9. Konečně šťastná

11.01.2010 15:21

 

„Ani nevíš, jak moc tě miluji,“ pošeptal mi Rob do ucha. Jen jsem lehce zavrněla blahem a políbila ho na jeho nahou hruď, na které jsem ležela. Nedokázala jsem si v ten okamžik představit nádhernější chvíli, než bylo tohle nedělní odpoledne. Měla jsem vše, co jsem kdy chtěla. Zdravou a milující rodinu, kupu těch nejúžasnějších přátel, práci, o které jsem vždy snila a hlavně muže, kterého nadevše miluji. Je zvláštní, co si člověk dokáže v jednom okamžiku uvědomit. V jednu chvíli si myslíte, že trávíte čas s nejlepším přítelem, ale v druhý okamžik v mozku něco přepne a z nejlepšího přítele se stane středobod vašeho vesmíru.

 

„Nad čím přemýšlíš?“ zeptal se Rob a pohladil mě po obnažené šíji.

„Nad vším.“ Pokrčila jsem rameny.

„Aha,“ zasmál se Rob. „Tak vyber alespoň jednu.“ Zvedla jsem se na loktech a podívala se mu do tváře.

„Hmm… Například nad tím, že jsem teď nejšťastnější osoba pod sluncem.“

„Chápu. Jsi v posteli s filmovou hvězdou. Nechceš si udělat fotku?“ ušklíbl se Rob.

„Hlupáčku, jsem v posteli s mou vlastní hvězdou.“ Cvrnkla jsem ho do nosu a hladově políbila. Rob se pousmál a podsunul mě pod sebe.

„Robe, no tak! Nemůžeme přeci strávit celý den v posteli,“ smála jsem se.

„Já myslím, že jo!“ odpověděl rozhodně a začal mě líbat na krku.

„No tak dobře,“ pousmála jsem se a přitáhla si jeho rty na své.

 

***

„Bože!“

„To jsem nevěděl, že jsem až tak dobrý,“ zasmál se pobaveně Rob.

„Ale ne!“ zavrtěla jsem hlavou a Rob se na mě zkoumavě podíval.

„Samozřejmě, že jsi dobrý, ale já předtím myslela, že už je hrozně moc hodin. Budu muset jít. Zítra jdu do práce a ty mimochodem taky.“

„A co je v tom za problém?“

„Že tady nemám žádné věci,“ vysvětlila jsem a zvedala se z postele zabalená jen v prostěradle. Bohužel můj únik se nepovedl, protože Rob zatáhl za prostěradlo a shodil mě zase zpět.

„Tak půjdeme k tobě oba dva a zůstaneme tam. Nechci být bez tebe.“

„Dobře,“ usmála jsem se a políbila ho.

„Jdu si dát sprchu, jdeš se mnou?“ zeptala jsem se koketně a shodila ze sebe prostěradlo.

„Proč mi tohle děláš?“ zaúpěl a ve vteřině už mě táhl do koupelny, kde na naše vášní pohlcená těla pustil proud horké vody.

 

„Měli bychom vyrazit, jinak ke mně dneska nedojdeme,“ smála jsem se, když jsem stála zabalená v ručníku před zrcadlem a pozorovala Roba, který se věnoval mému krku. Vzhledem k tomu, že jsem menší minimálně o hlavu, to pro něj nemohla být zrovna příjemná poloha.

„A víš, že mi to ani nevadí?“ zamumlal.

„To věřím, ale vážně potřebuju domů.“

„Dobře, jdu se obléknout,“ povzdechl si Rob a dal mi poslední pusu na krk. Omámeně jsem vydechla a pohlédla na sebe do zrcadla. Viděla jsem tam úplně jinou Lisu, než jakou bych tam viděla před pár dny. Z téhle vyzařovalo štěstí a zamilovanost na první pohled. S velkým úsměvem na tváři jsem si osušila poslední kapky na těle a oblékla se.

 

„Můžeme vyrazit?“ zavolal na mě Rob z předsíně mezitím, co jsem si ještě malovala řasy. Rychle jsem dokončila poslední tah a zavolala nazpátek.

