6.kapitola - Nákupy v New Yorku

Emmettův pohled:

„Rose, prosím, pojeď taky,“ škemral jsem a prosil mou lásku, aby se zúčastnila toho šíleného výletu do New Yorku. Ale Rose mi nechtěla udělat ani tu nejmenší radost, jak já to proboha vydržím? Vždyť nemám ani její fotky! Navíc tam budeme pět dní! To je k nevydržení.

„Emmett, neblázni, to vydržíš. Já jsem přece jen Alici neprovokovala, ale neboj, určitě to nebude tak hrozné, jak to na první pohled vypadá,“ řekl Rose a pohladila mě po tváři.

„Ale ty máš přece taky ráda nákupy,“ nehodlal jsem se tak lehce vzdát.

„To je sice pravda,“ souhlasila se mnou, „ale rozhodně nejsem takový šílenec, aby nakupovala pět dní v kuse, navíc mi tam Alice stejně něco koupí. A i tak si za to můžeš sám,“ prohlásila, a mě bylo už jasné, že nemá cenu ztrácet síly jejím přemlouváním. Naposledy jsem se k ní ještě přitulil, když jsem uslyšel zespoda toho malého skřítka:

„Emmette, pojď už dolů! Všichni na tebe čekáme a už musíme vyrazit,“ křičela Alice a já ještě marně zadoufal, že by se nákupy mohly odložit na neurčito, kdyby nám uletělo letadlo. Přesto jsem se pomalu vydal ze schodů s výrazem mučícího psa a šoural se ke dveřím. Alice mě netrpělivě pobízela, jak už se nemohla dočkat, až bude moct všechny mučit ve zkušebních kabinkách obchodních domů.

Nakonec jsme jeli jenom já, Alice, Beth a Edward. Jasper se, jako další ze zrádců, nepřipojil. Ten má rozum, příště nebudu Beth pomáhat s žádnou pomstou proti Alici. Se stále umučeným výrazem jsem nasedl do Edwardova Volva a vyjeli jsme na letiště.

Cesta autem uběhla až moc rychle, vůbec jsem se do New Yorku netěšil, normálně by to sice byl pěkný výlet, ale když za celý týden uvidíte jenom obchody s oblečením, hned vás nadšení přejde. Proč nemohla jet Rose taky, povzdechl jsem si a to už jsme přijížděli na letiště.

Díky Alicinu dokonalému plánu jsme se nemuseli na letišti vůbec schovávat. Bylo už dávno po západu slunce a tak všude svítili jeho halogenové zářivky, které nás nemohly nijak prozradit.

„Jaké to je, letět letadle?“ zeptala se Beth s nadšeným výrazem. Nemohl jsem si odpustit ji vrátit to, že nakonec musím letět i já a tak jsem k ní s vážnou tváří přišel a začal popisovat, jak první let na mnohé lidi působí.

„Doufám, že se nebojíš výšek,“ stoupl jsem si za její záda a hleděl na osvětlenou runway. Beth se na mě otočila a se zájmem a trochu strachem se na mě podívala.

„Proč?“

„Jelikož budeme hodně vysoko a to není všechno, to si ještě nezažila turbulence, celé letadlo se začne hrozně třást. Je to docela sranda, tedy pokud nespadneme, což už sranda tedy moc není, jednou se mi to stalo, bylo to v roce 1997. Skoro jsem to nepřežil a to jsem už byl upír. Ale já rád lítám letadly, je to aspoň trochu adrenalinu,“ dořekl jsem a podíval se na Beth. Ta byla úplně zelená a šlo vidět, že se bojí. Už jsem nemohl tu vážnou tvář udržet a začal jsem se na skoro prázdné letiště smát, div že jsem se neválel po zemi. Vypadá to, že si přece jen ty nákupy užiju.

Beth hned potom odběhla za Alicí a začala ji přemlouvat, že do New Yorku klidně poběží, jen aby ji nenutila letět letadlem. Alice jí to začala rozmlouvat a rozhazovala přitom rukama. Nemohl jsem se přestat smát, ale nakonec jsem se přece jen uklidnil. Alici se nedařilo a tak si oddychla, když uviděla, jak k nim míří Edward a objímá Beth kolem pasu. Potom se k ní nahnul a něco jí pošeptal, Beth ho se zájmem poslouchala a nakonec se podívala na mě. Rychle jsem se proto otočil a začal si pískat. Pak mi však došlo, že to není zase až tak nenápadné, jak jsem si prve myslel. Naštěstí mě zachránilo ohlášení našeho letadla.

Byl jsem jako první v řadě a ostatní mě hned došli. Kontroly a všechno to kolem proběhlo v klidu a tak jsme si mohli pohodlně sednout do první třídy. Sedadla byla po dvou a tak jsem seděl s Alicí, naštěstí hned za Beth. To bude jízda!

„Auu…!“ zakvílel jsem, když jsem dostal pohlavek.

„Zkus na ni něco a utrhnu ti hlavu!“ vyhrožoval mi Edward jen, co zaslechl moje myšlenky.

