Pomsta je sladká, ale...

10.01.2010 17:12

  

Vypráví Bella

 

Celou noc jsem přemýšlela, co bych mohla Edwardovi provést. Vážně jsem si nad tím lámala hlavu. Chtěla jsem ho pořádně naštvat, stejně jako on štve celou dobu mě. Nakonec jsem přeci jen na něco přišla. Sedla jsem k počítači a vyhledala patřičné stránky. V Emmettově telefonu jsem si našla Edwardovo číslo a začala psát.

 

Hledám nějakou sexy kočku… Nechceš se mnou jít na rande? Pokud ano, zavolej na tohle číslo…

Zn.: Volej rychle, už nechci být dlouho sám.

Edward Cullen

 

Se svým výtvorem jsem byla celkem spokojená. Celé jsem si to vytiskla víckrát a nastřihala. Doufám, že Alice neřekne Edwardovi, co mám v plánu. Ráno jsem chvátala do školy, až to bylo Emmovi a Rose podivné. Zrovna jsme vjížděli na zatím poloprázdné parkoviště, když se konečně ozvala Rose.

„Proč jsme jeli tak brzo? Nikdo tady ještě není.“ Jen jsem pokrčila rameny, ale tohle přesně byl můj plán. Potřebovala jsem poloprázdnou školu, abych mohla Edwardův inzerát všude rozvěsit. Zamkla jsem auto a rozběhla se lidskou rychlostí do školy. Cítila jsem na sobě nechápavé pohledy mých sourozenců, ale nevšímala jsem si jich.

Inzerát jsem přišpendlila na nástěnku a strčila ho do skříněk pár holkám. Byla jsem spokojená. Edward bude mít zase mnoho ctitelek.

 

Za celý den jsem Edwarda bohužel neviděla, ale slyšela jsem pár holek, které „Edwardův“ inzerát četly, jak si o tom povídají a hádají se, kterou si vybere. Přišla jsem k nim a pošeptala jim.

„Slyšela jsem, že už si možná vybral. Poslední příležitost bude u oběda. Měly byste to zkusit, určitě byste měly šanci, já Edwarda znám.“ Mrkla jsem na ně a hrdě odkráčela. Otřásala jsem se potlačovaným smíchem. Celé jsem si to moc užívala.

 

Konečně jsem se dočkala polední pauzy a s tím i oběda, kde bude celá škola, a Edwarda budu mít na očích. Moc jsem se těšila na ten jeho výraz, až zjistí, kdo mu tuhle pozornost zařídil. Vcházela jsem do jídelny a pohlédla ke stolu, kde jsme včera s Culleny seděli. Nikdo tam ještě nebyl. Vzala jsem si své rekvizity a zaujala strategické místo u zdi, odkud jsem viděla na celou jídelnu. Po chvilce ke stolu dotančila i Alice s Jasperem. Alice si sedla vedle mě a pošeptala mi do ucha, tak abych to slyšela jen já.

„Proč tohle děláš?“ Nebyla na mě naštvaná, slyšela jsem v jejím šepotu stopy humoru.

„Zaslouží si to, neměl na mě být včera takový. Když chce válku má jí mít.“ Zašeptala jsem zpět jen pro Aliciny uši.

„Dobře. Jinak skvělý nápad Bells.“ Usmála se na mě. Jasper nás zvědavě pozoroval, ale neptal se. Věděl, že pokud by Alice chtěla, aby to slyšel, řekla by mu to. Pak se k nám připojili Emmett s Rose, ale hlavní aktér dnešního oběda stále chyběl.

 

Pozorně jsem se dívala ke dveřím a zrovna ho viděla vcházet. Hned se naproti němu nahrnulo spousty holek a křičely jedna přes druhou. Edward si prorazil cestu skrz ně a zamířil rovnou k našemu stolu. Já jsem se celou dobu snažila potlačit smích a zachovat vážnou tvář, ale koutky mi cukaly.

