1.kapitola - Moje rodina

Ahoj jmenuji se Isabella Marie Charlotte Volturi. Ano Volturi, můj otec je Aro Volturi,vládce všech upírů,Caius a Marcus Volturi jsou mí strýčkové, ale já je beru, jako náhradní otce a mám je strašně moc ráda a oni mě, doufám taky. Je mi 7let ale vypadám na 17let mám dlouhé tmavě hnědé vlasy a hnědé oči, pokožku bílou a krásnou jako pravé perly, ale ještě nejsem úplný upír zatím jsem jenom poloupír, ale až mi bude 18 tak mě otec přemění na plného upíra, moje povinnosti učit se, jak se má vládnout a ctít naše zákony sice jsem princezna Volturi a následník otcova trůnu, ale nevím proč když mi všichni budeme žít celou věčnost a že by se otec unavil je pěkná blbost, ale musím poslouchat a taky chci, aby ze mě měly všichni respekt, i když se mi hodně upírů vyhýbá ano sem sice poloupír, ale mám 6 schopností.

První je štít fyzický i psychický dokážu zaštítit celou volterskou gardu, druhá schopnost umím poznat pravdu a lež to se mi hodně hodí když máme soudy, třetí schopnost umím ukazovat myšlenky a posílat je, čtvrtá ovládám počasí to je hodně dobrá schopnost když je mi smutno tak většinou prší a když jsem rozzuřená lítaj všude blesky, ale tohle se stává málokdy já se spíš neustále směji takže pořád svítí sluníčko,pátá můžu komukoliv zmrazit jakoukoliv část těla to se mi hodí když utíkám Felixovi a Demetrimu nikdy mě nechytí teda jednou se tak stalo to bylo ale předtím než sem zjistila, co mám za schopnost a ta poslední je uzdravování  většinou když se někomu z naší gardy něco stalo nebo je novorození stihly aspoň roztrhat  tak jsem je rychle dala do kupy a uzdravila,nato ale potřebuju hodně energie a pokud to jsou jen obyčejní vojáci tak je nechám zemřít. Nejsem zlá, ale mám své postavení a místo. A tak se taky musím chovat a chci, aby ze mě můj otec měl radost, ale ten mi říká stále, že jsem jejich sluníčko.

Moje nejlepší kamarádka je Jane, mám jí moc ráda hodně si rozumíme říkáme si úplně všechno i když já ji beru jako svou sestru než jako kamarádku, potom je tu Alec ups…já zapomněla princ Alec je nástupce na Marcusův trůn mám Aleca hodně ráda je i krásný když on pořád doufá, že budeme pár třeba se dočká, taky k němu cítím něco víc, ale zatím chci být sama vyhovuje mi to tak,Caiův trůn je také do hodně daleké budoucnosti obsazený jejím nástupcem je Jane,Caius má prý ještě syna Williama ale ten od Caia odešel asi před devadesáti lety,neměly se moc v lásce mám pocit že by ho Caius dokázal i zabít a náramně by si to užil,ale otec říká že by si tu smrt musel zasloužit takže by musel porušit zákon, mě je to jedno já ho neznám, takže je to v pohodě.

Potom tu jsou moji strážci Felix a Demetri furt mi jsou za zadkem. Někdy jsou i horší než psí ocas a proto jim strašně ráda utíkám, ale pak musím aspoň dvě hodiny poslouchat jejich řeči o tom, jak by je otec s velkou láskou vykastroval, kdyby se mi něco stalo. Pokaždé když tohle vypustí z pusy, tak dostanu hrozný záchvat smíchu, už vidím, jak by je táta vykastroval dva nejlepší členy z gardy a ještě k tomu moje bodyguardy, to bych nikdy nedovolila, mám je moc ráda.

„Bello?!“

„Ano… Jane?“

„Aro,Caius  a Marcus chtějí pusu na dobrou noc…“ řekla Jane a usmála se.

„A já taky.“ ozval se někdo za Jane. Ten hlas moc dobře znám ale přece jenom. „Alecu?“ zeptala jsem se, osoba se jenom uchichtla...

„Alecu…!“ zařvala jsem tak že, to musela slyšet celá Voltera. „…ty ses vrátil…“ radovala sem se jak malé dítě a skočila mu do náruče „…jupí už si konečně doma!“ zařvala jsem znova.

„Bello?“ zeptal se Alec

„Ano?“  odpověděla jsem ve chvíli, kdy se mi začal dívat do očí.

„Byl jsem pryč jenom jeden měsíc.“

„Jo ale pro mě to bylo dlouho.“

„Tak jo odpověděl“ a pořád mě objímal

„Dobrou.“ řekla jsem mu a dala mu letmí polibek na tvář jenom se usmál a šel se přivítat s Jane a ostatníma. Jenom jsem se zasmála a vyšla z pokoje a šla do otcovi  pracovny, Felix a Demetri mě následovaly a jen se usmívali díky bohu jsou aspoň chvíli zticha. Došla jsem ke dveřím a zaklepala. Dneska mám na sobě své oblíbené pyžamo béžové tílko a kalhoty.

„Dále“ ozvalo se ze zavřených dveří, super jsou tam všichni tři.

„Ahoj,“řekla jsem.

„Ahoj holčičko.“ řekl otec.

„Bells,…“ řekl Caius s Marcem dohromady

„Přišla jsem vám dát dobrou noc.“ řekla sem a kouzelně se usmála

„PARÁDA…“ zavýskl Marcus „…budou pusinky!“ tomu jsem se zasmála, někdy je jak malý kluk.

„Dobrou řekla jsem Marcovi.“ ten mě chytl za obličej a dal mi pusu na obě tváře, vždycky mě takhle políbí stejně tak i Jane jsou jako pravý otcové i když vypadají jako filmové hvězdy, potom mě předal Caiovi objala jsem ho a on mě políbil na čelo

„Sladké sny.“ řekl

„Ano krásné sny.“ mám poslední měsíc na to, abych si ten spánek užila, potom už nebudou žádné sny za měsíc mám narozeniny, pak ze mě bude pravý upír na něco se těším, ale něco zase postrádám, například ten spánek, jenom jsem se usmála a šla k otci ten mě zlehoučka políbil na rty. Podobně vždycky políbil Marcus Jane

„Dobrou tati.“ řekla sem a taky ho objala „Mám vás ráda.“ řekla jsem jim.

„My tebe také Bells.“ odpověděli na ráz „Hezké sny.“ řekli ještě jednou. Jenom jsem kývla a odešla.

Na chodbě zase jak sochy stáli Felda a Demík, tyhle přezdívky jsem vymyslela, když mi bylo asi pět let, nemají to moc v lásce, vždycky když je chci naštvat nebo vyprovokovat, stačí jim takhle říct a oni vystartují jak rakety. Zase jsem se usmála nad starými vzpomínkami a otevřela jsem dveře do svého pokoje.
Já a Jane máme jiné barvy protože nám ta červená lezla krkem, Jane má pokoj sladěný do zeleno-oranžovo-bílé barvy a já do růžovo-béžovo-zlaté. Barvy této kombinace se mi strašně líbí, povzdechla jsem si a vešla.

„Dobrou noc princezno.“ řekl Felix a Demetri unisono

„Hmm…“ zněla moje odpověď. Zavřela jsem dveře, nesnáším, když mě takhle oslovují. „Ach jo…“ řekla jsem a lehla si do postele s nebesy. Přes dveře jsem jenom uslyšela, jak se hádají o to, kdo mi zítra přinese snídani, lehce jsem se usmála a pustila se do říše snů.