„Jasný, jsem hotová.“ Spokojeně jsem se na sebe podívala do zrcadla a vyběhla z koupelny. V předsíni na mě čekal Rob s brýlemi a kšiltovkou.

„Páni,“ zasmála jsem se. „Myslíš, že tě takhle nikdo nepozná?“

„Snaha se cenní,“ usmál se a přitáhl si mě k sobě.

„Dobře,“ souhlasila jsem a začala se hrabat v kabelce.

„Co děláš?“ ptal se zmateně Rob. Z kabelky jsem vytáhla brýle a posadila si je na nos.

„Když ty, tak já taky.“ Rob se zasmál a otevřel mi dveře z bytu.

 

Celou dobu jsme šli pěšky a i v tomhle ne zrovna letním a teplém počasí jsme si koupili zmrzlinu.

„Robe, kdy jedeš na to natáčení?“ zeptala jsem se, když jsem dojedla svou zmrzlinu a zmrzlou ruku si hřála v té jeho.

„Příští týden,“ odpověděl zachmuřeně Rob.

„Už? Já myslela, že až za čtrnáct dní,“ vydala jsem ze sebe šokovaně a v duchu přepočítávala týdny od vyhlášení Teen Choice, kdy mi Tay říkal, že odjíždějí za měsíc. Bohužel moje přepočty seděly.

„Přijedeš se za mnou podívat?“ zeptal se s nadějí v hlase Rob.

„Přijela bych za tebou až na konec světa.“ Zastavila jsem ho a políbila tady na ulici.

„Dobře, nechám ti rezervovat letenku,“ usmál se a opřel si čelo o mé.

„První třídou?“ zasmála jsem se.

„První třídou,“ potvrdil Rob.

„Ale to měl být žert,“ protestovala jsem. Nemusel zbytečně vyhazovat peníze, abych si těch pár hodin poseděla v extrémně měkkých sedačkách, a vlastně já si mohla ty letenky koupit sama.

„Víš co, já si je objednám sama, nedělej si s tím starosti ano? Přijedu za tebou hned druhý týden natáčení. Musím totiž být chvíli v LA a věnovat se trochu firmě.“

„Dobře,“ usmál se Rob a znovu mě políbil.

 

Cesta ke mně do bytu trvala déle, než by se mohlo zdát. V bytě jsem později připravila večeři a pak jsme se s Robem ve vzájemném objetí usadili na gauč a pustili si nějaký film. Byla to prostě idyla.

 

Ráno jsem vstala brzy a došla nakoupit něco čerstvého k snídani, kterou jsem nám připravila. Když jsem měla vše připravené a Rob ještě spal, sedla jsem si za stůl, popadla jeden muffin a rozložila noviny, které jsem cestou koupila. Zrovna jsem jimi listovala a z ložnice se konečně vyhrabal rozespalý Rob.

„Dobré ráno,“ zívl a šel ke mně.

„No to si snad dělají srandu?!“ vyštěkla jsem zrovna, když mě Rob políbil na krk.

„Co se děje?“ ptal se zmateně a posadil se naproti mně. Zhluboka jsem se nadechla a začala číst.

V pátek v pozdních hodinách, byla slečna Greenová, prorážející mladá a talentovaná návrhářka, spatřena s hercem z úspěšného filmu The Last Way, panem Woodsem v luxusní restauraci poblíž Los Angeles při romantické večeři. Včera jsme však slečnu Greenovou našli v milostném objetí idola všech dívčích srdcí z výše jmenovaného filmu Roberta Stevensona, s kterým už se slečna Greenová ukázala na veřejnosti dříve. Možná si vzpomínáte na vyhlašování Teen Choice, kdy slečna Greenová i pan Stevenson svorně prohlašovali jejich vztah za čistě přátelský. Jak je tomu dnes? Je snad mladá návrhářka takto přelétavá a vědí světoznámí herci o tom, že si zahrává s oběma? To nám zůstává prozatím utajeno.“

 

Pod článkem se nacházely ještě dvě fotky, které slova reportéra potvrzovaly. Rozhořčeně jsem odhodila noviny na stůl, položila muffin a zabodla lžičku do jogurtu.

„Zlato, s tím jsi musela počítat,“ pohladil mě Rob po ruce.