„Na, vezmi si jednu jako zálohu,“ řekla Alice a podala mi jednu z fotek, které mi ukradla. Vytrhl jsem jí ji z rukou a zbožně se povídal na svou nádhernou ženušku, která se na mě z fotky nádherně usmívala. Byla na ní jenom v červeném prádélku, přesně jsem si vzpomněl, jak jsem ji fotil. A po celý zbytek letu jsem tak mohl myslet jenom na ni.

Elizabethin pohled:

Když jsem nasedla do letadla, třásla jsem se snad po celém těle. Edward mi chlácholivě tiskl ruku ve své, ale moc to nepomáhalo. Věřila jsem mu, že to nic není, ale Emmett je takové pako a jeho slova o turbulencích a pádu letadla mi nešly z hlavy. Nejhorší to však bylo, když se letadlo začínalo pomalu rozjíždět. Zapřela jsem se do sedadla a přivřela oči, tohle bude fakt něco. Ještě jsem zaslechla, jak se Edward trochu uchichtnul.

„Beth, neboj, to bude dobrý,“ dál mě chlácholil.

„Tobě se to řekne, ty jsi letěl už hodně krát a rozhodně ti před tvým prvním letem neříkal někdo něco o tom, že by letadlo mohlo spadnout!“ vrátila jsem mu to trochu hystericky a raději jsem ani neotvírala oči. Najednou jsem ucítila tlak v břiše. Panebože, co je zase tohle! Chtěla jsem vykřiknout, ale když jsem otevřela oči a viděla Edwardův klidný obličej, poznala jsem, že se nic neděje a taky se trochu uvolnila.

Když povolil i ten tlak v břiše uklidnila jsem se ještě víc a přestala Edwardovi tak křečovitě tisknout ruku. Pro jistotu jsem se podívala i z okýnka, a když jsem pod námi neviděla nic, bylo to divné, ale docela jsem se uklidnila. Po půlhodině mě koukání do černa kolem nás i pod námi přestalo bavit a tak jsem se obrátila na Edwarda. Ten se na mě díval s okouzlujícím úsměvem na rtech.

„Jsi krásná,“ řekl mi a hned na to mě políbil. Hlavu jsem si potom položila na jeho rameno a za šepotu krásných slov, které mu špital do ucha Edward, jsem usnula.

„Beth, vstávej,“ zatřásl mi opatrně ramenem Edward.

„Co je?“ zeptala jsem se otráveně a začala otvírat oči, aby se na něj mohla podívat.

„Už musíme vystoupit, jsme v New Yorku,“ vysvětlil mi důvod mého zbuzení a já se hned narovnala a vykoukla z kulatého okýnka ven. Stáli jsme zase na zemi a já hleděla na dlouhou prosklenou budovu. Nemohla jsem uvěřit, že jsem ten let přežila, ale byla jsem šťastná.

Vysedli jste tedy s Edwardem jako poslední z letadla a přesunuli se k pasům, po kterých přijížděly naše věci. Emmett si během čekání stačil ještě rýpnout a dal mi novou přezdívku. Prý Šípková Růženko. Odměnila jsem ho za ni jenom zamračeným pohledem a pak jsme už na ni nečekali, vzali si naše zavazadla a před letištěm si chytli taxi.

Venku bylo pošmourno, ale i přesto se začalo mezi mraky prodírat sluníčko. Kdybych nevěděla, s kým tu jsem, asi bych si ho i užila, ale tak jsme jenom nasedli a vydali se k hotelu. Alice přikázala taxikáři, aby nás dovezl na Manhatton k nějakému hotelu.

Jen co jsme vystoupili, mi bylo jasné, že to nebude žádné levné ubytování, už na první pohled byl hotel luxusně zařízený. Před vchodem stál něco jako vrátný a mile se na nás usmál. Úsměv jsem mu oplatila a vydala se za ostatními do nitra tohoto úžasného hotelu.

„Vítejte v hotelu The Greenwich, mohu vám nějak pomoci?“ zeptala se usměvavá žena, Alice.

„Máme tady rezervaci na jméno Cullen,“ odpověděla ji mile Alice a počkala, až si to ta žena ověří v počítači. Hned na to ji podala dvě karty a spolu jsme se vydali k výtahům, tam začala Alice udílet instrukce, „Beth, ty budeš mít pokoj s Edwardem a Emmette, ty budeš se mnou,“ už se otáčela, že nastoupí do výtahu, když se zastavila, „jo a mimochodem Edwarde, váš pokoj je až úplně nahoře, a tady se opět sejdeme za pět minut deset, kdy přestane svítit slunce,“ mile se na něho usmála a zmizela i s Emmettem za dveřmi výtahu.

Chvíli mi trvalo, než jsem pobrala všechno, co řekla, ale jakmile jsem se vzpamatovala, nasedli jsme s Edwardem také do výtahu, kde Edward zastrčil do panelu s knoflíky s čísly pater kartu a my vyjeli až úplně nahoru. Potom si stoupl vedle mě a vzal mě za ruku, nedalo mi to a musela jsem se ho zeptat.

„Takže my spolu odteď chodíme?“ Edward si mě přitáhl do náručí a usmál se na mě.

