Bella jako lovec

Stav: DOKONČENO
Osobní trenérka Anna Smothová je obyčejná holka, která si vydělává tím, že dostává lidi do kondice. Isabella Swannová je holka z New Yorku, která utekla před svým osudem a bojuje za svou samostatnost.
Společné mají jenom tělo. Ve dne Anna - v noci Isabella, která ví, že člověk není ten nejhorší predátor.

 

Bella jako lovec

1. kapitola

Běh po střechách nočního Seattlu byl osvobozující. Pohybovala jsem se po budovách v Georgetownu a využívala všechny možné součásti staveb, abych se dostala výš a měla lepší přehled o okolí. Blížila se jedenáctá večer a já byla na lovu. Kromě několika lamp, které osvětlovaly komunikační prostory...

2. kapitola

Už následující den jsem nevěděla, jak bych si měla lehnout, aby ta pozice byla aspoň trochu pohodlná a já v ní vydržela víc než pět minut. Přišlo mi, že mám přeležené celé tělo. Jasně, na jednu stranu bylo fajn, strávit celý den v posteli u repríz Willa a Grace, ale na tu druhou – uf, nenáviděla...

3. kapitola

„Co všechno víš o upírech živících se lidskou krví?“ zeptala jsem se Tedda, když se uvelebil u mě na posteli ještě ten den večer. Přišel rovnou z práce, aby zkontroloval, zda dodržuju režim předepsaný jeho mámou, a tak jsem mohla ještě zaznamenat svěží vůni mýdla a trochu vlhké vlasy. „Asi to, co...

4. kapitola

V průběhu celého večera jsem zvažovala, jak nejlépe omrknout ty zlatooké upíry, aniž by na mě padlo jenom zrno pochybnosti ohledně mého skutečného původu, a dokonce i úmyslů. Těsně nad ránem jsem pak vyskočila z postele úplně nadšená, protože jsem to konečně měla a ta radost mě tak nabudila, že...

5. kapitola

Dveře od domu Mooreových se mi otevřely před nosem, aniž jsem dostala šanci byť jenom zaklepat. Zmateně jsem pohlédla na paní Mooreovou, která na mě hleděla se vševědoucím výrazem. „Tedd mi dal vědět, že dorazíš,“ prohlásila a vydala se chodbou do kuchyně. Vešla jsem tedy dovnitř a zavřela za...

6. kapitola

Jak se dalo předpokládat, Tedd informoval svého tátu a ten zbylých sedmdesát lovců v celém Seattlu. Všichni věděli o vanilkových a já měla dojem, jako by se ta informace šeptem předávala mezi všemi, kdo byli ochotní poslouchat. Obyčejní lidé mě míjeli na ulici, ale když jsem náhodou narazila na...

7. kapitola

Kdybych se snažila dostat zpět do výšky, z níž jsem se právě snesla, znamenalo by to příliš mnoho potíží, zvlášť když jsem už při běhu cítila, jak se mi dělají podlitiny. Levý kotník mě pořád bolel, takže jsem dopadávala na jednu nohu. Jedno z první pravidel úspěšného parkouru hovoří jasně o tom,...

8. kapitola

Edward Nemohl jsem si pomoct, ale musel jsem na Annu pořád myslet. Byla něčím výjimečná a nebylo to jenom tím, že jsem neslyšel její myšlenky. Její krev pro mě nebyla pokušením, jako tomu bylo u většiny lidí, a proto jsem se v její společnosti cítil velmi příjemně. Ji jsem však zřejmě nijak...

9. kapitola

Kvůli dešti jsem se ten večer už ven nevydala. Já vím – nepřirození si nevybírají, jestli budou lovit za pěkného počasí nebo za deště, ale já jsem měla náladu pod psa a ten déšť ji moc nevylepšil. Proto jsem sebou taky hodila do postele a pokračovala v koukání na Willa a Grace. Znala jsem ten...