„Jasně, ale nečekala jsem, že ze mě budou dělat nějakou poběhlici!“

„Neboj, jakmile bude příležitost, všechno vysvětlíme, dobře?“ Poraženě jsem přikývla hlavou a vrtala se v jogurtu, nebyla jsem schopná pozřít jediné sousto. Znechuceně jsem nakonec nedotčený jogurt vyhodila a šla se raději obléknout. Pro cestu do práce jsem tentokrát zvolila černé sluneční brýle a klobouk zasazený hluboko do čela.

 

Snažila jsem se na to nemyslet a normálně se s Robem bavit během cesty do práce, kam mě šel doprovodit, ale nešlo to.

„Přeju ti krásný den a už na to nemysli,“ usmál se na mě Rob a políbil mě, když jsme se zastavili před mým ateliérem. Vykouzlila jsem na tváři co nejpřesvědčivější úsměv, abych Roba alespoň trošku ošálila.

„Neboj, nebudu. Tobě taky krásný den.“ Ještě jednou jsem ho políbila a zapadla do ateliéru. To se mu to říká, když je na tyhle novinové články zvyklý, ale co mám říkat já, když je to pro mě všechno nové? Posadila jsem se do křesla a zhluboka se nadechla. Dnes už na to prostě nebudu myslet. Nasadila jsem na tvář úsměv a pustila se do přípravy nové kolekce.

 

Během oběda se mi najednou rozezvonil telefon, na displeji blikalo jméno mé sestry Jenny.

„Nazdárek,“ ohlásila jsem se do telefonu.

„No tě pic,“ přivítala mě nádherně má sestra.

„Co se děje?“

„Co se děje?“ vyštěkla. „Takový novinky a já se o tom dočtu v novinách! Odkdy chodíš s Robem a kdysi mi to hodlala říct?!“

„Ježiš Jen, uklidni se. S Robem chodím asi tři dny.“
„No a co ten Tay? Co to v tom LA vyvádíš? Tebe nechat někde samotnou. Sotva odjedu, dějí se tam takovéhle věci.“

„Já za to nemůžu. S Tayem to byl přešlap. Každý jsme to brali jinak, než to bylo. Když jsem si uvědomila, že bych byla radši s Robem, okamžitě jsem chtěla jet domů a Tay se mě pokusil políbit. No, to je na dlouhé vyprávění. Prostě jsem mu vrazila facku a jela za Robem. Rozumíš tomu?“

„Myslím, že jo.“
„Vážně?“ zeptala jsem se s pochybnostmi.

„Dobře, dobře. Nerozumím tomu, ale vysvětlíš mi to jindy. Musím už jít. Jsem pozvaná ke svému šéfovi, nejspíš mě čeká povýšení,“ trylkovala Jenny.

„To ti přeju, tak hodně štěstí, pa Jen.“

„Ahoj Lizi,“ rozloučila se a položila telefon.

 

***

Týden utekl jako voda a já seděla na Robově posteli a sledovala ho, jak pobíhá po ložnici a hází do kufru poslední kousky oblečení, která ještě zapomněl. Musela jsem se smát, jak zmateně běhá a hází to vše na jednu hromadu do kufru, která pak samozřejmě nešla zapnout.

„Ukaž, pusť mě k tomu,“ smála jsem se mu a odstrčila ho stranou. Rob sebou hodil na postel a obličej si zakryl rukama.

„Nesměj se mi,“ vyhrožoval žalostně, když slyšel moje tiché chichotání.

„Když já si nemůžu pomoct,“ rozesmála jsem se nahlas. Vzala jsem do rukou všechna jeho trička a začala je skládat, abych je mohla narovnat do kufru.

 

„Tak hotovo,“ zvolala jsem a zapnula zip kufru.

„Děkuju moc,“ prohlásil Rob a strhnul mě na sebe na postel.

„Nemáš zač,“ usmála jsem se a líbla ho na nos.

„Co bych si bez tebe počal.“

„Nic, prostě by si tady půlku těch věcí nechal.“

„To je asi pravda,“ zasmál se Rob a překulil mě pod sebe.