„Pokud to tak chceš, tak budu šťastný upír,“ pošeptal mi a pak se mi zadíval do očí. Měla jsem radost z jeho slov a tak jsem se mu rozhodla udělat taky radost. Stoupla jsem si na špičky a políbila ho prozatím jenom na tvář, ale i to stačilo, aby mnou projela vlna vzrušení, jako u nich doma na chodbě.

„Takže spolu chodíme se vším všudy?“ zeptala jsem se a spiklenecky na něj mrkla.

„Jak to mys…“ zasekl se v půlce věty a podíval se na mě trochu nechápavě. Ještě než mu to došlo, se otevřely dveře výtahu a tak jsem se vydala obhlídnout náš pokoj. Zastavila jsem se jen, co jsem vystoupila z výtahu a rozhlížela se po prostorném pokoji, když to Edwardovi došlo. „Víš, Beth, pro mě to moc znamená. V tomhle zastávám staromódní názor a nechtěl bych tě připravit o poctivost ještě před svatbou,“ řekl nejistě a já se k němu obrátila.

„A co když já čekat až na svatbu nehodlám?“ opáčila jsem.

„Beth, jak jsem řekl…“

„Já tě do té postele stejně dostanu,“ nenechala jsem ho ani domluvit a mrkla jsem na něj. Edward jenom zavrtěl hlavou a já se na něj usmála. Pak jsem ho vzala za ruku a vedla k obrovské posteli, která trůnila na vyvýšené části pokoje. Když si Edward všiml, kam mířím, kde se zastavil.

„Beth, copak jsem ti to teď nevysvětlil?“

„Ale jo, vysvětlil, ale mě se chce pořád ještě spát.“ Konečně se trochu uklidnil a došel se mnou až k posteli. Sedla jsem si na tu měkkou postel a Edward se posadil vedle mě, chtěla jsem se rovnou natáhnout a pokračovat v tom, v čem jsem byla donucena přestat v letadle. Pak jsem si však vzpomněla, co jsem chtěla udělat hned, jak přijdu na pokoj.

„Jdu do sprchy, nechtěl bys mi umýt záda?“ zeptala jsem se naprosto nevinně.

„Jen běž, já zatím vybalím,“ vykrucoval se z toho a tak jsem jenom pokrčila rameny a vydala se do koupelny, můj čas ještě nenadešel. Vešla jsem tedy do koupelny a divila se, že se ještě divím. Vůbec mě nemělo překvapit, když jsem ji uviděla, tenhle hotel je přece jeden z nejluxusnějších. Vysvlékla jsem se a konečně se mohla celá prohlídnout, vůbec jsem se nezměnila, tedy co se týče vzhledu, což mě potěšilo, jenom už jsem nebyla ta samá malá Beth jako před pěti-sty lety, když jsem poznala Demetriho.

Zahnala jsem myšlenky na minulost a vlezla do vany. Nechala jsem na sebe dopadat kapičky teplé vody a snažila se uvolnit. Šlo to pomalu, ale skoro po hodině jsem si připadala dokonale uvolněná. Omotala jsem si kolem těla bílý ručník a vydala se za Edwardem do pokoje. Jen co jsem otevřela dveře, na mě letěly nějaké kousky oblečení, co na mě Edward hodil. Tak to byla tedy rychlost, zasmála jsem se a zaplula znovu do koupelny, abych se mohla obléct. Zpátky do pokoje jsem se rozběhla a ty dva schůdky k posteli jsem vyběhla a skočila rovnou do postele. Zabočila jsem se do polštářů a začala se uvolněně smát, pak jsem ještě zahlédla Edwarda, jak mě sleduje a také má na tváři úsměv.

„Lehneš si ke mně?“ zeptala jsem se, když už jsem ležela zachumlaná pod dekou. Edward na chvíli zaváhal a tak jsem dodala: „Neboj, dneska ti nic nehrozí, na to jsem moc utahaná,“ znovu jsem se rozesmála a Edward si tedy šel lehnout vedle mě. Přitulila jsem se k němu, zívla a hned usnula.

Nákypu v New Yorku, den první - Alicin pohled:

Ach jo, ještě pět hodin, než to protivné slunce přestane svítit a budeme moct jít nakupovat. V tom Rosině oblečení jsem si připadala divně. Přemýšlela jsme, co budu tu dobu dělat a taky nad tím, jak zabavím Emmetta. Bezmyšlenkovitě jsem si vzala do ruky letáky, položené na konferenčním stolečku a zadívala se do nabídky hotelu. Mám to.

„Emme? Nechceš si jít zaplavat?“ zeptala jsem se s úsměvem a zamávala mu letákem před obličejem.

„Jasně, sestřičko,“ souhlasil a hned si běžel najít plavky. Já jsem ty svoje měla hned, vlastně to nebyly moje, ale Rosiny, ale teď je to docela jedno.

„Emmette, žádné vylomeniny, mohlo by nás to prozradit,“ zastavila jsem ho ještě před tím, než stačil jako neřízená střela vyběhnout z pokoje. Tušila jsem, že to s ním nebudu mít jednoduché, ale potřebovala jsem jeho i sebe nějak zabavit, když Beth šla spát. Emmett mi tedy zasalutoval a už se hnal k výtahům a jeden hned přivolal, „počkej, ještě zavolám domů,“ zavolala jsem na něj a ten s otráveným výrazem zůstal stát před otevřeným výtahem. Kvůli tomu pohledu jsem tedy telefonát rychle ukončila a mohli jsme se vydat do lázní.