10. kapitola

Dominic mě dovezl k Mooreovým. Měla jsem štěstí, že Teddova máma byla doma a mohla se na mě rovnou podívat. Celou cestu k nim jsem si ránu stlačovala, takže jsem nepřišla o moc krve. I tak jsem se však cítila podivně malátně. „Neměli jste se jít náhodou bavit do klubu?“ zajímala se paní Mooreová,...

11. kapitola

Uvažovala jsem, co bych mu na jeho otázku měla odpovědět. Nelíbilo se mi, že jsem v nemocnici a ani fakt, že se ke mě vanilkoví dostali takhle blízko, aniž bych se jim mohla nějak bránit. Aktuální stav mé indispozice se mi nezamlouval. „Malá nehoda,“ odvětila jsem nenuceně. „Malá nehoda?“ podivil...

12. kapitola

Edward Strávit celý den s Annou bylo neskutečné. Její smích mě hladil po mrtvém srdci a já si připadal dokonale šťastný. Tak, jak nikdy předtím, v celé mé věčnosti. Stále jsem si však uvědomoval, že o ní nic pořádného nevím. Například to, proč ji kluk v telefonu nazval Isabellou. A to mě trochu...

13. kapitola

V pátek ráno, když mě propouštěli z nemocnice, jsem byla jako na trní, jestli náhodou nedorazí Edward. Popravdě – vůbec bych se tomu nedivila, ale měla jsem štěstí. Nikde v nemocnici jsem ho nezahlédla, a kromě vanilkového aroma, které za sebou šířil doktor, jsem po upírech nezaznamenala jedinou...

14. kapitola

Edward Seděl jsem na střeše budovy, která sousedila s tou Anninou, a konsternovaně hleděl před sebe. Neušlo mi jediné slovo, které bylo v tom domě řečeno, a teď jsem se snažil to nějak vstřebat. To nejpodstatnější bylo, že Anna o mě a mé podstatě dávno ví celou pravdu. Všechno, co jsem do teď...

15. kapitola

Řídila jsem se Teddovou radou a obeznámila jsem Edwarda o existenci lovců. Jak se dalo předpokládat, byl z toho značně vykolejený. Tušila jsem, že tenhle typ upírů je docela sebestředný, ale že jsou to takoví narcisi, že přehlížejí existenci dalších nadpřirozených druhů, to se mi věřit moc...

16. kapitola

Edward Od okamžiku, kdy jsem se o Belle dozvěděl pravdu, jsem strávil velké množství času v Carlisleově knihovně. Procházel jsem všechny svazky, které nashromáždil za celý svůj život a hledal jsem v něm jakoukoliv zmínku o lovcích. Nic jsem však nenacházel. V knihách byl nespočet příběhů o...

17. kapitola

Nápad vyrazit k Mooreovým, abych si promluvila s Dominicem byl už od začátku hodně špatný, ale jak moc špatný opravdu byl, jsme se měla dozvědět až poté, co jsem od nich odešla a následně se s Dominicem pohádala kousek od mého domu.  Když jsem od Mooreových odcházela, tak trochu jsem doufala,...

18. kapitola

Dominic zmiňoval něco o tom, že poslední lovec byl zabit ve vlastním domě v době, kdy se zřejmě chystal na lov. Považovala jsem to za hodně špatný vtip – kdo by napadal lovce v jeho domě? A teď jsem ten špatný vtip zažívala na vlastní kůži. Do zad mě tlačila kuchyňská linka a jenom čtyři kroky...

19. kapitola

Edward Přivést Bellu k nám domů se zprvu jevilo jako to nejlepší řešení dané situace, ale v okamžiku, kdy jsem v domě vyslovil její krycí jméno, bylo to, jako by tam vybuchla bomba a já poprvé od chvíle, kdy Bella nasedla do mého auta, zalitoval, že jsem ji vzal s sebou. Jasper s Emmettem se v...

20. kapitola

Vytáhnout na Edwarda pistoli asi nebyl nejlepší způsob, jak zůstat před Cullenovými v utajení, ale on to byl prostě reflex. Nikdy jsem nebyla nucena s někým sdílet pokoj a tak jsem podvědomě okamžitě vycítila něčí přítomnost. Navíc – když se dotkl mé deky, věděla jsem, že za ni netahám sama a to...

