Prolog

11.01.2010 15:16

 

 

„Neeee!“ probudilo mě zvonění budíku. Musím vstávat a jít do práce. Ale mě se tak nechce, ještě bych tak hodinku ležela. No nic, musí se vstávat. Šla jsem do kuchyně a tam si připravila lehkou snídani. Pak jsem se umyla a oblékla. Jmenuji se Elizabeth Greenová, ale mám raději, když se mi říká Lisa. Je mi dvacet tři let a žiju v krásném, slunném Los Angeles. Pracuji v jednom butiku na hlavní třídě, kde dělám módní poradkyni, ale mým snem je stát se návrhářkou, sice nevím, jestli se mi to někdy povede, ale důležité je za svým snem jít a nevzdávat se. Cestou do práce jsem si koupila nějaký časopis, abych se zabavila v práci, když teď ráno nikdo nepřijde. Koupila jsem si ještě kávu a šla dál. Do obchodu jsem přišla přesně před otevírací dobou. Byl to veliký obchod. Odemkla jsem si zadní vchod a přes sklad šla do obchodu. Vzadu jsem nechala kabelku, připnula si jmenovku a šla si sednout na své křesílko v oddělení dámské módy.

„Ahoj holky. Jdu k sobě.“zasmála jsem se.

 Čekala jsem, až se začnou trousit lidi. Z nudy jsem si otevřela časopis a zjistila, že je to taková ta hrozná „drbárna“, kde rozebírají všechny celebrity, kde a s kým byli. Povzdychla jsem si a začala číst. Psali o natáčení druhého dílu nějakého filmu a rozebírali jeho obsazení. Myslím, že jsem ten film viděla. Hráli tam pro mě celkem známí herci. Emma Cooperová, Addison Mooreová, Jason Rooth a Robert Stevenson. No zrovna toho moc nemusím, připadá mi už od pohledu namyšlený. Je sice hezký, ale vypadá to, jako kdyby toho velice zneužíval pro svou popularitu. Na další stránce byla fotka Roberta Stevensona a Addison Mooreové, jak spolu vycházejí z nějakého domu. Oba dva hráli hlavní role v tom novém filmu. Novináři spekulovali, jestli spolu ty dva chodí. To musí být hrozný život. Neustále vás někdo pronásleduje, ale jak se zdá tomuhle herci to dvakrát nevadí. Do mého oddělení se začaly pomalu trousit zákaznice, tak jsem odložila časopis a vydala se pracovat. Tahle práce mě bavila, byla jsem za ni náležitě odměněna. No, ne, že bych to vyloženě potřebovala. Po svých zámožných prarodičích jsem zdědila nějaké dva domy v Anglii a spoustu peněz. Ale vidina mého mění, mě nezměnila. Jediné k čemu jsem ty peníze použila, bylo ke koupi mého velkého bytu a jeho zařízení. Jinak jsem úplně krásně vystačila s mým platem a vždy mi něco zbylo, i když jsem byla nakupovací maniak. Moje skříně byly k prasknutí. Oblečení a móda je prostě moje vášeň. Žila jsem spokojený život. Přítele jsem sice neměla, ale za to spousty kamarádů, s kterými jsme pravidelně vyráželi za zábavou. Moji rodiče s mým starším bratrem Chrisem a mladší sestrou Jenny žijí ve Washingtonu. Často za nimi jezdím. Už dlouho jsem tam ale nebyla. Možná by bylo na čase tam zase zajet. V poslední době jsem často do noci navrhovala oblečení a rozesílala ho do všech možných firem, ale bohužel mi ještě nepřišla kladná odpověď. Párkrát už mě napadlo, že s penězi co mám, bych mohla rozjet vlastní značku oblečení, ale byl by to risk a já nevím, jestli bych na to měla nervi. Dnes jsem měla končit už ve tři hodiny. Pár dnů v týdnu jsem to takhle měla. Během mého pracovního dne jsem vůbec netušila, jak se mi dneškem změní život.

Diskusní téma: Prolog

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.

Přidat nový příspěvek