V šatnách jsem se převlékla do plavek od Rose a naštěstí byly na zavazovací provázky, takže mi i padly. Před zrcadlem jsem před jednou paní dělala, že si kontroluju účes, ale ve skutečnosti jsem se dívala na Jaspera, který byl právě na lovu a za malou chvíli měl ulovit krásnou pumu. Později mu ji musím pochválit. Pak jsem se vydala za Emmettem na bazén a ten blázen nás málem hned prozradil, když mě hodil do vody, jelikož vize o jeho plánu přišla moc pozdě.

I přes to, co udělal, jsme si to moc užili, tedy až na malou nehodu, kterou naštěstí Emmett hned napravil, takže bazén neměl šanci vytéct. Moc lidí tam stejně nebylo a tak se Emm docela vyřádil a já kdybych byla člověk tak necítím bránici, jak jsem se smála jeho vtípkům. Dokonce i celou cestu zpátky na pokoj jsme se oba smáli na celé kolo.

Po příchodu na pokoj jsem zjistila, že za hodinu vyrážíme na nákupy! Paráda! Začala jsem se tedy líčit a česat. Emmett si mezitím zapnul zápas.

Za hodinu už jsem stepovala v hale a čekala na ty dva. Emmetta pořád nepřešla jeho dobrá nálada a tak se mi smál, jak jsem netrpělivá, ale koho by prosím vás neštvalo, kdyby mu ubírali čas na jeho nejoblíbenější činnost? Naštěstí než jsem vydala za nimi nahoru, abych je trochu popohnala, vyšli ruku v ruce z výtahu. Konečně!

„Takže dneska se vydáme na Time square a projdeme ji celou. No a zítra má být převážně slunečno, takže budeme v největším obchoďáku v New Yorku v Blumingdale.“ vychrlila jsem na ně hned mé plány na dnešní zítřejší den a tahala jsem je ven k taxíku, nesmíme už ztratit ani minutu! Po další půl hodina v newyorském provozu jsme dorazili na místo a můj sen se mohl pomalu začít plnit. Rychle jsem ještě zkontrolovala budoucnost a zjistila, že pokud tu chci projít všechny obchody, mám na každý přesně 45 minut. Hned jsme se proto vydali do nejbližšího obchodu a málem jsem se rozbrečela. Tak o něčem takovém se mi ve Forks může jenom zdát.

Asi kolem poledne, kdy už kluci měli ruce plné různých tašek, taštiček a krabic mi navrhli, že odvezou věci do hotelu. Sice se mi s tím nechtělo moc souhlasit, ale co jsem měla dělat. Aspoň můžu Beth vybrat něco pěkného ze spodního prádla. Edward by to totiž asi nepřekousl, kdyby viděl, co jsem měla v úmyslu jí koupit. Ale doufala jsem, že Beth mi nebude tolik odporovat, přece jen jsem viděla, jak to mezi nimi jiskří i bez Jazzova daru.

„Alice? Můžu se jít najíst? Já už mám fakt hlad,“ poprosila mě. Tak co nadělám, nějak jsme to nezapočítala do svých plánů. Vždyť nestihneme projít všechny obchody!

„Tak fajn, ale pospěš si, musíme toho ještě moc stihnout.“ společně jsme tedy vešly do restaurace, Beth si objednala pořádný kus steaku a já jenom bubnovala nehty do stolu, jak jsem se nemohla dočkat. Naštěstí bylo jídlo rychle hotové a ani Beth se při jídle moc neloudala, ztratili jsme jenom půl hodiny, takže čas na jeden obchod.

Když tedy Beth dojedla, rychle jsem zaplatila a už ji táhla do obchodu se spodním prádlem. Hned jsem Beth zahnala do kabinky a podávala jí různé soupravy ať už více či méně odvážné. Jedné se pokusila protestovat, ale nebylo jí to nic platné. Nakonec přece jen byla zábava.

Prodavač z nás byl hodně nervózní, dokonce si musel utírat kapesníčkem zpocené čelo a na chvíli si sednout, když Beth vyšla z kabinky. Nechápu, proč do obchodu se spodním prádlem berou muže, co nic nevydrží, navíc Beth to vážně moc slušelo.

Po času, který jsme měly vyměřený na tenhle obchod, jsme se opět ověšené taškami vydali k Armanimu, kde jsme se měly setkat s kluky. Na tenhle obchod jsem se těšila už od rána.

Jakmile jsme večer došli na hotel, bylo na Beth poznat, že není na nakupování zvyklá, nebo jenom není zvyklá na nakupování se mnou? No, moc jsem tu otázku neřešila, kromě toho jednoho obchodu, který jsme do jeho zavíračky nestihli projít, se všechno vydařilo podle plánu. A kluci? Edward se zase tvářil tím svým nic neříkajícím výrazem a Emmett se zdál značně otrávený, protože ho dokonce přešly vtípky.

