6. Sen

11.01.2010 15:37

 

 

Vypráví Bella

 

Batoh na zádech, na nohou pohorky a okolo mě jen stromy, stromy a stromy. Nevěděla jsem, kam mám vlastně namířeno, ale někde uvnitř mě jsem cítila, že nějaký cíl mám. Šla jsem tedy rovně za nosem a vesele si hvízdala. Nad hlavou mi zářilo slunce, kterému stínily pouze vysoké vrcholky stromů a okolo si prozpěvovali ptáčci. Prostě krásný pohodový den.

 

Mezi stromy jsem o pár kroků dál zahlédla více světla. Poskakovala jsem si rovnou k tomu a vesele se smála, protože jsem nepadala. Nevím, jak to bylo možné, ale bylo to tak. Jakoby mě má smůla opustila a neobvyklá zemská přitažlivost na mě nepůsobila tak, jako obvykle. Vběhla jsem na nádherně prosluněnou louku a praštila sebou do trávy ve středu mýtinky.

„Hele!“ ozvalo se odněkud zapištění a já zmateně vyskočila na nohy. Rozhlížela jsem se okolo sebe, ale nikoho jsem neviděla. Udělala jsem krok vpravo a znovu se ozvalo to divné zapištění.

„Dávej pozor!“

„Je tady někdo?“ zeptala jsem se zmateně.

„Ne asi,“ ozval se posměšný hlas.

„A kde jste? Já vás nevidím,“ mluvila jsem zoufale a stále se rozhlížela dokola.

„Tady dole,“ zatahal mě někdo za nohavici kalhot a já se sklonila. Pod mýma nohama stál bílý králík a vedle něj ležel černý kouzelnický klobouk.

 

„Co tak zíráš?“ zeptal se králík.

„T-ty jsi králík?“ zakoktala jsem se.

„Co jiného bych byl?!“

„A mluvíš?“

„No jasně, že jo,“ zakýval hlavou králík. Chytila jsem se za hlavu a sedla si do trávy. Bože, kam jsem se to dostala? To jsem se snad zbláznila?

„Jak se jmenuješ?“ zeptal se mě ten králík jakoby nic.

„B-bella,“ vykoktala jsem znovu.

„Super, já jsem Bob a tam uvnitř je Bobek,“ hodil hlavou Bob směrem ke klobouku.

„Vy jste tady dva?“

„To si piš,“ mrkl na mě Bob a přešel ke klobouku.

„Bobe, vstávej a hned!“ zakřičel Bob, ale nic se nedělo.

„Vstávat a cvičit!“ vykřikl znovu Bob a v tom se z klobouku vyhrabal další králík, nejspíš Bobek. Nechápala jsem význam těch slov. Proč by zrovna na takovýhle povel měl někdo vstávat? Ale na Bobka to nejspíš platilo.

„Ale proč?“ zazíval.

„Nechci, abys cvičil, ale vylez ven. Máme návštěvu. Bellu,“ zazubil se na mě Bob.

„Tééda, ta je ale veliká, co?“ hvízdl Bobek.

„Jo to je, a je docela hezká,“ podotkl Bob a já se začervenala. Bože, to mě do rozpaků uvede i mluvící králík?

„Mně se taky líbí. Třeba by semnou někam šla,“ mnul si bradu Bobek.

„Ale já jí viděl první!“vyletěl Bob.

 

V tu chvíli se začali dít divné věci. Hlavy králíků začali bobtnat a najednou mělo tělo Boba hlavu Edwarda a tělo Bobka mělo hlavu Dereka. Zmateně jsem zamrkala a vyvalila oči na dvě králičí těla s hlavy mých přátel.

„Já jí pozvu první!“ křičela hlava Edwarda.

„NE, já ji pozvu první!“ vztekal se Derek.

„Ale semnou se bavila dřív! Mám na to právo,“ křičel Edward.

