5. Teen Choice

11.01.2010 15:18

 

 

Páni, musela jsem se pochválit, moc mu to slušelo. Konečně jsem se vzpamatovala a udělala pár kroků směrem k Robovi, který na mě koukal, jako kdyby mě dneska viděl poprvé.

„Ahoj. Děje se něco?“podívala jsem se po svých šatech, jestli někde něco nemám.

„Ne, ne… Já jen, že, ti to moc sluší. Ahoj.“usmál se.

„Děkuju, tobě taky. Jedeme?“

„Jasný, nasedni.“ Přešel k limuzíně a otevřel dveře. Vůbec jsem si ji předtím nevšimla. Snad nikdy jsem se v limuzíně nevezla. Rychle jsem to přešla a nastoupila.

„Je ti jasný, že ode dneška spolu vlastně chodíme? Když tě beru na takovouhle akci?“zasmál se.

„Vidíš to mi ani nedošlo. Bacha, aby si nepřišel o nějaké fanynky. Ale třeba dostaneš šanci říct, jak to doopravdy je.“zasmála jsem se.

„I kdybych ji dostal, tak pochybuji, že mi někdo uvěří.“

„Uvidíme. Už se docela těším. Sice budu jenom v pozadí, ale těším se. Budu ti držet pěstičky, abys něco vyhrál.“

„Nemyslím si, že budeš v pozadí. Vzhledem k tomu, že za týden máš velkou módní přehlídku a neustále zaplňuješ bulvární plátky s fotkami se mnou, tak po tobě bude velká sháňka.“

„Nemyslím si.“

„Uvidíme.“

 

 Zpomalovali jsme, to znamená jediné. Už jsme tady. Zaslechla jsem hrozný řev.

„Bože, já si snad měla vzít ucpávky do uší.“

„A to ještě nejsi tam venku, ale zvykneš si.“

„O tom docela dost pochybuju.“ Rob se po mě pobaveně podíval. Auto zastavilo. Jsme tady. Zhluboka se nadechni, Liso, a jdeme na to.

Dveře limuzíny se otevřely, Rob vystoupil a venku se strhl hrozný řev. Nevěřila jsem, že ještě může zesílit. Přesunula jsem se na kraj sedačky. Rob mi podal ruku. Nasadila jsem úsměv a la superstar, chytila jsem ji a vystoupila. Do uší mě udeřil řev ještě horší než před tím! Vždyť jim musejí odumřít hlasivky. Dneska tady asi ohluchnu. Vydali jsme se uličkou směrem dovnitř. Cestou Rob rozdával podpisy a fotil se s fanoušky. Stála jsem nesměle kousek od něho a užívala si tu atmosféru. Bylo to hrozně zvláštní, měla jsem pocit, jako kdybych si užívala slávu někoho jiného. Nebyl to moc dobrý pocit. Po chvíli se od fanoušků odtrhl a přišel ke mně. Chytil mě okolo pasu a vedl dovnitř. Tam čekaly televizní štáby, aby s hosty udělali rozhovor. Roba si hned odchytl někdo z MTV. Chytil mě za ruku a táhl k nim. Snažila jsem se mu vysmeknout, abych si mohla stoupnout opodál a nebýt v záběru.

„Dobrý večer, Robe.“pozdravila ho novinářka.

„Dobrý večer, Kate.“odpověděl Rob.

„Takže musím se vás zeptat, jak pokračují přípravy na pokračování filmu The last way? Kdy začínáte natáčet?“

„Přípravy pokračují dobře, začínáme za měsíc. Budeme točit poblíž Clevelandu.“

„V poslední době, zaplňuješ bulvární plátky svým novým vztahem. Prozradíš nám o tom něco?“ V duchu jsem se usmála. Já to říkala, že to budou chtít vědět.

„S Lisou jsme jen kamarádi, že Liso?“ otočil se na mě.

„Tak vy jste tady spolu? Pojďte k nám.“ Kate mě chytila za ruku a já si neochotně stoupla vedle Roba, který mě chytil okolo pasu.

„Takže říkáte, že jste pouze kamarádi? A jak jste se seznámili?“zeptala se mě Kate.

„V podstatě jsem Roba zachránila před davem fanoušků.“zasmála jsem se.

„Jo, to je pravda. Utíkal jsem před fanoušky a Lisa mě schovala do skladu a odlákala pozornost. Vyměnili jsme si čísla a od té doby jsme nerozlučná dvojka.“

„Jo, to nás přesně vystihuje.“dodala jsem.

