5. První rande

11.01.2010 15:37

 

 

Vypráví Bella

Brzy ráno jsem se probudila s mírným děsem, dnes mám jít na nákupy s Alice a zbytkem té jejich rodinky. Nevěděla jsem, jak se chovat, nikdy jsem neměla moc přátel a nikdy je nijak nepotřebovala a najednou se tu se mnou začne bavit jedna rodina a všichni, jako by se zbláznili. Co se stalo tak najednou?

 

Vstala jsem a začala se připravovat. Hodila jsem na sebe nějaké oblečení a šla se rychle nasnídat. Nakonec jsem to stihla tak tak, protože ve chvíli, kdy jsem odkládala vidličku, se rozezněl zvonek. Ihned jsem šla otevřít a pohled mi padl na dvě auta. V jednom seděl Derek a Edward a v druhém Rosalie, Emmet a Jasper.

 

„Tak jdeme?“ zeptala se Alice a táhla mě ze dveří. „Pojedeš s Edwardem a Derekem jo?“ nacpala mě do auta a odkráčela.

„Jak ses vyspala?“ zeptal se Edward s úsměvem.

„Naprosto do růžova.“ Odpověděla jsem a také se zeptala: „A Vy?“

„Taky tak,“ zasmál se Edward a Derek ho napodobil.

 

U obchodního domu jsme byli prakticky hned a já se divila, jak to tak rychle stihli, je pravda, že víc než rychlosti jsem se věnovala těm dvěma. Edward byl skvělý a dalo se s ním otevřeně a uvolněně povídat a Derek no byl takový nevyzpytatelný s jistou dávkou nebezpečí a to obojí mě prostě lákalo.

„Jdeme!“ tahala mě z mého zamyšlení Alice.

„Jo, jo,“ odpověděla jsem a rychle vystoupila.

„Neboj, uklidní se.“ Konejšil mě Edward a já jen doufala, že v tomhle má pravdu.

 

***

 

„Jak dlouho tu tak budeme?“ zeptala jsem se Emmeta asi po pěti hodinách.

„Tak do zavíračky, předpokládám.“ Uculil se.

„Cože!“ vykřikla jsem poměrně hystericky.

„Ona tě nevarovala?“ zeptal se.

„Ne.“ zasténala jsem a sedla si na lavičku v oddělení bot.

„Neboj, dneska se celkem krotí.“

„Krotí, ona se krotí. Tak to nechci vidět, když se rozjede!“ opakovala jsem po něm a on se jen smál. No super.

„Tak co Bell?“ přisedl si ke mně Derek.

„Ale jo, jde to,“ usmála jsem se nazpět. Tak teď nebo nikdy.

„Dereku, nešel bys někam?“ vypálila jsem rychle, než by mi došla odvaha.

„No… Proč ne, rád.“ Přikývl a mně se ulevilo. Takže mě rovnou neodmítl, i to je dobré.

„Jdeme dál! Honem!“ popoháněla nás Alice a tak jsme se za ní vydali. Prolezla dalších sto obchodů a některé i dvakrát, než se nechala přesvědčit k odjezdu. Tak to byl den.

 

***

Vypráví Edward

Derek překypoval radostí. Bell ho pozvala na rande a on se už snad dvě hodiny v myšlenkách připravoval. TO jí poví a TO zas ne! Co sem komu udělal!

„Dereku ne!“ vykřikl Jasper a já se rozhlédl, Derek se rozběhl směrem, odkud šla lidská vůně. A sakra! Pomyslel jsem si a vystřelil za ním. Nestihli jsme to, Derek zabil člověka a teď už se jen skláněl nad jeho mrtvým tělem.

„Omlouvám se,“ zašeptal. Jeho myšlenky byly plné touhy zničit vlastní existenci, plné odporu k sobě samému.

„Nic se nestalo, i ti nejlepší uklouznou.“ Konejšil jsem ho a viděl už i zbytek rodiny.

„Co budeme dělat? Já, slíbil jsem Bell, ale takhle…“

„Místo tebe půjde Edward, nic mu to neudělá. Je to lepší, než jí zavolat a celé to zrušit.“ Přerušila ho Alice.

„Šel bys?“ zeptal se a upíral na mě své karmínové oči.

„Ano, půjdu místo tebe.“ Odvětil jsem a děkoval, že mohu strávit chvilku s Bell.

 

***

Vypráví Bella

Za hodinu měl přijít Derek a já byla asi v polovině příprav, když zazvonil zvonek, že bych si spletla čas? Ptala jsem se sama sebe. Moc jsem neotálela a rychle se vydala otevřít dveře. Ten kdo stál za nimi mě, však překvapil. Místo Dereka tam stál Edward.

„Ahoj Edwarde,“ pozdravila jsem ho.

„Ahoj Bell, víš, Derek chytil nějakou virózu, je úplně mimo. Poprosil mě, abych to vzal za něj, je mu to moc líto.“ Spustil hned.