Přemýšlela jsem, proč je tak otrávený, nechápala jsem to. Vždyť si to museli užít aspoň z poloviny jako já. Vždyť si zkoušeli jenom samé značkové oblečení, nenutila jsem je zkoušet si nějaké hadry, co před týdnem vyšly z módy a Emme je jako přešlý mrazem místo toho, aby se radoval.

Když jsem tak přemýšlela nad tím vším, když mi na mysl přišel opět ten prodavač, který kvůli Beth upadl do mdlob. Byl na něj pohled k popukání, když Beth vyšla z kabinky v tom latexovém oblečku, co více odkrýval, než zahaloval. V tu chvíli na mě Edward třeštil oči, když si moje vzpomínky přečetl v hlavě. Zrovna jsme procházeli halou v hotelu a Edwardovi se stalo osudné sledovat moje myšlenky a vzpomínky, protože jak byl do nich naprosto ponořený, nevšiml si sloupu, který mu šel v ústrety a po hrozné ráně zůstal Edward sedět na zemi.

Tohle zase byl signál pro Emmetta. Začal se smát na celou halu a lidé se po nás otáčeli. Beth se snažila Edwardovi pomoct a nějak ho postavit na nohy, protože se bráška zdál dosti zmatený, ale vůbec se jí to nedařilo a nakonec sama podlehla Emmettovu nakažlivému smíchu. Po dvou minutách se Ed trochu vzpamatoval, zavrčel na Emmetta, potom se postavil a spolu s Beth odcházeli k výtahům.

Čekání na další den jsem si zpříjemňovala zkoušením oblečení, které jsme koupili, a Emm si opět zapnul televizi, ale podle mě ji moc nevnímal, protože v ruce měl stále fotku Rose.

Nákupy v New Yorku, den druhý - Emmettův pohled:

Ach jo, proč s ní nemůžu být? Jak rýd bych ji teď měl vedle sebe na naší široké posteli a mohl obdivovat její dokonalou a bezchybnou krásu, když leží pode mnou a sténá moje jméno v návalech rozkoše. Místo toho tu teď musím trčet a čekat až zase otevřou všechny obchody, aby se mohla sestřička vyřádit.

Asi kolem páté ráno se u nás v pokoji zastavil Edward.

„Beth spí, tak jsem se zastavil,“ oznámil mi a přisedl si vedle mě na pohovku. Alice ležela ve vedlejším pokoji na posteli a už dvě hodiny mluvila s Jasperem. To si ještě pořád mají co říct? Já kdybych takhle měl mluvit s Rose, tak bych za ní musel minimálně odletět.

Edward se tedy se mnou chvíli díval na televizi a když zjistil, že se mnou dneska nebude moc zábavy, protože jsem stále myšlenkami u Rose, tak radši odešel a Alice za ním ještě stačila zavolat v kolik je zase sraz dole. Ed kývl na souhlas a odešel

„Emmette, no tak zvedni se, už musíme jít!“ zavolala na mě natěšená Alice, když dotelefonovala a skoro tanečním krokem vyšla z pokoje.

„Cože? Kolik vůbec je hodin?“ zeptal jsem se trochu zmateně.

„Za pět minut osm,“ oznámila mi a byla odhodlaná, mě z té pohovky zvednou i násilím a tak jsem se neochotně zvedl. Alice netrpělivě poskakovala u dveří a tak jsem jenom protočil oči, čím jsem si zasloužil jeden za Aliciných nepřátelských pohledů, ale už jsme mohli vyrazit do haly, kde na nás čekaly ty naše hrdličky. Oba dva měli hodně dobrou náladu.

„Tak co, Edwarde, konečně už nejsi panic?“ otázal jsem se ho trochu více nahlas. Několik lidí se po nás otočilo a Edward na mě zavrčel. Z toho jsem poznal hned odpověď, „neboj, jednou se dočkáš,“ došel jsem až k němu a bratrsky jsem ho poplácal po zádech.

Celý den byla zase nuda, tedy až na těch pár chvil, když jsem začal žertovat. Procházeli jsme tím obrovským nákupním centrem a potkávali jsme spoustu známých lidí a celebrit. Všechny ty dlouhonohé krásky učarovali mnoho mužů, ale já jsem měl stále před očima jenom svoji Rose.

Největší legrace, tedy možná jenom pro mě, byla, když jsme potkali Bruce Willise.

„Bruci!“ zavolal jsem na něj, když jsem ho poznal i přes ty tmavé brýle a kšiltovku. Rychlejším krokem jsem k němu došel a vypadalo to, jako by se mě bál. Tomu jsem se musel začít smát, „To je úžasné, takhle tě vidět naživo. Můžu se s tebou vyfotit? Mohl bys mi taky podepsat fotku pro mou manželku. Jsi její oblíbený herec.“ vychrlil jsem na něj a šlo vidět, že je pěkně v šoku.

Asi minutu se na mě díval, než mu došlo, že by mi mohl odpovědět.

„Jo jasně. Ani nevíš, jak jsi mě vyděsil, to víš, denně se mi nestává, aby se ke mně rozběhla taková hora svalů, jako jsi ty,“ odpověděl mi a oba jsme se začali smát. Potom jsem z nejbližší plakátovací plochy, kde byly všemožné plakáty s celebritami, vybral ten s Brucem a podal mu fix, aby mi ho mohl podepsat.