„No a co? Já se jí líbím víc!“

„A to víš jak? Vždyť by si s ní ani nemohl být. To já si s ní rozumím!“ vysmíval se Edward Derekovi a já na ně zmatně hleděla. Bylo to jako při tenise, hlavou jsem kroutila z jedné strany na druhou, až mi z toho šla kolem. Zavřela jsem na chvíli oči a pak je znovu prudce otevřela.

 

Hleděla jsem do tmy mého pokoje. Nikde žádná louka, žádný kouzelnický klobouk. Žádní králíci ani Edward a Derek. Jen já a má postel. Zhluboka jsem vydechla a v hlavě si srovnala, co se mi právě zdálo. Já už jsem se asi vážně zbláznila. Vždyť ti dva mi vlezli dokonce i do snu. A když jsem si uvědomila, jaký sen to vlastně byl, začala jsem se hrozně smát. Králíci z klobouku s hlavy Edwarda a Dereka. Kdo to jakživ viděl? Před spaním bych měla přestat přemýšlet, jinak se z toho jednou zcvoknu.

 

Pohlédla jsem na budík a uznala, že už stejně neusnu a neublíží mi, když se půjdu nasnídat rovnou teď. Seběhla jsem schody do kuchyně, kde jsem našla snídat tátu.

„Dobré ránko,“ přiběhla jsem k němu a dala mu pusu na tvář.

„Dneska nějak zvesela?“

„Kdyby se ti zdál takový sen jako mě, taky by si byl veselý,“ smála jsem se.

„No jo, slyšel jsem tvůj smích. Bylo to hodně vtipné?“
„To tedy bylo,“ pokývala jsem hlavou a na tváři mi hrál úsměv.

„Rád bych si to poslechl, ale musím už do práce. Tak třeba večer Bells. Ahoj,“ políbil mě táta na tvář a odešel z domu.

 

Uvařila jsem si teplý čaj, rohlík namazala marmeládou a v klidu posnídala. Po dlouhé době jsem nemusela nikam chvátat, tak jsem si svou snídani náležitě vychutnávala. Když jsem po sobě umyla nádobí, přeběhla jsem do koupelny, kde jsem si vyčistila zuby, učesala si vlasy a výjimečně se i namalovala. Ve skříni jsem si vybrala nějaké nové věci, které mi nakoupila Alice, abych jí udělala radost a s veselým hvízdáním popadla tašku a vyrazila do školy.

 

V autě jsem si pustila hlasitě rádio a zpívala si spolu s ním. Jak jeden veselý sen, dokáže člověku zlepšit náladu. Na parkovišti jsem našla místo a zaparkovala. Hodila jsem si tašku na klín a přehrabovala se v ní. Nebyla jsem si totiž jistá, jestli jsem si do ní hodila esej, kterou jsem musela dnes o angličtině odevzdat. Ozvalo se klepání na okénko a já vyjekla. Otočila jsem hlavu a za okénkem se na mě široce zubil Edward. Zrovna v tu chvíli jsem z tašky vytáhla esej. Usmála jsem se sama pro sebe, vypnula motor a vyskočila ven.

„Ahoj,“ usmála jsem se na Edwarda.
„Promiň, jestli jsem tě vylekal. Páni, sluší ti to.“

„Děkuju. Nic se nestalo. Dneska mi nemůže nic zkazit náladu,“ mávla jsem nad tím rukou a pořád se široce usmívala.

„Koukám, to se ani nemusím ptát, jak si se dnes vyspala,“ smál se mi Edward.

„To je tedy opravdu zbytečný, protože já se vyspala skvěle.“

„Že by za to mohla ta naše včerejší večeře?“ hádal Edward. Chlapec si nějak věří?

„To ani ne, ale vlezl jsi mi do snu.“

„Vážně?“ rozzářil se Edward.

„Jo, spolu s Derekem,“ rozesmála jsem se nad tou vzpomínkou, ale Edwardův obličej potemněl.