„Co se děje?“ Ptal se Jasper Edwarda, jakmile se protlačil k našemu stolu.

„Nevím, v jejich mysli jen pořád přemýšlejí nad nějakým inzerátem, kde bylo mé číslo. Na mobilu už mám asi sto nepřijatých hovorů a asi tisíc SMSek. Všechny jsou stejné. Pořád se mě ptají, kdy vyrazíme na to rande a jestli si vyberu jí. Vážně to nechápu.“ Kroutil hlavou.

„No, kamaráde, asi si z tebe někdo slušně vystřelil.“ Zahlaholil Emmett a plácnul Edwarda po zádech. Nakonec propukl v hurónský smích, ke kterému se ostatní přidali. Už jsem alespoň nemusela zadržovat smích, protože se smáli všichni. Nejlepší bylo, když začaly holky chodit k našemu stolu. Edward byl na ně pěkně zlý, vsadím se, že to některá z nich možná obrečela na záchodech, ale já si to skvěle užívala. Když přišla Jessica Stanleyová, myslela jsem si, že se smíchy potrhám.

 

„Ahoj Edwarde.“ Pozdravila ho a nasadila úsměv, který byl podle ní sexy. „Tak kdy si někam vyrazíme?“

„Cože? Ty myslíš, že zrovna s tebou bych šel?“ Odfrknul si.

„Ale, nedělej se. Pokud nechceš, aby to ty ostatní husičky věděly, klidně to můžeme tajit.“ Zamrkala na něj. Vyprskla jsem smíchy, ale zakryla to kašlem. Ostatní u stolu vypadali naprosto pobaveně, až na Edwarda. Emmett z ničeho nic nasadil vážnou tvář, objal Edwarda kolem ramen, přitáhl ho k sobě a promluvil na Jessicu.

„Víš Jessico, nerad ti beru iluze, ale tady Edík je jenom můj.“ Zamrkal na Edwarda a sladce se na něj usmál. Jessica se nejdřív nechápavě dívala na Emmetta, ale když jí došli jeho slova, hrdě odkráčela, ale vypadala, že se brzy pozvrací. Všichni u stolu propukli v hrozný smích.

„Kruci Emmette pusť mě.“ Zakřičel Edward a odešel. Smála jsem se natolik, že kdybych byla člověk, z očí by mi tekly slzy a válela bych se pod stolem. Budu muset svému velkému bráškovi poděkovat. Aniž by to věděl a pomáhal mi, ponížil Edwarda na tolik, že by se to mě snad ani nepovedlo.

„Páni Emme, to jsem nevěděla, že si na chlapečky.“ Smála jsem se svému bráškovi.

„O mně ještě nevíš věcí Bello.“ Mrknul na mě lišácky Emmett.

„No, zas tak dobře tě nemusím znát velký bratře.“ Smála jsem se a přitom vstávala od stolu. Byl nejvyšší čas vyrazit na biologii.

„Uvidíme se po škole.“ Rozloučila jsem se se všemi a šla na svou hodinu utrpení, kterou musím prosedět vedle Edwarda.

 

Když jsem vešla do třídy, Edward už seděl v naší lavici. Neslyšně jsem se posadila vedle něj a sledovala dění okolo sebe. Skupinka holek, která stála jen o lavici před námi, se zarytě bavila o Edwardovi a každou chvílí se po něm některá z holek podívala. Snažily se zjistit, zda opravdu je nebo není gay. Potichu jsem se smála, když jsem poslouchala jejich rozhovor. Ještě víc mě však rozesmálo, když jsem viděla, že Edward sedí s pažemi založenými na prsou, ruce zaťaté v pěst a nenávistně se dívá na všechny okolo sebe. Snažila jsem se svoje pobavení potlačit, ale moje snažení přišlo vniveč, když mu začal drnčet mobil a najednou mu přišlo asi padesát SMSek. Propukla jsem v hrozný smích a nemohla ho potlačit. Edward se na mě nenávistně díval.