„Paráda!“ zajásal jsem.

„Víš, že bys mohl dělat u filmu? Zrovna jsem četl scénář k jednomu filmu a skvěle by ses tam hodil. Rozhodně musíš přijít na komparz,“ řekl a já jsem byl štěstí bez sebe, tedy jen do chvíle než k naší dvojici přišla Alice a zle se mračila.

„Promiňte, pane Willisi. Omluvte mého bratra, my už musíme jít,“ omlouvala se Alice a přitim mě tahala za paži za Beth a Edwardem.

„Proboha Alice, cos to udělala?“ obořil jsem na ni.

„“Co jsem to udělala? Ty se mě ještě ptáš? Kdybys to přijal, musel bys hrát ve filmu a musel bys třeba na slunce. Copak jsi opravdu takový blbec, že sis neuvědomil, co by to znamenalo?“ zuřila Alice a byla bílá jako smrtka. Potom mi dala něco jako výchovný pohlavek a šla do dalšího obchodu. Chvíli jsem ještě přemýšlel nad jejími slovy a musel jsem uznat, že má přece jen pravdu.

Po několika dalších obchodech bylo i na Beth vidět, jak ji to přestalo bavit. Kolébal jsem se ze strany na stranu, abych aspoň trochu zahnal nudu, když v tom mi padnul zrak na sexy oblečkách. Paráda! To se mě a Rose bude líbit.  Všechny krabice a tašky co jsem měl, jsem hodil Edwardovi, až trochu zavrávoral a utíkal za Alicí.

„Co je Emmette?!“ zeptala se, když jsem ji zatahal za rukáv a ona musela odtrhnout zrak od šatů, které zrovna držela v ruce. Jenom jsem ukázal na protější obchod a Alici bylo všechno jasné.

„Na, ale do půl hodiny budeš tady!“ rozkázala, podala mi kreditku a já upaloval do protějšího sex shopu. Nemohl jsem se vynadívat na ty kostýmky a přemýšlel, které by se mohli Rose líbit, když v tom mi padl pohled na kostýmek policistky.

Nakonec se ty moje nákupy trochu prodloužili, ale co, snad mě Alice neroztrhne. Se spokojeným úsměvem jsem se vydal do obchodu, kde měli být. Všechny oblečky jsem si nechal poslat do hotelu na pokoj. Konečně jsem si začínal ten New Yorku užívat.

Zbytek dne proběhl úplně v klidu. Alice pobíhala po všech obchodech a Beth za ní vlála jako praporek. Večer jsem zavolal Rose a oznámil jí, že pro ni mám dárky. Prý je zvědavá, a abych řekl pravdu, tak já taky. Doufám, že se jí to bude líbit. Pak jsme začali s Alicí vybírat nějaký klub, kam bychom mohli zítra zajít. Všechno to bylo skvělé, užíval jsem si to. Teď jsem byl zvědavý, jak bude Beth tančit. Sednul jsem si k počítači a začal vybírat ten klub.

Nákupy v New Yorku, den třetí - Elizabethin pohled

Pomalu jsem se probudila a první, co jsem viděla, byl Edwardův nádherný úsměv.

„Dobré ráno,“ řekl mi s úsměvem.

„Nádherné ráno,“ odpověděla jsem mu a protáhl se, potom jsem se k němu přitulila a políbila na tvář. Chvíli jsme tahle jenom leželi bez hnutí. „Za jak dlouho máme sraz s Alicí?“ zeptala jsem se po chvíli té pohody.

„Nevím, Alice ještě nic neřekla,“ řekl a potom se odtáhl, „dojdu ti pro snídani dobře?“

„Dobře, já si mezitím zajdu do sprchy,“ souhlasila jsem, vymotala se z dek a trochu neochotně jsem stanula z té měkké postele a zaplula do koupelny, kde jsem si dala sprchu, pročísla si vlasy a opět jenom v ručníku se vrátila do pokoje.

„Mňam, lívance!“ zajásala jsem, když jsem viděla, co mi donesl. Rychle jsem to do sebe naházela a potom se šla obléknout. Chce to něco pohodlného, pokud máme znovu celý den lítat po obchodech. „Dneska máme jít na Rodeo drive, že?“ ujistila jsem se.

„Jo,“ odpověděl mi Edward a vydal se k výtahu, kde zmáčkl tlačítko a otevřel dveře. Do pokoje hned vpadla Alice i s Emmettem. Oba dva měli hodně dobrou náladu, u Emmetta to bylo podezřelé a u Alice zase nebezpečné.

„Takže, plán na dnešní den: asi za hodinu bude zase pošmourně a budeme moct vyrazit. Dneska je na řadě Rodeo drive a dokonce máme s Emmettem plán na dnešní večer. Napadlo nás, že zajdeme do nějakého klubu, co vy na to?“ zeptala se Alice.

