Ve víně je pravda. Ve snech budoucnost?
Stav: DOKONČENO
Tahle povídka je o Belle a Edwardovi. Bella, ale není obyčejný člověk, je dcerou Ara a poloviční upír. Samotný název napovídá, že se to celé bude točit kolem snů. Bella jako člověk, před úplnou proměnou, uvidí svou nedalekou budoucnost, přestože se jí líbí, rozhodne se ji změnit. Jak? To se dozvíte, když si povídku přečtete
Ve víně je pravda. Ve snech budoucnost?
Prolog
Pomalu se blíží konec prázdnin a my se znovu stěhujeme. Je to už podruhé v mém životě. Poprvé to bylo, když jsme se stěhovaly k máminu novému příteli. Tentokrát to však nemá tak veselý důvod. Právě naopak. Stěhujeme se z Phoenixu, kde jsem žila prakticky celý svůj život, nepočítaje...
1. kapitola - Nový život
Ráno jsem se probudila a hodně mě překvapilo to velké množství světla v mém pokoji. Přešla jsem k oknu, abych se ujistila, že mě moje smysly neklamou. Byla to pravda. Venku svítilo slunce! Určitě je to dobré znamení a dnešek proběhne v pohodě. Včera večer na mě trochu dolehly...
2. kapitola - To ne, upír!!!
Běh mi opravdu přišel vhod. Ten pocit volnosti a větru ve vlasech je naprosto skvělý. Byla jsem úplně ponořena do tohoto pocitu volnosti a nevnímala nic okolo sebe, což jsem dělat neměla. Najednou jsem se ocitla na té magické loučce, ale nebyla jsem zde sama, což jsem poznala hned, jak jsem...
3. kapitola - Sen
Sluneční paprsky pomalu putovaly po mém pokoji a nakonec došly k mému obličeji. Chvíli jsem se v nich vyhřívala, ale pak mi přišlo, že dva slunečné dny ze tří jsou na Forks moc a tak jsem otevřela oči.
Chvíli jsem jen tak ležela, pozorovala strop a chystala se stanout. Ale počkat! Nemá...
4. kapitola - Skutečnost, žádný sen!!!
Polovina prázdnin byla za mnou. Zrovna jsme se s Kate, mou nelepší newyorskou kamarádkou, vracely z naší malé dámské jízdy po obchodech, když mi zazvonil telefon. Volala Renné.
„Ahoj, Renné, stalo se něco?“ zeptala jsem se vesele, ale hned mi úsměv z tváře zmizel, když se máma do...
5. kapitola - Kamarád nebo přítel?
„Jacobe!“ zvolala jsem a vrhla se mu kolem krku. Byla jsem tak šťastná, že je tady a že ho po dlouhé době opět vidím. „Jak… kdy… proč jsi přijel Jakeu?“
„No, přece zkontrolovat, jak žiješ, když ses nám za celou tu dobu, co ses odstěhovala, nenapsala ni jeden email. Moc se mi stýskalo Bells, a nejen...
6. kapitola - Vysvětlování
„Jsem doma!“ volala jsem hned od dveří. Hned nato ke mně z obýváku přišel Jacob. Tvářil se provinile, ale zároveň se na mě usmíval. Co má asi za lubem? Nikdy jsem nevěděla dopředu, co chce udělat, a teď mě to málem stálo i kluka.
„Ahoj, Bells. Renné ještě není doma.“ Taky dobře aspoň nebude...
7. kapitola - Konečně spolu
Na mýtinu jsme s Edwardem dorazili na sekundu přesně. Jako bychom se na tom domluvili. A jak to tak vypadalo i on si dal dnes večer záležet na tom, co bude mít na sobě. Moc mu to slušeno. Měl na sobě lehký bílý svetr, a modré džíny – přesný opak mé barevné kombinace. Usmála jsem se na něj,...
8. kapitola - Ve víně je pravda. Ve snech budoucnost?
Alice byla v obchoďáku jako malé dítě. Jak jsem si všimla, musela tu být častým zákazníkem, protože ji v každém obchodě oslovovaly jménem a Alice jim také tykala. Ani se nedivím, že si ji tu všichni oblíbili, vždy utratila mnoho peněz a nechovala se vůbec jako nějaká namyšlená...