„Musím, se zeptat Liso, to vy jste strůjcem nové značky EG-fashion?“ Bože, ona o mě ví?

„Ano, díky Robovi jsem se seznámila s Gabriellou Seeleyovou a Claire Poolovou, kterým se moje návrhy líbily, a tak jsme společně vybudovaly EG-fashion. Za týden nás čeká první velká zkouška, protože pořádáme velkou módní přehlídku. Jsem Robovi vděčná. Splnil mi můj sen.“

„Páni, to je příběh, jako z pohádky.“

„To vám povím. Moje pohádka se naplnila, už chybí jen najít prince na bílém koni.“zasmála jsem se. Oba dva se ke mně přidali a Rob během smíchu dodal.

„Já ti nestačím?“

„Máš královskou krev? Nemáš, tak mlč.“ Smála jsem se a Kate s Robem se mnou.

„Mockrát vám děkuji za rozhovor. Myslím, že budeme mít ještě příležitost si popovídat.“řekla Kate.

„My děkujeme.“odpověděl Rob.

„Nashledanou.“dodala jsem a odešli jsme.

„Vidíš, říkal jsem ti, že nebudeš v pozadí.“

„A já ti říkala, že dostaneš šanci vysvětlit, jak to mezi námi je. Myslím, že spoustu fanynek sis získal zpět. Určitě přešli k Tayovi, ale rády se vrátí k tobě.“Dobírala jsem si ho. Pokračovali jsme dál do sálu. Zastavili nás ještě asi na čtyři rozhovory. V polovině uličky jsme potkali Gabi a Claire.

„Ahojky.“pozdravila jsem.

„Ahoj Liso. Tak jak si to užíváš?“zeptaly se najednou.

„Docela jo, překvapivě mě vedle Roba nepřehlížejí.“zasmála jsem se a on do mě šťouchnul.

„Promiň, ale musím támhle k Johnovi, volá mě“

„V pohodě, počkám tady s holkama.“

„Dobře hned jsem zpátky.“řekl Rob a odešel.

„Tak, co už si něco říkala do kamery?“

„Jo, už asi čtyřikrát.“ V tu chvíli si nás, k mému překvapení, všechny tři odchytila nějaká reportérka.

„Děvčata, moc vám to dnes sluší. Smím se zeptat, kdo je autorem všech těch krásných šatů?“ Holky po mě pobaveně mrkly a odpovědi se ujala Claire.

 „Tady naše Lisa.“ukázala na mě.

„Ano, právě jsme společně, s Lisou založily novou oděvní firmu EG-fashion.“dodala Gabi.

„Ano, o tom jsem slyšela, příští týden má být prý módní přehlídka. Takže vy jste autorka, těchto šatů?“

„Ano, dneska mají na sobě moje oblečení tady děvčata, dále pak Addison Mooreová, Emma Cooperová, Tay Woods, Kevin Brown, Jason Rooth, William Bole a Robert Stevenson.“

„Takže jste vlastně oblékla celou partu z The last way, že?“

„Ano, v podstatě ano.“usmála jsem se.

„A jak jste se vlastně dostala k navrhování a seznámila se tady s děvčaty?“

„Seznámila jsem se s Robem, skamarádili jsme se a on viděl některé mé návrhy. Rozhodl se, že mě seznámí s partou z TLW. Všem se mé návrhy líbily, rozhodli se mě vzít, jako jejich osobní poradkyni a s holkama jsme pak založily EG-fashion. Takže za vše vděčím Robovi.“dodala jsem.

„Teda. Splnil se vám sen, že?“

„Ano naprosto.“

„Říkala jste EG-fashion? Podle čeho jste to pojmenovali, všimla jsem si, že vás všichni oslovují Liso, tak mi nějak nesedí to EG?“

„Mé celé jméno je Elizabeth Greenová. Podle toho EG.“

„Mockrát vám děkuji. Myslím, že se uvidíme příští týden na vaší přehlídce. Přeji vám hodně štěstí, ať se daří. Nashledanou a děkuji za rozhovor.“

„Budu se těšit. Nashledanou.“ Rozloučili jsme se a vrátily se, tam kde jsme původně stály. Už tam na nás čekal Rob.

„Teda, pustím tě na chvíli z dohledu a už děláš rozhovory jo?“řekl na oko naštvaně.

