Růžová je dobrá

10.01.2010 17:13

 

 

Vypráví Bella

 

Nasupeně jsem seběhla do obýváku.

„KDO PUSTIL EDWARDA CULLENA DO MÉHO POKOJE?!“ Křičela jsem.

„Zlato, uklidni se. Co se stalo?“ Ptala se mě Esme.

„No, tak kdo ho tam pustil?“ Rozhlídla jsem se po pokoji. Esme jen zavrtěla hlavou, stejně jako Rose. Otočila jsem se na Emmetta a ten se krčil na pohovce.

„Promiň, on mi říkal, že se ti chce za vše omluvit, a že ti v pokoji přichystá překvapení, že ho mrzí, jak se k sobě chováte.“

„Ach bože Emmette, chceš vidět, jaké mi přichystal překvapení?“ Hlas mi chvílemi vyskakoval o oktávu výš.

„Že mám na zdech černý fleky, to bych ještě přežila. To že mi schoval auto, taky ještě přežiju, ale že vyhodil všechno moje oblečení a jedny džíny, triko, boty a spodní prádlo, které mi tam „laskavě“ nechal, přebarvil na růžovo, už vážně asi neskousnu.“ Křičela jsem dál. Nikdy mi na oblečení nezáleželo, nosila jsem cokoliv, ale růžovou prostě ne!

 Viděla jsem na ostatních, jak se otřásají smíchy. Nasupeně jsem seběhla do garáže, vzala si své druhé auto a vyjela pryč z Forks. Měla jsem zamířeno do Tacomy. Během cesty jsem překročila snad všechny dopravní přestupky. Celou cestu jsem se snažila uklidnit, a tak jsem přemýšlela, co bych mohla Edwardovi provést na oplátku. On prostě nebude poslední, kdo má slovo. To ne. Já se nevzdávám. Během cesty jsem dostala úžasný nápad, jak se Edwardovi pomstít. Jen doufám, že mě Alice nepráskne.

 

Zajela jsem do obchodního centra a rychle si nakoupila nějaké oblečení a boty. Tím jsem zabyla skoro celé dopoledne. Musela jsem alespoň z poloviny naplnit svůj prázdný šatník, abych nemusela na nákupy brzy znovu. Když jsem dokoupila, vše co jsem potřebovala, zamířila jsem do potřeb pro dům. Vybrala jsem si stejný odstín oranžové do svého pokoje, jaký jsem tam měla a vydala se hledat ty správné přísady do mé pomsty. Z Tacomy jsem se vyhrabala až odpoledne a hnala si to rychle domů, abych si vymalovala svůj pokoj. Sotva, co jsem domalovala svůj pokoj už jsem zase seděla v autě a mířila si to ke Cullenům.

Když jsem přijížděla k jejich domu, už před ním postávala Alice.

„Edward tady není. Máš volnou ruku.“ Pousmála se na mě Alice.

„Děkuju ti.“ Opětovala jsem jí úsměv a vrhla se do práce.

 

Vypráví Edward

 

Byl jsem se sebou spokojený. Za to, co mi provedla, si zasloužila oplatu a pokud chce válku má ji mít. Edward Cullen se jen tak nevzdává. Dozvěděl jsem se od Emmetta, že Belle nejvíc záleží na jejím autě. Zvláštní, to máme společné. A pak ze všeho nejvíc snad nenávidí růžovou. Toho jsem musel využít, a tak jsem její auto schoval v lese, kde na něj nikdo nenarazí. Oblečení jsem jí nechal v autě a ty jedny džíny, triko a spodní prádlo, které jsem tam našel, jsem přebarvil na růžovo. Skvělé. Emmett se nechal překvapivě rychle přesvědčit. Vůbec neprokoukl můj pravý úmysl.

 

Ve škole jsem jí nepotkal, asi vyrazila na nákupy. Jak povrchní. Když jsem se vrátil ze školy, rozhodl jsem se, že si skočím na lov. Alici jsem řekl, že se vrátím až k ránu a vyrazil. Noc mi utíkala velice rychle. Skolil jsem pár pum, a když už se mi zdálo, že jsem naprosto plný, vrátil jsem se domů.

 

V domě byla podle myšlenek jen Alice s Jasperem, kteří byli v obýváku a věnovali se sami sobě. Seděli naproti sobě na pohovce a zamilovaně si dívali do očí. Nepotřebovali k tomu slova, rozuměli si i tak. Diskrétně jsem okolo nich prošel a nerušil je. Carlisle v domě nebyl, nejspíš je někde s Esme.

Otevřel jsem dveře do svého pokoje a zůstal v nich překvapeně stát. Otočil jsem se, jestli jsem vešel do správných dveří, ale bylo to tak. TOHLE je můj pokoj.

 

Všechny stěny byly vymalovány růžovou barvou. Postel, která tady nesmyslně byla, měla růžové povlečení s červenými srdíčky. Zavrčel jsem. Vlezl jsem do šatny, ale tam se nic nezměnilo, vše bylo na svém místě. Neměl jsem teď čas řešit růžový pokoj, za chvíli musíme vyrazit do školy a já jsem byl z lesa hrozně špinavý. Svlékl jsem se a šel se osprchovat. Sprcha byla uklidňující. Úplně jsem zapomněl na to, co mi Bella provedla s pokojem. Po asi deseti minutách jsem konečně vylezl z koupelny jen v ručníku, protože oblečení jsem si nechal v pokoji. Zamířil jsem do šatny, otevřel jsem první skříň, ale nic v ní nebylo. Otevřel jsem postupně všechny, ale našel jsem jen bílé kalhoty a růžovou košili. Pomyslel jsem si, že Alice zase určitě chce obnovit můj šatník a věci mi určitě nechala připravené na posteli jako vždy. Vrátil jsem se proto do pokoje a zamířil k posteli, kde na mě čekalo připravené oblečení. Ale když jsem uviděl, co leží na posteli, došlo mi, že prázdná šatna není Alicina práce. Na posteli totiž leželo pánské růžové pyžamo a u nohou postele byly růžové papuče s hlavami psů. Naštvaně jsem se vrátil do šatny a oblékl si ty hrozné kalhoty a k nim růžovou košili. Přísahám, že ve škole Bellu zabiju.

