7.kapitola - Miluji tě, Renesmee

29.01.2010 19:47

Renesmee:

Ty dva dny utekly jak voda. Dala jsem Jane svůj email a ona mě také i s telefonním číslem. Dnes v noci se vrací zpět do Volterry. Bude mi smutno, no snad bych jí mohla jet navštívit. Sedla jsem si do obýváku na koberec a přemýšlela jsem. Z mého meditování mě, ale vyrušil něčí hlas.

„Mohl bych si s tebou promluvit Renesmee?“ zeptal se někdo. Vzhlédla jsem a uviděla Aleca, jak se na mě usmívá.

„Jo jasně,“ hlavně ať to nedopadne jako minule.

„Pojď za mnou.“ Řekl, popadl mě za ruku a táhnul za sebou. Za chvíli jsme zastavili na malém paloučku. Sedl si na zem, napodobila jsem ho a vyvlékla svou ruku z té jeho.

„Věříš na lásku na první pohled?“ zeptal se mě najednou.

„Jistě.“ odpověděla jsem. Tak jsem získala svého Jackoba.

„Já ne, teda až doteď jsem na ni nevěřil.“ Řekl, no super teď mám v hlavě guláš.

„Dobře, kam tím míříš?“ zeptala jsem se ho. Jenom se usmál a sedl si přede mě. Nevím, co má za lubem, ale než jsem stačila uhnou, popadl mě za obličej a začal mě líbat. Bylo to něco jiného, otevřela jsem ústa a nechala ho, ať mi je prozkoumá. Krátce se usmál a dál se věnoval mým rtům. Najednou jsem dostala vzpomínku „Nessií, kam ses mi schovala?“ hulákal Jacob, zatímco já jsem byla schovaná ve křoví. Jake, to né, moje láska a já ho podvádím. Odtrhla jsem Aleca od sebe, zmateně se na mě podíval, ale začal mě znovu líbat.

„Dost!“ vykřikla jsem. Odstoupil ode mě a naštvaně si mě měřil.

„Co jsem provedl?“ zeptal se mě.

„Tohle nemůžeme.“ řekla jsem mu.

„Ale Renesmee, ty to nechápeš, já tě miluju.“ řekl mi a v jeho karmínových očích byla láska.

„Alecu to nejde,“ řekla jsem mu.

„A proč ne? Můžeš odjet se mnou a s Jane do Volterry. Budeme šťastní.“ dopověděl zasněně.

„Nejde to, protože já už mám přítele, to přeci víš.“ řekla jsem a Alec na mě vykulil oči.

„A to vadí?“ zeptal se s nadějí.

„Jo, mě to vadí. Miluji ho, jsme pár a to se prostě nezmění.“ řekla jsem a v Alecových očích byl smutek a vztek. No jo první odmítnutí bolí, ale já se Jackoba nevzdám.

„Mrzí mě to.“ řekla jsem, otočila se a utíkala domů.

Alec:

Ona mě odmítla!! Po tom nádherném polibku? To není možné, já vím, říkala mi, že má přítele, ale co, já jsem určitě lepší než on. U nás by se měla nádherně, byla by pořád s Jane a my bychom se milovali. Chodil jsem pořád dokola a můj vztek pořád sílil, nebyl jsem naštvaný na ni, ale na toho jejího přítele, jak říkala, že se to vlastně jmenuje? Jeremy? Ne. Jo už vím, Jakcob, jméno jak pro nějakého psa.

„Jackobe, mám pro tebe smutnou správu, Renesmee bude jen má.“ řekl jsem si potichu. Ano bude jen má, nikdo jiný se jí už nedotkne, o to už se postarám. Začal jsem spřádat plány, když v tom jsem uslyšel prasknout větvičku. Podíval jsem se za strom a stál tam Aro.

„Alecu, co tu děláš?“ zeptal se mě.

„Přemýšlím.“ řekl jsem prostě a sedl si do trávy.Aro mě napodobil.

„A nad čím?“ zeptal se a nadzvedl obočí.

„Renesmee. Ona mě odmítla kvůli nějakému Jackobovi.“ řekl jsem rozčíleně.

„Aha,“ řekl zamyšleně Aro.

„Ale já mu ji nedám, bude má!“ řekl jsem rozhodně. Aro se mi podíval do obličeje a usmál na mě.

„Vím, že jí hodně miluješ a už mám i plán, jak jí vymazat ze života Cullenovým a dostat jí do Volterry.“ řekl Aro. Docela mně tím překvapil, přeci jenom je Carlisle jeho dobrý přítel.

„A jak?“ zeptal jsem se celý zvědavý.

„Dnes odjedeme tak, jak máme a za týden si pro ni přijedeme.“ řekl a zablesklo se mu v očích.

„Už se těším!“ řekl jsem. Nemohl jsem se dočkat, až bude Renessme jenom a jenom moje.

„Teď bychom se měli vrátit,“ řekl Aro a oba jsme vyběhli ke Cullenům domů. Celou cestu jsem se usmíval a to mi vydrželo i do domu. Vešel jsem do obýváku a všiml si, že si Renesmee něco kreslí. S Arem jsme si sedli na pohovku a tiše jí pozorovali, nahoře jsem uslyšel Jane a v kuchyni byla Esme. Edward s Belou jeli na lov a vrátí se až zítra, takže nám nemůže číst myšlenky. Suprové, zasmál jsem se. Renesmee pořád něco čmárala do sešitu za chvíli se, ale ozvala má sestra.

„Renesmee mohla bys mi s něčím pomoct?“ zeptala se a bylo slyšet, že něco dělá.

„Zajisté!“ řekla Renesmee a vydala se nahoru. Vzal jsem si její blok a podíval se na obrázek. Na první stránce byla nakreslená její rodina. Nádherně kreslí, na další byla má sestra s Arem, ukázal jsem mu to a jemu se v očích zajiskřil nějaký cit, nechal jsem to plavat a podíval se dál, na dalším byla Bella s Edwardem. Otočil jsem na další stránku, byl jsem tam nakreslený já, hodně mě to překvapilo, ale další stránka mi zkazila náladu, byl na ní nakreslený kluk s černými vlasy a pod ním jméno Jackob, můj Jackob. Tohle, že je on, ten její Jackob? Proboha, co na něm má, naštvaně jsem sešit hodil na místo, kde ho nechala.

„V pořádku?“ zeptal se mě Aro. Jenom sem přikývl a myslel na to, že budu mít Renesmee už brzo u sebe.

Renesmee:

Je mi ho líto, ale co čekal, já miluji Jackoba a to nikdo a ani nic prostě nezmění. Přišla jsem domů, kde byla jen Esme a Jane. Esme mi zase něco vařila, bylo to cítit. Carlisle byl v práci, otec s mamkou jeli na lov a vrátí se až zítra a ostatní se někam vypařili. Pozdravila jsem je a sedla si do obýváku na pohovku. Vzala jsem si do ruku svůj sešit s obrázky a začala jsem kreslit. Za chvíli se otevřeli dveře a do domu vstoupil Aro s usmívajícím se Alecem. Asi ho to už přešlo a on bude určitě šťastný s nějakou jinou. Oba nás pozdravili a sedli si na pohovku naproti mně, cítila jsem jejich pohledy, ale nechtěla jsem se na ně podívat.

„Renesmee mohla bys mi s něčím pomoct?“ zeptala se mě Jane.

„Zajisté!“ řekla jsem, položila sešit na sedačku a šla nahoru za Jane.

Diskusní téma: 7.kapitola - Miluji tě, Renesmee

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.

Přidat nový příspěvek