„Asi to bylo hodně vtipné, že se tak směješ.“
„To si piš,“ mrkla jsem na něj. Edward se zdál být mým chováním zaskočen. Konsternovaně se na mě díval a vůbec nemluvil.

„Tak jdeme?“ zeptala jsem se a mávla rukou ke škole.

„Jo jasně,“ zavrtěl Edward hlavou a srovnal se mnou krok.

 

Seděli jsme s Edwardem v naší společné lavici a čekali, až profesor zahájí hodinu.

„Jak je vlastně Derekovi? Líp?“ zeptala jsem se z ničeho nic. Bylo mi líto, že kvůli nemoci propásl naše rande. Edward ho spolehlivě zaskočil, ale přeci jen chtěla jsem jít s Derekem. Než mi Edward odpověděl, jeho tvář potemněla.

„Vlastně ani ne. Zhoršilo se to. Nevím, kdy se vrátí do školy.“

„To je mi líto. Pozdravuj ho ode mě. A nevíš, jestli bych se za ním mohla někdy stavit?“

„To nepřipadá v úvahu! Je to moc nebezpečné,“ vyletěl z ničeho nic Edward. Zvedla jsem obočí a tázavě se na něj podívala.

„Ehm, chci říct, že je v přísné karanténě a nikdo k němu nesmí.“

„Aha,“ posmutněla jsem. „Tak mu vyřiď, že mu přeji, ať se brzy uzdraví, abychom se mohli co nejdříve sejít.“

„Vyřídím.“ Pak už učitel zahájil hodinu a Edward mu začal věnovat pozornost. Ještě chvíli jsem se na něj dívala a pak se také otočila k učiteli.

 

***

Ztrhaně jsem práskla učebnicemi o stůl a sesunula se na židli.

„Co se děje?“ zeptal se zvědavě Edward.

„Já to nechápu. Učitel nám dnes vysvětloval novou látku z fyziky, ale já to prostě nechápu,“ krčila jsem nešťastně rameny. „Asi si budu muset najít doučování, nebo alespoň zajít do knihovny a pokusit se to pochopit sama.“

„Já bych ti s tím mohl pomoct,“ vyhrkl Edward.

„Vážně?“ rozzářila jsem se.

„Jistě, fyzika to je moje,“ zazubil se na mě.

„To budeš moc hodný, ale předem tě upozorňuju, že to bude peklo,“ usmála jsem se smutně.

„Nevadí,“ pokrčil rameny Edward a ještě něco tiše dodal, ale přeslechla jsem, co to bylo.

„Říkal jsi ještě něco?“

„Ne, ne nic.“

„Fajn, tak po škole na parkovišti. Mockrát ti děkuju, Edwarde,“ vstala jsem, políbila ho na tvář a vyběhla z jídelny na další hodinu.

 

***

Po nekonečném tělocviku, kdy nás učitel honil z jedné strany na druhou a já si tolik přála, abych nepadala stejně jako v tom snu, mě vysvobodilo zvonění. Rychle jsem se vysprchovala, převlékla a pádila ven. Když jsem vyšla před budovu, rozhlížela jsem se všude okolo, jestli někde neuvidím Edwarda. Nikde jsem ho však nenašla, a tak jsem se vydala k autu, kde jsem na něj chtěla počkat. Ale Edward mě překvapil. Stál opřený o mé auto, hleděl mým směrem a vítr mu roztomile pohrával s vlasy. Zářivě jsem se na něj usmála a přidala do kroku, abych byla tomu krásnému odpoledni stráveném s ním, co nejblíže.

Diskusní téma: 6. Sen

Titulek: Super Vložil: Annie Datum: 26.02.2012

super kapčy, honem další prosíím :)

Titulek: Dalšííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííí Vložil: sundance Datum: 03.02.2011

ja chci dalsi prosíííííííííííííííííííííííííííííííííííííííím mas to doopravdy krasne ale.......
.........dalsííííííííííííííííííííí

Přidat nový příspěvek