„To víš, rozjíždím firmu. Už mám přislíbeno, že mě navštíví televize.“

„Propagace musí být.“zasmál se.

„Půjdeme se posadit? Za chvíli by měli začít.“

„Jasně, tak jdeme. Ahoj holky, uvidíme se u stolu.“

„Ahoj, za chvíli.“

Zase mě chytil okolo pasu a vedl do sálu. Našel stůl, který byl vyhrazený pro herce z filmu The Last Way, podržel mi, jako správný gentleman židli, abych se mohla posadit.

„Ahoj všichni.“ Pozdravila jsem a posadila se. Z jedné strany jsem měla Roba a z druhé Taye.

„Ahoj Liso, moc ti to sluší.“pozdravil mě Tay.

„Díky Tayi. Tobě taky, kdo ti šil oblečení?“zažertovala jsem.

„Hele ani ti nevím.“zasmál se. Začali jsme si všichni povídat.

„Vím, že vám přišla pozvánka, ale chtěla jsem vám to říct osobně. Budu moc ráda, když přijdete na tu přehlídku.“všem jsem věnovala pohled až na Roba, všiml si toho.

„Hele a já osobní pozvání nedostanu?“řekl uraženě.

„Tebe snad nemusím prosit, aby si přišel, protože TY tam BUDEŠ!“zasmála jsem se.

„Hmm… Možná, že mě budeš muset prosit.“

„Dobře, takže.“Otočila jsem se na něj, nasadila psí kukuč a začala.

„Robe, prosím, prosím, prosím přijdeš na mou přehlídku?“

„No já nevím.“ Začal Rob.

„Ty jo kámo, na mě takhle někdo koukat, tak ani nevím, jak se jmenuju a souhlasím hned, ať už by to bylo cokoliv.“řekl Jason. Začala jsem se hrozně smát. Když jsem se uklidnila, podívala jsem se zase na Roba, který stěží potlačoval smích a snažil se zachovat vážnou tvář.

„Prosím, prosím.“

„Co, já bych pro tebe neudělal.“

„Já vím. Seš zlatej. Budu potřebovat oporu, protože budu totálně na nervy.“

„Tak oporu ti klidně taky nabídnu, když se na mě takhle podíváš.“zasmál se Tay.

„Smůla kamaráde.“řekl Rob a začal se smát Tayově výrazu. Podívala jsem se na Taye a ironicky řekla.

„To víš, my jsme s Robem tak skvělej pár, jak se všude píše.“

„Taky jsem o tom četl, prý se k sobě skvěle hodíme. No nevím, jak bych mohl chodit s takovým ztřeštěným stvořením.“ Začal se smát Rob.

„Tss… Bacha, abych nakonec neprosila Taye!“ Hrála jsem uraženou a začala mu vyhrožovat.

„No, to mi nedělej. Pak bych musel být zase s Addis.“smál se Rob.

„Ještě, že to Addis neslyší.“ Už jsem to nevydržela a vyprskla jsem smíchy. Myslím, že náš stůl byl nejveselejší a nejhlučnější. Takhle vtipkovat nám vydrželo, do začátku předávání a vlastně i během toho. Přišlo vyhlášení kategorie, v které byl nominovaný i Rob. Chytila jsem ho za ruku a usmála se na něj.

„A cenu za hlavní roli ve filmu pro teenagery získává…… Robert Stevenson.“ Páni, vyhrál to. Pořádně jsem mu stiskla ruku.

„Gratuluju.“řekla jsem a dala mu pusu na tvář. Rob se zvedl a odešel si přebrat svou cenu. Tleskala jsem jako zběsilá, byla jsem na něj moc pyšná.

„Páni, vůbec jsem to nečekal. Lidi moc vám děkuju. Je to pro mě čest. Samozřejmě děkuju celému štábu, kolegům, rodině, přátelům, ale největší dík patří všem fanouškům, protože bez vás bychom tu nebyli. Díky.“pronesl Rob svou řeč, kterou podle mě dával z fleku. Vážně s cenou nepočítal. Vrátil se zpátky ke stolu. Všichni mu moc gratulovali. Počkala jsem úplně nakonec.

„Ještě jednou ti gratuluju. Zasloužil sis to.“

„Děkuju, Liso, i za to že si tu dneska se mnou.“

„Nemáš zač, ráda ti dělám doprovod.“mrkla jsem na něj.