„Bude se mi po tobě stýskat, co tam budu bez tebe dělat?“

„Taky se mi bude stýskat, ale týden snad uteče jako voda,“ zadoufala jsem upřímně.

„Miluju tě.“

„A já tebe,“ zašeptala jsem a ponořila se do hlubokého polibku, z kterého nás vyrušil až zvonek.

„Taxi,“ zaúpěl Rob.

„Dojdu mu říct, že jsme hned dole, ty si zatím vezmi věci.“ Vstala jsem z postele a došla uklidnit řidiče, že jsme hned tam.

 

Rob se objevil v předsíni jen o minutu později vybaven velkým kufrem. Hodila jsem mu bundu z věšáku a otevřela dveře.

„Máš vše?“ zeptala jsem se, než jsem zamkla dveře.

„Ne,“ zavrtěl Rob hlavou.

„A co ti chybí?“ zeptala jsem se a dveře znovu otevřela.

„Ty,“ odpověděl prostě Rob a já se začala smát.

„Dobře, máš teda všechno kromě mě?“
„Jo,“ přitakal a já konečně zamkla a podávala mu klíče.

„Radši si je nech u sebe, já bych je tam ještě ztratil,“

„Vážně?“ Rob přikývl a tak jsem klíče uklidila do své kabelky.

„Tak pojď,“ nahnala jsem ho konečně do výtahu a následně do taxíku.

 

Na letišti jsme byli coby dup a Robovi do odletu zbývala sotva půl hodina. Jediné, co mě zarazilo, byl nával fotografů hned před letištní halou. Vystoupila jsem z taxíku a ihned mě zavalila vlna dotazů. Neodpovídala jsem na žádný a jen prokličkovala davem k Robovi, který si vytáhl z kufru tašku. Rychle jsme vlezli do letištní haly, kam už za námi novináři nešli.

 

Rob se šel odbavit a já na něj čekala opodál, když se okolo mě prohnal dav puberťaček. V duchu už jsem litovala Roba, ale fanynky si našli jinou oběť, Taye. Viděla jsem ho, jak se ztrácí ve změti těl, i když jeho vysportovaná postava nešla lehce přehlédnout. Bylo to poprvé, co jsem Taye viděla od té naší slavné večeře a cítila jsem pocit zadostiučinění, když jsem viděla jeho nešťastný obličej obklopený ječícími holkami.

Rob se ke mně vrátil a vystopoval můj pohled.

„Stejně si myslím, že bych mu měl dát přes pusu za to, jak se k tobě choval.“

„Nech to být. Nechci, aby ses s ním pral, jasný?!“

„Dobře,“ rezignoval Rob a objal mě okolo pasu. Omotala jsem mu ruce okolo krku a jemně ho políbila na rty, musela jsem využít poslední příležitosti, kdy jsem s ním.

 

Náš polibek se prohluboval a prohluboval, když nás vyrušilo tiché, „Ehm, ehm.“ Otráveně jsem se odtrhla od Roba a pohlédla na holku, které mohlo být nejvíc šestnáct let, jak před námi přešlapuje s nějakým časopisem.

„Můžu vás poprosit o podpis?“ zeptala se nejistě.

„Ale jistě,“ usmál se na ní Rob a sápal se po jejím časopisu.

„Ne, já myslela Vás,“ zrudla ta holka, hodila po mě očima a mě cukaly koutky.

„To víš, že jo. Jak se jmenuješ?“

„Melanie,“ pípla tiše. Vzala jsem si od ní tužku a časopis, kde byla má fotka z Teen Choice a naškrábala tam svůj podpis s věnováním.

„Tak, tady to je,“ usmála jsem se a časopis jí i s tužkou vrátila.

„Děkuju.“

„Nemáš zač,“ usmála jsem se na ní a hned jak odešla, jsem se otočila na Roba a hlasitě se rozesmála.

„Chudák holka, ta z tebe musela být vykolejená. Bylo jí hloupé odmítnout tě,“ vykašlala jsem ze sebe v záchvatu smíchu.

„No jo, no jo,“ smál se semnou Rob. Když jsem se uklidnila, můj pohled se opět zatoulal k Tayovi, který si mě teprve teď všiml. Jakmile mě spatřil, zrudnul a začal koktat, když se ptal na něco jedné z fanynek.