9. kapitola - Nová láska na obzoru
Ráno jsem se opět neprobudila ve svém pokoji, ale na rozdíl od mého snu jsem přesně věděla kde. Byla jsem u Edwarda v pokoji a ležela v jeho náručí. Může být snad ještě příjemnější ráno, než se probudit vedle někoho koho milujete? Byla jsem naprosto šťastná. Tedy do chvíle než jsem si...
10. kapitola - Dopis
Došla jsem do pokoje a sedla si na postel. Moc se mi nechtělo ten dopis otevřít. Ten dopis totiž všechno změní. Už nic nebude jako dřív. Pomalu jsem rozklepanýma rukama otevřela onen osudný dopis a začala číst:
Drahá Bello,
vím, že je to už hodně dlouho, kdy jsem Ti...
11. kapitola - Arova dcera
Pátek byl až neuvěřitelně těžký. Musela jsem dělat, že se nic neděje a přitom jsem se nenápadně se všemi loučila. Docela mě překvapilo, že ani Edward ani Alice nic nepoznali. Byla jsem tomu ale ráda. Nechtěla jsem, aby se o mé cestě dozvěděli dřív, než budu v letadle někde nad...
12. kapitola - Voltéra
Už jsou to skoro dva týdny, co jsem přijela za Arem do Voltéry. Moc se mi stýskalo po mém domově ve Forks, hlavně po mé rodině. Často jsem na ně myslela, ale i zde bylo mnoho milých upírů, co se mi snažili čas, strávený zde zpříjemnit. Stala jsem se oblíbenou, nikdo nechtěl, abych odjela,...
13. kapitola - Konečně doma, ale na jak dlouho?
„Proč letíme do Finska?“ zeptal se Edward, když jsme nasedli do letadla.
„To bylo první, co mě napadlo, když se řeklo moc stromů a neměl to být Forks,“ odpověděla jsem popravdě a nejistě se na něj usmála. Úsměv mi oplatil.
„Takže, to nemá žádný skrytý význam?“ Jaký by to mohlo mít význam? Prostě...
14. kapitola - Slunečný den
Týden doma utekl jako voda. Začala jsem opět chodit do školy. Učitelé mě ve všech předmětech museli přezkoušet a já vždycky odešla od tabule s jedničkou. Nikdy mi nedali otázku, na kterou bych neznala odpověď. Bylo to díky Arovi a mé dokonalé paměti. Nemusela jsem se nic učit, musela...
15. kapitola - Večeře
Domů jsme dorazili něco po páté odpoledne. René už byla doma, proto jsem musela nejdříve oknem do pokoje si převléct nějaké tričko a potom až dveřmi.
„Volala si Jackovi ohledně té večeře?“ zeptala se hned, jakmile jsem ji pozdravila.
„Volala jsem mu hned ráno, dokonce jsem ho vzbudila.“ Musela...
16. kapitola - Zpropadené kino
Edward už na mě čekal na terase. Jak mě uviděl vybíhat z lesa, postavil se a otevřel náruč, do které jsem mu okamžitě vběhla a políbila ho. Jeden den a tolik mi scházel, nechápu, jak jsem to mohla ve Voltéře přežít celý měsíc.
„Kohopak jsi nám to přivedla?“ zeptal se hned, jakmile jsem mu...
17. kapitola - Miluji, ale koho?
Najednou tu byla sobota. Den jako každý jiný a přece byl v něčem jiný. V pondělí jsme měly s Alicí vyrazit na náš malý výlet do Milána s jednou docela důležitou ale ne moc vítanou zajížďkou do Voltéry. Alice se už nemohla dočkat. Od středy jsem Paula neviděla a vlastně ani...
18. kapitola - Rodinné šílenství
Celou neděli jsem zůstala doma. Alex se opět vytáhnul a pozval René na oběd. Já jsem odmítla a odůvodnila to tím, že se musím ještě trochu učit, když chci na týden odjet pryč. René nic nenamítala a tak odjeli sami. Určitě se budou bavit víc, než kdybych jim dělala křen.
Knížku jsem už...
19. kapitola - Večírky a zábava
Nechtěla jsem o svém brzkém odjezdu nikomu kromě Ara říkat, chtěla jsem odjet tajně. Nesnáším loučené a myslím, že by to stejně nedopadlo dobře po tom, co se stalo v den mého příjezdu. Od té doby jsem se bavila pouze s Chiarou, Emem a Arem, nikoho jsem tam nepotřebovala. Přesto se mi to...