            „Myslím, že to není špatný nápad,“ poznamenal Edward a já jsem s ním musela jenom souhlasit, třeba budu mít konečně možnost ho dostat do té postele a nebudeme jenom ležet vedle sebe a zase ucítím ten pocit, co jsem zažila doma na chodbě.

„Fajn, jsme domluvení, nákupy dneska budeme muset tedy ukončit dřív, asi tak kolem třetí, abychom se s Beth mohly připravit,“ podotkla Alice a já už se nemohla večeru vůbec dočkat. Potom ještě něco probírali a pak už jsem jenom zase cítila, jak mě Alice čapla za ruku a táhla z pokoje, abychom mohli jít nakupovat.

Všechny ty obchody mi přišly tak stejné. Ze začátku mě to bavilo, poznávala jsem všechno, co jsem neznala, ale teď bych nejradši od Alice utekla a nevrátila se další pět století! Naštěstí jsme končili přesně, jak řekla v tři, a vrátili se na hotel. Myslela jsme, že budu mít chvíli klid, abych si odpočinula, ale to jsem se přepočítala.

Hned, co jsem se dostala do pokoje, mě poslala do sprchy s tím, že mi mezitím nachystá nějaké oblečení na večer, potom mě namaluje a učeše. S kluky jsme měli sraz v devět přímo na místě u nějakého baru Greenhouse a tak jsem je nemohla požádat o pomoc.

Alice si se mnou hrála, jako s hadrovou panenkou, posadila mě na židli a začala si hrát s mými vlasy a potom mě začala malovat. Během toho jsem ještě pojedla, a když byla se svým dílem spokojená, podala mi jednu ze souprav spodního prádla, co jsme spolu koupily a nakonec i šaty ve stejné barvě. Ta zelená byla nádherná a dokonale mi ladila k očím. Když byla hotová i Alice, mohli jsme vyrazit do toho baru.

Jen co jsme vešly dovnitř, porozhlédla jsem se po Edwardovi. Ten si nás všiml jako první a zůstal na mě hledět a němým úžasem. Asi jsem se mu líbila. Potěšilo mě to a já pocítila, že dneska se to určitě stane.

Spolu s Alicí po boku, která se rozhlížela po tanečním parketu, kde se svíjely páry v tanečních kreacích, a obdivovala výzdobu, která byla laděna do zelené, aby odpovídala i názvu, jsme došli až ke klukům.

„Vypadáš nádherně,“ pochválil můj vzhled Edward.

„Moc děkuju,“ svůdně jsem se na něho usmála a políbila ho. Potom jsem se zadívala z balkónu, na kterém jsme seděli na parket, a nemohla se toho všeho nabažit. Alice mi objednávala jedno pití za druhým a já jsem ani nevěděla, co piju, jenom mi to chutnalo.

„Půjdeme si zatancovat?“ zeptal se Edward, ale já jsem raději odmítla, nechtěla jsem se před ním ztrapnit a navíc jsem od přírody na tohle levá. Pak se však ke slovu dostal DJ, který to tu pořádně rozjížděl.

„Dámy a pánové, věnujte mi na chvíli pozornost. Mám tu čest vyhlásit soutěž o nejlepší pánský striptýz. Nebojte se pánové, nebude to jenom tak zadarmo. Cena přímo stojí za to, abyste si s námi zasoutěžili. Je to tady tento Hummer!“ všechna světla v sále se stočila k jednomu bodu a já uviděla snad největší auto, jaké jsem kdy viděla, a v tu chvíli se už Emm hnal k parketu.

„Takže pánové, kdo z vás má zájem o tohoto krasavce a předvede nám striptýz?“ provokoval dál DJ a já jsem Emmetta ztratila v davu lidí, „přihlásit se můžete hned u mě, ale pozor máte na to jenom půl hodiny!“ potom se sálem rozezněla znovu hudba a já se zděšeně otočila na Alici.

„Proboha, snad se nešel přihlásit do té soutěže!“

„Přece znáš Emmetta, jasně že do toho šel!“ snažila se překřičet hudbu a já do sebe kopla další pití a netrpělivě čekala, co se bude za půl hodiny dít.

„Tak a je tady to, na co jste netrpělivě čekali!“ ozval se po třiceti minutách DJ. Všichni v sále začali bouřlivě tleskat. DJ vyzval prvního muže, ale když si začal vysvlékat košili, musela jsem se otočit jinam nebo by se mi udělalo vážně špatně. Nebyla jsem však jediná a lidé ho hned vypískali. Potom přišli na řadu další a další, divila jsem se, kolik jich je. Někteří byli docela dobří, ale to už byl na řadě Emmett.

„Přátelé přivítejte Emmetta!“ zvolal DJ a Alice vytáhla odněkud foťák.

„To se bude Rose líbit,“ poznamenala, když jsem se na ni zmateně podívala. Jenom jsem tedy pokrčila rameny a nahnula se nad balkónek, abych líp viděla. V tom Emmett začal kroutit zadkem a pomalu si vysvlékal košili, která v momentě skončila někde mezi lidmi, ale tím to nekončilo, pomalu si začal sundávat i kalhoty a předváděl takové taneční kreace, že by se za ně nemusela stydět ani nejlepší striptérka.