 

***

„Už budu muset jít,“ promluvil Rob mezi polibky.

„Už?“
„Liz, už jednou vyvolávali mé letadlo,“ smál se mi Rob.

„Co se dá dělat,“ povzdechla jsem si.

„Nebuď smutná, za týden se uvidíme.“

„Já vím, ale budeš mi chybět.“

„Ty mě taky,“ pousmál se Rob, chytil mě za bradu a vtiskl mi poslední polibek.

„Miluji tě,“ zašeptala jsem.

„Miluji tě,“ odpověděl Rob, dal mi ještě jednu pusu a odešel. Dívala jsem se, jak jeho vysoká postava mizí mezi lidmi, a když už jsem ho neviděla, otočila jsem se a odchytila si taxi, které mě odvezlo zpátky do mého bytu.

 

***

Týden utíkal velmi pomalu. Každý den jsem si s Robem volala kdykoliv měl mezi natáčením čas, ale i tak se mi to zdálo málo. Už jsem se těšila na sobotu, kdy hned po obědě nasednu na letadlo, které mě zaveze do Clevelandu za mojí láskou. Představovala jsem si, jak sladké bude přivítání po týdenním odloučení. Ten týden, kdy jsem po večer seděla doma a v práci byla vždy v čas, jsem využila k dokončení další kolekce. Musela jsem uznat, že šaty, které jsem navrhla, se líbily i mě samotné a těšila jsem se, až je budu moci využít.

 

Každý den jsem odpočítávala, dokud nebyla konečně sobota. Rychle jsem si sbalila tašku, v Clevelandu jsem měla být týden, a těsně před dvanáctou hodinou jsem vyrazila na letiště. Vždy přítomné brýle jsem měla na očích a snažila se splynout s davem během odbavení. Ještě než jsem nasedla do letadla, tak jsem Robovi poslala krátkou, ale výstižnou esemesku.

Nasedám do letadla, za pár hodin jsem u tebe. Miluji tě, xoxo Liz*

S úsměvem na tváři jsem podala letušce palubní lístek a posadila se do měkkého sedadla. Rob si to samozřejmě nemohl nechat vymluvit a letenku mi objednal sám a v první třídě.

 

Cesta trvala dlouho, ale já jsem se zabavila čtením různých časopisů, stylem „Jak na to“, u těch jsem se opravdu pobavila. Samozřejmě jsem si přečetla pár klepů o mně a lidech, které znám, a že se v poslední době jejich řady opravdu rozšířili. Zbytek cesty jsem strávila vzpomínáním na Roba a naše krásné dny strávené spolu i ty před tím, než jsme spolu začali chodit. Vzpomněla jsem si na náš piknik v kině, na první večeři a na Teen Choice. Pak samozřejmě na mou přehlídku, kde jsme se málem políbili a nakonec jsem si nechala chvíli, kdy mi poprvé řekl, že mě miluje.

 

Cesta uběhla rychleji, než jsem předpokládala a už po pár hodinách nás kapitán letadla upozorňoval, že budeme přistávat. Vykoukla jsem z okýnka a pozorovala přibližující se letiště v Clevelandu. O pár minutek později už jsem táhla kufr letištní halou a rozhlížela se, jestli někde neuvidím muže s cedulkou, kde bude napsané mé jméno, protože Rob slíbil, že pro mě někoho pošle. Nikoho jsem však neviděla. Zmateně jsem se dívala okolo sebe, když mi někdo poklepal na rameno.

„Slečna Greenová?“ Hrozivě jsem se vylekala a ztuhla v šoku.

 

*Pokud to někdo neví, tak zkratka xoxo se v Americe používá jako takové naše „Pac a pusu“, kdo sleduje Gossip girl ví ;) xD

Diskusní téma: 9. Konečně šťastná

Titulek: ŽÁDOST Vložil: MaQíí Datum: 17.07.2010

AHOJ,KDY UŽ KONEČNĚ NAPÍŠEŠ DALŠÍ KAPITOLKU PLS?MOC UŽ SE TĚŠÍM!!

Přidat nový příspěvek