 

Sešel jsem do obýváku, kde na mě čekala Alice s Jasperem. Jakmile mě uviděli, šli smíchy do kolen.

„Jak jste mi to mohli udělat?!“

„Promiň Edwarde, ale do tohohle se vám plést nebudeme. Tys jí taky pokoj vymaloval a nechal jen růžové oblečení.“

„Přísahám, že ji dneska zabiju.“ Zavrčel jsem. Popadl jsem klíčky od svého Volva a vydal se do garáže. Jenže ve dveřích jsem zůstal stát, jako opařený. Mé stříbrné Volvo nebylo vůbec stříbrné. Bylo zářivě růžové s bílými srdíčky. Za stěračem byl nějaký lísteček. Vztekle jsem ho vytrhl a rychle přečetl.

 

Růžová je dobrá, a když jí máš tak rád, tak jsem ti ji dopřála. Krásný den. Bella.

 

Tak tohle je už vrchol! Já jsem její auto schoval, ale ona mi to moje zničila! Donutila mě jít v růžové košili do školy! Ale nejhorší je, že nemáme čím jiným jet do školy! Carlisle je už dávno pryč, Alicino Porshe a můj Aston Martin jsou v servisu a Jasper má jen motorku! Nezbývá nám nic jiného než jet TÍMHLE! Alici a Jasperovi zřejmě došlo to samé, co mě.

„No, to nemyslíš vážně? Tímhle nejedu ani za nic!“ Kroutil hlavou Jasper.

„No, tak přece mě v tom nenecháte?“ Prosil jsem je. Oba jen zakroutili hlavou a nasedli na Jasperovu motorku. Skvělý, takže musím jet sám tímhle slaďoučkým autem. Já jí fakt zabiju! Naštvaně jsem si sedl za volant a jel do školy.

 

Vypráví Bella

 

Vymalovala jsem Edwardovi krásně pokoj, přemalovala mu auto a čekala jsem schovaná ve vedlejším pokoji, na vhodnou příležitost, kdy mu vzít oblečení. Vykoukla jsem z pokoje a viděla Edwarda, jak se zasekl mezi dveřmi a nevěřícně kouká do svého pokoje. Zadusila jsem smích a opřela se o dveře. Pak jsem uslyšela zavrčení a otevírání skříní v šatně. Nakonec se Edward zavřel do koupelny, kde se po chvíli spustila sprcha. To byla moje chvíle. Vlítla jsem do pokoje jako kulový blesk. Vyházela všechno jeho oblečení, do skříně mu připravila nádhernou růžovoučkou košili a bílé kalhoty, na postel mu dala růžové pyžamo a papuče, které měly hlavy psa, vzala mu zbytek oblečení, které měl na sobě dneska a vystřelila rychle z pokoje a z hned na to z domu. Všechno jeho oblečení jsem nechala schované v garáži a běžela jsem se do svého pokoje převléknout. Z hecu jsem si na sebe vzala růžové kalhoty a k tomu růžové triko, které mi Edward přebarvil. Přeci ho v tom nenechám samotného. O dvě minuty později už jsem měla nastartované auto a popoháněla jsem Emmetta s Rose neustálím troubením.

„Co se děje?“ Vyzvídal Emmett, když konečně nasedli do auta.

„Však uvidíš, čeká nás ve škole překvapení.“ Potutelně jsem se na něj usmála a dál se věnovala řízení.

Zaparkovala jsem na poloprázdném parkovišti, vylezla z auta a očima hypnotizovala vjezd na parkoviště. Po deseti minutách čekání se objevila motorka, na které jsem rozpoznala Alici a Jaspera. Zastavili hned vedle mého auta. O pár vteřin později už na parkoviště vjelo růžové Volvo s bílými srdíčky. Jakmile jsem uviděla Edwardův výraz, propukla jsem v hrozný smích. Ostatní se na mě udiveně koukali a tak jsem rukou pokynula směrem k Volvu. Když ho Emmett uviděl, skácel se k zemi a smál se. Jasper ho napodobil a my holky jsme se opíraly o auto. Edward zaparkoval hned vedle nás. Jakmile vystoupil, uviděla jsem, že si ze dvou variant oblečení, které jsem mu nachystala, nakonec vybral ty bílé kalhoty a růžovou košili.

„Růžová je dobrá, viď.“ Usmála jsem se na něj.

„Jo, miluju ji.“ Prohodil ironicky a zašklebil se na mě. Vůbec se u nás nezdržoval a hrdě odkráčel do školy. Smáli jsme se ještě dalších pět minut.

„Bello, to bylo skvělý.“ Poplácal mě po rameni Jasper.

„Jo sestřičko, jsem na tebe hrdej. Něco takového bych nevymyslel ani já.“

„Díky Emmette.“ Zasmála jsem se a šla taky do školy, kde jsem si užívala ty pohledy, které všichni vrhali po Edwardovi. Byl to skvělý den.