Kopla jsem do sebe dalšího panáka a dál sledovala Emmetta jak se předvádí a lidé chtějí, aby dokonce pokračoval. Emm si sundal rifle a už měl na sobě jenom trenky, bála jsem se, aby se do toho moc nevžil a nešel až donaha. Alice zuřivě pokračovala v mačkání spouště na foťáku. Já jsem se nakonec přidala k jeho fandění, ale všechno přerušil až DJ.

„Děkuju, děkujeme Emmettovi. Emmette byl jste fakt skvělý, ale máme tady dalšího soutěžícího. Panstvo přivítejte Luka!“ zvolal, a zatímco si Emmett sbíral oblečení, přišel na scénu další chlápek, ale nebylo to nic z toho, co na začátku, tomuhle to šlo vážně moc dobře, nemít tu Edwarda asi bych začala i tleskat.

„Tak panstvo, jaký jsem byl?“ zeptal se, když k nám došel.

„Byl jsi perfektní, Rose se budou fotky jistě líbit!“ usmívala se na něj Alice a ten ji úsměv oplatil. Divila jsem se, že to bere s takovým klidem. Je prostě jako malý. Alice mi objednala dalšího panáka a my jsme netrpělivě čekali na výsledky soutěže.

Nakonec jsme se dozvěděli pro Emmetta nemilé výsledky. Vítězem se stál kluk, co šel právě po Emmovi, nějaký Luke. Popravdě, ani jsem se moc nedivila. Emmett se chystal něco udělat, ale Alice ho naštěstí včas zadržela.

„Nepůjdeme už?“ zeptala jsem se Edwarda.

„Samozřejmě, všechno co chceš.“ Pomohl mi stoupnout si a Alice v tu chvíli zmizela. Od Edwarda jsem se dozvěděla, že šla zavolat taxík a já byla ráda, protože se mi nepříjemně zhoupl žaludek, což nebylo vůbec dobré. 

Do hotelu jsem naštěstí dojela v pořádku a byla jsem stále natolik při smyslech, abych věděla, co jsem měla dneska v plánu. Dneska mi neutečeš, Edwarde Cullene. Už ve výtahu jsem se na něj natiskla a začala ho hladově líbat. Edward dlouho neotálel a zapojil se do té hry našich úst a jazyků. Byla jsem tím potěšena.

Když výtah zastavil, trochu jsem do něj strčila a pomalu jsem postupovala k posteli. Edward byl natolik ponořen do polibku, že si ani nevšiml, co právě dělám. Vše mu došlo, až když byl na posteli a já na něm obkročmo seděla.

„Beth…“ zasténal, ale nevzmohl se na žádný odpor. Začala jsem mu nedočkavě rozepínat knoflíky na košili a Edward mi přejížděl po zádech. Opět jsem cítila tu touhu, jako posledně na chodbě.

Všechno probíhalo, jak mělo. Už jsem ležela na posteli, šaty byly někde na zemi a Edward byl také jenom ve spodním prádle, když v tom se otevřely dveře od výtahu a do pokoje vyšel Emmett. Co ten tu proboha dělá?! Přece mi to takhle nezkazí!

Edward vyskočil z postele, aby to s ním mohl vyřídit, ale v tom se mi znovu zhoupl žaludek a já jsem vystřelila rovnou do koupelny, kde jsem to stihla taktak na záchod, kde jsem vyzvracela všechno to dnešní pití. Fuj!

„Beth, jsi v pohodě?“ strachoval se za mnou Edward.

„Vypadám na to?“ bylo mi fakt blbě. Edward odešel z koupelny, podle všeho šel vyhodit Emmetta. Já si opláchla obličej a vydala se do pokoje, lehla jsem si do postele a než si ke mně lehl i Edward, tak jsem usnula.

Mezitím v Londýně - Patrikův pohled

Konečně v Londýně. Cesta letadlem nebyla nepříjemné, ale byla zdlouhavá, pro někoho, kdo je zvyklý zastavit se až když jde spát, je několikahodinový let z Brazílie do Londýna něco nepředstavitelného. Hned jakmile letadlo přistálo, jsem se musel vydat do nejbližšího obchodu s oblečením, nevím, koho mohu pod jménem na vizitce očekávat, ale je lepší když budu připravený.

Vyšel jsem z obchodu a mávl na taxík, řidiči jsem nadiktoval adresu na vizitce, ten se mně jenom zběžně prohlédl a už jsme byli na cestě. Nakonec zastavil před obrovskou budovou, která sahala snad až do nebe. Zaplatil jsem mu a už jsem vcházel do prosklených dveří a mířil si to k recepci, kde stála usměvavá slečna.

„Prosím Vás, v kolikátém patře má kancelář pan John Marks?“ zeptal jsem se zdvořile a oplatil jsem jí úsměv. Dívka několikrát zamrkala, jak se na mě dívala a až po notné chvíli naťukala něco do počítače.

„Dvanácté patro a jsou to třetí dveře vpravo,“ odpověděla mi.

„Děkuji, slečno,“ s těmi slovy jsem se vydal k výtahům. Jeden právě přijížděl dolů a tak jsem do něj, spolu s dalšími lidmi, nasedl a zmáčkl knoflík s číslem dvanáct.