The Last Way posbíral za celý večer celkem slušnou řádku cen. Tay získal cenu za vedlejší mužskou roli, Addis za hlavní ženskou roli a nakonec nejlepší film za rok 2008. Po předávání následoval raut. Vzala jsem si skleničku šampaňského a povídala si se všemi.

„Liso, já si dojdu popovídat támhle s kamarádem, jdeš se mnou?“

„Ne já tady zůstanu, budu si povídat tady s Tayem.“řekla jsem, chytla Taye za ruku a otočila směrem k nám.

„Dobře, za chvíli přijdu.“

„Jasně, bav se.“zaculila jsem se na něj.

„Ty taky.“ Otočil se a odešel. Otočila jsem se na Taye a omluvně se na něj podívala.

„Promiň, ale nesnesla bych další představování a vysvětlování, jak to s Robem máme. Už mě to štve. Proč nikdo nedokáže pochopit, že jsme jenom kamarádi?!“

„A vážně jste?“zeptal se Tay.

„Ještě ty s tím začínej.“

„Promiň, jen by mě to vážně zajímalo.“

„Proč?“

„Já nevím, jen tak.“řekl nervózně. Vlastně je celý nějaký nervózní.

„Okej, s Robem jsme jenom kamarádi.“řekla jsem.

„Dobře. Ty jinak nemáš přítele?“

„Ne, jsem sama jako kůl v plotě.“zasmála jsem se. „A co ty? Máme, my obyčejní smrtelníci věřit tomu, co se píše v novinách?“

„To nevěřte. Ale Liso, ty už obyčejný smrtelník nejsi. Tím, že jsi tady a s Robem a ještě ta přehlídka, tím ses přehoupla mezi nás. Do vyšší společnosti.“

„Vyšší společnosti jo? Tím myslíš sebe?“zasmála jsem se.

„Tak jsem to nemyslel. Jen spíš, jakože, mezi herce a tak víš.“

„V pohodě chápu, to měl být žert.“

„Jasný. Hmm… nechtěla by si někdy Roba vyměnit, a zajít někam se mnou?“zeptal se z ničeho nic. Tak odtud vítr vane. Proto je tak nervní.

„Já nevím, Tayi. Třeba někdy jo.“usmála jsem se. „Telefon na sebe máme, tak někdy napiš nebo zavolej. Ale teď asi nebudu mít moc času, mám moc práce s tou přehlídkou, takže raději až potom. Když to tak vezmu, tak jsem se právě dobrovolně vzdala normálního života. Od příštího týdne, se můžu s klidem rozloučit, všude mě bude někdo pronásledovat. Ach, jo na to si asi nikdy nezvyknu. Promiň, nějak jsem se do toho zamotala. Shrnu to. Určitě se někdy ozvi.“usmála jsem se.

„Dobře, tak já se někdy ozvu.“

„Jo, kdy vlastně odjíždíte natáčet?“

„No natáčet začínáme až za měsíc, ale jinak bychom v Clevelandu měli být o týden dřív.“

„Aha. Ty jo, to už je za chvíli. A jak dlouho budete natáčet?“

„Myslím, že něco přes měsíc.“

„Přes měsíc? Ty jo, to se asi domluvím s Robem a přijedu se za vámi podívat.“

„To by bylo fajn. A kdyby ses nestihla domluvit s Robem, tak zavolej mě.“

„Jasný, ráda.“usmála jsem se a všimla si, že se k nám akorát vrací Rob.

„Ahoj, tak co popovídal sis?“

„Jo, vy?“

„Jo, dověděla jsem se, že musíte odjet už za tři týdny, a že tam budete přes měsíc?“

„Jo, to jsem se dozvěděl před chvílí. Hele a nechtěla bys tam pak za mnou… ehm, za námi přijet?“Musela jsem se usmát, jak to upravil.

„No, chtěla jsem se tě zeptat na to samé. A dostala jsem nabídku, že když mě tam nebudeš chtít, můžu přijet za někým jiným.“vyplázla jsem na něj jazyk. Zasmál se.

„Chováš se, jak malá. To mám na tobě rád. Počkej, kdo tě pozval?“

„Tady pan Woods.“řekla jsem a opřela se o Taye.

„Takže, ty dáš přednost Tayovi, jo?“řekl na oko uraženě.

„Já ti nevím. Možná bude jednodušší, když dojdu za Gabi nebo Claire, než si vybírat mezi váma“zasmál jsem se.