„Jen se směj. Přísahám, že až najdu toho, co to udělal, tak-? Zasyčel. Nevydržela jsem to a musela jsem se zeptat.

„Tak co?“

„To si byla ty?!“ Zašeptal nevěřícně.

„A i kdyby jo, tak co? Co mi provedeš?“ Usmála jsem se na něj blaženě. Moc jsem si užívala ten jeho nasupený pohled.

„Uvidíš…“ Vrhl po mě škodolibý úsměv a otočil se na profesora, který právě začal vykládat svou látku. Nedělala jsem si starosti s jeho vyhrožováním. Tenhle den si naprosto užiji.

 

Zbytek dne probíhal už v klidu. Jessica všude rozhlásila, že Edward chodí s Emmettem, takže mu nakonec daly všechny holky pokoj, ale pro mě to byla ještě větší legrace. Když jsem o tom slyšela bavit se nějakou skupinku lidí, vyprskla jsem smíchy. Jasper si neustále Edwarda dobíral a Rosalie byla na Emmetta naštvaná, i když se taky skvěle bavila. Zakázala Emmettovi chodit za ní do pokoje, ať si prý jde za Edwardem. Chudák bráška, tohle nesl vážně špatně. Ale zbytek rodiny z toho měl druhé Vánoce. Nijak jsem se netrápila, že by mi to mohl Edward nějak oplatit, a tak jsem v noci v klidu vyrazila na tu nádhernou loučku u Seattlu.

 

Strávila jsem tam skoro celou noc. Domů jsem se vracela před svítáním. Chtěla jsem se podívat na svého miláčka, a tak jsem prvně zamířila do garáže. Jaký šok mě čekal, když tam moje auto nestálo. Myslela jsem si, že si ho třeba pučila Rose, Emmett nebo snad Esme, ale všechny jsem je našla v obýváku.

„Kde je moje auto?“ Zeptala jsem se.

„Byl tady Edward, prý jsi mu to auto pučila.“ Odpověděl mi Emmett. Strnula jsem na místě. A nevěřícně jsem se na Emmetta dívala.

„On si půjčil MOJE AUTO?!“

„Ty… Ty jsi mu ho nepůjčila?“ Zeptal se zmateně Emmett.

„Bože Emme, myslíš, že zrovna jemu bych půjčovala SVOJE auto?! Zvlášť po tom dnešku?“

„Já… Já… Myslel, že jste se pak usmířili.“ Dál už jsem ho nevnímala a šla do svého pokoje, kde na mě čekalo další překvapení. Na mých krásně oranžově vymalovaných zdech byly černé cákance. No, to si ze mě už dělá srandu. Jemu nestačí vzít mi moje auto, on mi musí zničit i pokoj?! Rozhlédla jsem se po pokoji, ale vše se až na ty děsivé stěny zdálo být v pořádku. Otevřela jsem dveře do koupelny, ale ta vypadala naprosto stejně, jako ráno. Vše leželo, tak jak jsem to tam naposledy nechala. Nakonec jsem otevřela dveře do šatny a zůstala stát mezi dveřmi.

Všechny skříně byly otevřené, všechno oblečení pryč a zbylo tam jen růžové tričko, růžové kalhoty a růžové spodní prádlo. Dokonce i růžové boty! Já jsem nikdy růžové kalhoty, tričko ani boty neměla! Tu barvu nenávidím. Vzala jsem ty odporné hadry do ruky a pečlivě je zkoumala. Vše mělo správnou velikost. Jak by mohl znát mojí velikost? Jedině, že by mu to pověděla Alice, ale to je vysoce nepravděpodobné. Pořád dokola jsem si ty věci prohlížela, až jsem v nich poznala mé dříve krásné modré džíny a černé triko. No, to snad nemyslí vážně?!