„Aha, no nevadí. Pojď dál, hned tu budu.“ Odpověděla jsem mu a ustoupila ze dveří.

„Víš, já klidně půjdu místo něj, i tak si to můžeš užít ne?“ zeptal se.

„Jo jistě, já vím. Vlastně půjdu ráda.“ Usmála jsem se na něj.

„Vydrž prosím.“

 

Vyběhla jsem schody a rychle se dopřipravila, bylo mi líto, že Derek nejde, ale s Edwardem to taky bude fain, nebude to rande, ale bude to fain.

„Jdeme?“ zeptala jsem se, když jsem seběhla schody.

„Jo, jasně!“ nabídl mi rámě a já ho přijala.

„Proč jste vlastně jen nezavolali?“ zeptala jsem se.

„No proč to rušit, když nemůže Derek tak si to užijeme spolu.“ Usmál se.

„Jo, to jo, ale i tak. Určitě máš jiné věci na práci.“ Vysvětlila jsem mu své myšlenky.

„Aha, no jestli ti to vadí. Byl to vlastně Alicin nápad…“ dostal ze sebe, bylo mu to líto.

„Ne, tak jsem to nemyslela, jsi super a skvěle se s tebou povídá, to já jen…“

„Bello, jestli o tom chceš celou dobu pochybovat…“ zarazil mě.

„Ne, máš pravdu, už ani slovo o Derekovi.“ Přikývla jsem a nastoupila do auta.

Během chvíle jsme vysedali před multikinem a šli na nějaký film. Byl o upírech a asi to měl být horor, ale díky Edwardovi, jsem se tomu celou tu dobu jen smála. Měl správné připomínky a já si celé promítání opravdu užila.

„Tohle bylo fain,“ zasmál se, když jsme vycházeli z kina.

„To se nedá popřít, nikdy jsem se u hororu tolik nenasmála.“ Culila jsem se pitomě.

„Tak teď večeře?“ zeptal se.

„Ráda,“ usmála jsem se a i s ním vyrazila do jedné restaurace. Objednala jsem si a zarazilo mě, že on si nedal nic.

„Ty nebudeš?“ zeptala jsem se.

„Ne, mám speciální dietu.“ Usmál se.

„Nemuseli jsme chodit na jídlo.“ Zavrtěla jsem hlavou.

„To je dobré, jen jez.“ Pobídl mě a já se dala do jídla.

„Takže, kde jste žili předtím?“ ptala jsem se.

 

Nakonec se náš rozhovor rozvinul a my si povídali opravdu úplně o všem. O rodinách, příbuzných, počasí i filmech a knihách, které máme rádi. Máme společné oblíbené skladby a Edward skládá na klavír.

„Dneska jsem se skvěle bavila,“ usmála jsem se, když mě vysadil před mým domem.

„Já taky, bylo to zábavné a nejen ten film.“ Smál se na mě a mě bylo prostě fain.

„Tak se hezky vyspi,“ popřála jsem mu a políbila ho na tvář.

„Dobrou,“ usmál se a já odešla do domu.

 

***

Vypráví Edward

Políbila mě na tvář a já myslel, že se mé srdce přece jen rozhodne tlouct, byla to jen přátelská pusa a já pocítil takovou lásku, jako snad nikdy. Byla ta pravá, bohužel nechtěla mě, chtěla jeho.

 

Byl jsem naštvaný, že chce být s ním, ale zároveň jí přál štěstí, zasloužila si ho. Pomalu jsem jel domů a přemýšlel nad celým dnem, který jsem s ní prožil a zároveň doufal, že jednoho krásného dne se to zopakuje a já s ní budu zase jen tak sedět a povídat si, smát se.

 

Copak jsem toho chtěl tolik, jen pár krásných chvil s osobou do které jsem se zamiloval. No jo, chtěl, vždyť ona nemilovala mě. Jenom já můžu být takový pako a platonicky a bláznivě se zamilovat. Naposledy jsem si povzdechl a s úsměvem vešel do domu.

„Tak povídej, jak Bella reagovala. Nebyla naštvaná?“ spustil na mě Derek.

„Ne, je to hodná holka. Šli jsme do kina a na večeři. Pak ji někam pozvi ty.“ Usmál jsem se a odcházel do pokoje.

„Tak počkej přece! Já chci detaily!“ vpadl ke mně do pokoje a nedočkavě se na mě díval.

 

***

Vypráví Bella

Odstrojila jsem se a zalehla do postele, přemýšlela jsem nad celým dnem. Co když by bylo lepší nevázat se, nechtít s nimi hned randit. S Edwardem to takhle jde a skvěle se bavíme, když jsme jen přátelé. Třeba to Derekovi vadí.

Zamyslela jsem se a během mého přemýšlení upadla do říše snů. A byly to hezké sny…

Diskusní téma: 5. První rande

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.

Přidat nový příspěvek