„Okej, jak chceš.“smáli se mi oba.

„Jak myslíte, nepřijedu ani za jedním.“řekla jsem a odešla za Gabi. Stoupla jsem si vedle ní a pozorovala je. Měli ze mě hroznou srandu, a když viděli, že se na ně dívám, rozesmáli se ještě víc. Zašklebila jsem se na ně.

„Co se jim stalo?“

„Ale rozesmála jsem je. Baví se tím, co jsem řekla.“ Gabi se na mě tázavě podívala.

„To neřeš.“ Mávla jsem nad tím rukou a začala se s ní bavit o natáčení, o době, co budou pryč, že za nimi možná přijedu a nakonec o firmě. Čas hrozně rychle utíkal.

„Liso nevadilo by ti, kdybychom už šli?“zeptal se mě po jedné Rob.

„Ne, vůbec. Jsem šíleně utahaná.“

„Dobře, tak já dojdu říct, aby nám přistavili auto.“

„Dobře, počkám na tebe u zbytku, aby ses mohl taky rozloučit.“

„Dobře, jsem hned zpátky.“řekl a odběhl. Šla jsem k ostatním. Stáli tam všichni. Nemohla jsem si pomoct, ale Addison se na mě celý večer hrozně divně dívá. Už zase.

„Hele lidi, my už jdeme. Rob šel jen zařídit auto, hned se s vámi přijde rozloučit. A už je tu. Tak dobrou noc. Uvidíme se za týden na přehlídce a s váma se uvidím v ateliéru.“řekla jsem a ukázala na Claire s Gabi.

„Jasný, tak dobrou noc Liso.“

„Dobrou.“

„Jak říkala Lisa, když se neuvidíme dřív, tak na přehlídce. Dobrou.“

„Dobrou noc.“ Zahučeli ostatní. Rob mě zase chytil okolo pasu a vedl ven. Venku bylo ještě pár nadšenců, ale Rob už si nikoho nevšímal. Nechal mě nastoupit, jako první a hned si sedl ke mně.

„Teda, byl to dlouhý večer, ale hezký. Cenu sis odnesl, takže vlastně i úspěšný.“zasmála jsem se.

„Jo, aspoň něco pozitivního, viď.“

„To teda.“ Chtělo se mi hrozně spát. Nedokázala jsem hlavu udržet vztyčenou, a tak jsem si ji položila na Robovo rameno a hned jsem usnula. Cítila jsem, jak mě někdo vytahuje z auta, ale byla jsem tak hrozně unavená, že jsem se prostě nemohla probudit. Všechno jsem slyšela, ale promluvit a otevřít oči jsem prostě nemohla.

„Chcete s ní pomoct, pane?“ptal se někdo.

„Ne dobrý, zvládnu to sám. Počkejte tu na mě.“řekl Robův hlas.

„Liso, vzbuď se.“ Trošku mě poplácal po tvářích. To mě probralo. Zvedl mě.

„Co? “

„Kde máš klíče?“

„V psaníčku, počkej, najdu je.“ Teď jsem si všimla, že mě nese v náručí.

„Tady jsou. Můžeš mě pustit, myslím, že to zvládnu sama. Strháš si záda.“

„Neboj, něco vydržím.“

„Nerada, bych tě měla na svědomí. Postav mě. Zvládnu to.“

„Dobře, když jinak nedáš.“ Opatrně mě postavil na nohy. Zapotácela jsem se.

„Dobrý, stojím.“ujistila jsem ho.

„Vážně?“

„Jo.“ Ale nevěřil mi, pevně mi omotal ruku okolo pasu. Odemkla jsem dveře a šli jsme k výtahu. Vyjeli jsme do třetího patra, znovu jsem odemkla dveře.

„Chceš jít dál?“

„Rád bych, ale dole na mě čeká řidič.“

„Aha. Mockrát děkuju, že si mě vzal sebou.“

„A já děkuju, že jsi šla. Zavoláme si jo?“

„Jasný, tak dobrou noc.“ Stoupla jsem si na špičky a dala mu pusu na tvář.

„Dobrou noc.“ zašeptal a odešel. Dopotácela jsem se do bytu, skopla boty a svlékla šaty. Rychle jsem na sebe hodila pyžamo, lehla do postele a usnula. Zdál se mi krásný sen, jen škoda, že jsem ho do rána zapomněla.

Diskusní téma: 5. Teen Choice

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.

Přidat nový příspěvek