23. kapitola
Večeře v podání Esmé neměla chybu. Její kuchařské umění by musel ocenit i Michelinský šéfkuchař, jak dokonalé bylo. Bohužel jsem se musel s Monicou rozloučit o dost dřív, než jsem původně plánoval, jelikož mě v průběhu večeře zastihla nepříjemná bolest hlavy, která mi znemožňovala...
24. kapitola
Na konci týdne jsem Carlislea doprovodil do nemocnice, kde mě můj doktor měl vyšetřit, aby se ujistil, že se uzdravuju tak, jak bych měl. Žebra už přestala protestovat při každém sebemenším pohybu, mohl jsem normálně dýchat a pouze schody brané po dvou mi trochu komplikovaly život. Moc jsem se tím...
25. kapitola
„Tohle není moje chyba,“ upozornil mě Demetri, když zjistil, že si ho Alice všimla a vysedá z auta. Rychle jsem zvažoval, že bych donutil Monicu rychle nasednout, aby spolu s Demetrim před mou sestrou ujeli, ale věděl jsem, že je to opravdu hloupý nápad. Už ho prostě viděla.
„Demetri?...
26. kapitola
I když byl táta doktor, museli jsme s Bellou počkat na chodbě, než pro mě zařídil všechna důležitá vyšetření. Zároveň taky kontaktoval mého ošetřujícího lékaře, aby se k nám přidal a seznámil tátu do všech detailů s mým zdravotním stavem. Ani jednomu z nich se nelíbilo to, jak...
27. kapitola
Ten pocit, který mě provázel po dobu snu, byl tak intenzivní, že ve chvíli, kdy jsem se probudil, jsem stále cítil jemné vibrace v místě, kde se mě dotýkaly spalující jazyky. Na malý okamžik jsem uvnitř sebe ucítil takovou dutou prázdnotu – ne bolest, ale pocit, že mi něco chybí. Jako by...
28. kapitola
V některých věcech jsem musel v následujících týdnech dát Cordymu zapravdu. A on si to opravdu užíval. Znal Bellu lépe než já – těžko se mi to přiznávalo, ale byla to pravda. Já jsem se měl ještě hodně co učit, pokud šlo o mou přítelkyni a teď i životní partnerku.
„Myslíš, že mělo cenu o...
29. kapitola
Jakkoliv byla Siobhan o hlavu a půl menší než já, nemohl jsem ji v ničem podceňovat. Bojovala opravdu neskutečně. Hned po prvním seznámení s našimi trenéry, jsme se rozdělili do dvojic, které měly své vlastní místa na trénování. Já s Siobhan skončil na pláži jenom o deset mil dál,...
30. kapitola
Nejkrásnější věcí na světě je spokojená žena. To jsem pochopil už během pár hodin, které jsem strávil s Bellou, aniž by se na svět mračila nebo byla duchem nepřítomna. Její radost mě donutila ukončit trénink předčasně a užít si tu dokonalou chvíli. Vyprávěla mi, jak probíhal její trénink a jak...