21. kapitola

V pondělí ráno jsem vylezla z pokoje až v okamžiku, kdy jsem měla jistotu, že všichni vyrazili za svými povinnostmi. Tedy až na Esmé, která podle všeho pracovala z domu, jak jsem se přesvědčila v okamžiku, kdy jsem vešla do kuchyně, odkud se linula překrásná vůně. „Připravila jsem ti něco k...

22. kapitola

Snažila jsem se ignorovat déšť, který mi komplikoval cestu. Musela jsem si dávat daleko větší pozor na každý svůj krok. Voda činila povrchy jednotlivých konstrukcí velmi kluzké. Proto se i po požárním schodišti lezlo velmi špatně. Ani tak jsem se však nevzdávala. Jediné co mi přišla líto, byl fakt,...

23. kapitola

Edward Všichni v obývacím pokoji byli zmatení. Bellino přiznání pro ně bylo podivné a nechápali, co jim to vlastně říká. Bylo to podobné jako se mnou před několika dny. Připadalo mi to hrozně dlouho, co jsem o Belle znal pravdu a přitom to bylo jenom několik dlouhých dnů. Vlastně necelé dva týdny....

24. kapitola

Byl to dlouhý večer a já byla unavená. Proto nebylo divu, že jen, co jsem pod hlavou ucítila měkký polštář a dovolila svým víčkům se zavřít na déle než jedno mrknutí, upadla jsem do hlubokého spánku, ze kterého mě probudil až budík následující ráno. Zmateně jsem koukala do stropu a přemýšlela, co...

25. kapitola

Do domu Cullenových jsem se dostala autobusem. Večerní procházka s Dominicem se trochu protáhla a já dorazila až po půlnoci. Bylo to divné. Nikoho jsem nebudila, nikam jsem se nemusela plížit, ale i přesto jsem měla takový špatný pocit z toho, že jsem nepřišla domů hned po práci. Vanilkoví tu...

26. kapitola

Dominic „Takže, mezi tebou a Bello… Všechno v pohodě?“ zeptal se Tedd, když jsem s ním seděl v kuchyni u nich doma. Byl jsem rád za poskytnutý azyl, ale už bylo na čase, abych se podíval po něčem vlastním. Vypadalo to, že se v Seattlu nějakou dobu zdržím a vlastní bydlení není ten nejhorší nápad,...

27. kapitola

Edward Vztah mezi mnou a Bellou byl poměrně komplikovaný. V posledních dnech víc a víc. Měl jsem o ni neustálý strach, ale musel jsem snést i to, že je každé odpoledne s Dominicem – svým snoubencem. To oslovení jsem nesnášel. Ale Belle to zřejmě přestávalo vadit. Pokud by to totiž tak nebylo, proč...

28. kapitola

Otevřela jsem oči. Ta houževnatá bílá nechtěla zmizet, i když změnila podobu a staly se z ní zářivky, které mi svítily přímo do obličeje. Zakňourala jsem a pokusila se zastínit to světlo rukou, jen abych zjistila, že mi to znemožňují různé hadičky, připojené k mému tělu. K mrtvolám se obvykle...

29. kapitola

„S Cullenovými jsem se seznámila náhodou a bylo to jenom den po tom mém prvním napadení. Byla jsem zrovna na cestě od Stevea, když se mi udělalo špatně a já zkolabovala. Tehdy jsem se seznámila s Carlislem. Je to doktor ve Zdravotním středisku Virginie Masenové…“ „Proto Tedd tak trval na tom, aby...

30. kapitola

Následující týden byl hodně podivný. Newmark pokračoval ve výslechu mě, Tedda i Dominica, přestože jsem netušila, čeho chce dosáhnout. Všechno podstatné bylo řečeno už ten první den a podle mě to jenom zdržoval… Anebo se snažil očernit mě natolik, abych byla nucena vzdát se své lovecké kariéry a...

Diskusní téma: Bella jako lovec

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.

Přidat nový příspěvek