20. kapitola - Nečekaná návštěva
Na letišti v Seattlu na nás nikdo nečekal. Nikdo nevěděl, kdy přesně přijedeme a my jsme jim ani nedávaly dopředu nic vědět. Vyzvedly jsme si své věci a vydaly se do podzemních garáží, kde jsme před týdnem nechaly Alicino Porsche. Když se nám podařilo menší část našich věcí naskládat do auta, mohly...
21. kapitola - Hra začíná!
„… Edward by nejspíš měl odjed, abych potom měla nějakou šanci se s ním usmířit. Promluv s Esme na ni on dán, nás už poslouchat nebude.“ Kdyby odjel, bylo by to nejlepší protože, kdyby ne asi by to, co budu dělat, nikdy nepochopil a už bych u něj nikdy neměla šanci.
„Dobře promluvím s ní.“ Byla...
22. kapitola - Smím prosit?
„Jak ses měla ve škole?“ zeptal se sotva jsem přišla k autu.
„Byla tam nuda jako vždy, ale chodit do ní musí,“ odpověděla jsem a chystala se, nasednou na místo řidiče, ale Paul mě zastavil, vzal mi klíče z ruky, odemknul, otevřel mi galantně dveře u spolujezdce a sám si sedl za...
23. kapitola - Vůně krve
Povídáním s Kate a Samanthou jsme strávily poměrně dlouhou dobu, skoro jsme ani nepostřehly, že se René vrátila z práce, kdyby na mě z chodby nezavolala.
„Bello, my máme návštěvu?“ musela poznat, že nás je doma víc podle počtu botou na chodbě. Vydaly jsme se proto všechny za ní dolů....
24. kapitola - Neodoláš-li, budeš potrestán
Po naší hádce jsme se staly s Kate opravdové kamarádky. Nikdy jsem si nemyslela, že bychom si mohly kdy být ještě blíž, než když jsem žila ve Phoenixu a najednou se to stalo. Večer jsme předvedli René malou módní přehlídku všeho, co jsme si v Olympii koupily.
V pátek bylo opravdu...
25. kapitola - Zločin a trest
René už měla konečně volno v práci a tak jsem přemýšlela, jak ji vysvětím nenadálou návštěvu z Itálie a mou případnou cestu. Nakonec jsem se rozhodla, že bych jí řekla, kdybych musela do Itálie opravdu jet, že je Aro nemocný a přál si mě mít u sebe. Doufala jsem, že mi takovou lež spolkne...
26. kapitola - Domácí vězení
Nevím, o čem se celou dobu bavili, ani nevím, kdy přesně se Aro vrátil. Tak moc jsem se soustředila na tu hodinovou ručičku, že jsem ani nepostřehla kolik je hodin, je to až paradox sledovat hodiny a nevědět kolik je hodin, ale je to tak. Najednou mi bylo všechno jedno, začala jsem všechno kolem...
27. kapitola - Podmínka
Dny ve Voltéře ubíhaly stejně líným tempem, jako když jsem tady byla poprvé. S Chiarou a Emem jsme chodili na lov a cvičili moje a jejich schopnosti při boji. S Arem jsem dál probírala historii, cizí jazyky a vlastně všechno co uměl, čehož bylo opravdu hodně a někdy mě to nudilo, ale...
28. kapitola - Musela jsem je vidět
Nevím kolik dalších dnů uplynulo. Pořád se všechny opakovaly, až jsem je přestala vnímat. Vždy když jsem byla sama, jsem myslela na Edwarda a na to jak to všechno v den jejich příjezdu udělám, aby se jim nic nestalo. Musela jsem něco vymyslet, něco co by je ochránilo a taky něco, co by jim můj...
29. kapitola - Odpusťte mi
Mé poslední myšlenky měly patřit Edwardovi, ale přesto se tak nestalo. V mysli mi vytanul obrázek dívky, velmi podobné jako jsem já. Měla stejně hnědé vlasy a hnědé oči jako jsem měla za života, ale nemohla jsem to být já. Byl tam s ní Edward a vesele se na ni usmíval a nakonec jí řekl...
Epilog
O dvacet let později
Hollywood všechny ovládl, přestože jsem věřila, že lidé nebudou tak hloupí, aby věřili těm nesmyslům, spletla jsem se. Mladí lidé toužili prorazit do branže filmu nebo divadla a starší je v tom plně...
