5.kapitola

15.05.2010 21:20

Ve Voltéře Bella:

Myslela jsem, že umřu, každý kousek mého těla spaloval hrozitánský oheň. Uslyšela jsem hroziví výkřik a zjistila,že patří mně. Přála sem si být mrtvá.
„Neboj se, Bell, to bude dobré,“ uslyšela jsem nádherný hlásek Alice. Chtěla jsem zvednout ruku nebo se aspoň pohnout, ale nešlo to.
„Alice,“ řekla jsem, ale navíc jsem se nezmohla.
„Nic neříkej, já ti povím co se teď děje,“ řekla Alice smutným hláskem. Chytila mě za ruku a začala vyprávět.
„Víš, nežiješ v obyčejném světě tohle je náš svět. Svět upírů, upíři doopravdy existují, ale nejsou takoví, jak se o nich povídá. Samozřejmě že, se živí krví lidí já, ale taková nejsem, živím se jen krví zvířat, nemohla bych ublížit člověku, proto jsem neublížila ani tobě. Chtěla jsem tě chránit, nikdy sem neměla kamarádku, až teď tebe a mrzí mě to, ale měníš se v jednoho z nás. Nechtěla jsem to, ale tak jako u vás vládnou králové, tak i náš svět má vládce a tím jsou Aro, Caius a Marcus. Aro zjistil, že jsem se s tebou bavila, upír se nemůže bavit s člověkem pak bychom ho museli zabít, ale Aro zjistil, že máš potenciál a ještě chce...
„Alice,“ zavrčel někdo. Chtěla sem slyšet víc, neodsuzuji Alici, mám ji ráda za tu krátkou dobu, co se známe, jí beru jako sestru, kterou sem nikdy neměla.
„Ano pane,“ slyšela jsem říct a pak jen klapli dveře.
„Tak taková je pravda a beru, jestli mě zavrhneš,“ řekla. Měla sem chuť jí jednu vlepit, nejsem násilnický typ, ale za tohle slovo bych jí jednu střelila. Stiskla sem pevně víčka a zatím na nic nemyslela jen na ten žár… Nevím, jak dlouho jsem se nechala spalovat ohněm jako sušenka, ale bolest začínala pomaličku polevovat, už jsem si chtěla oddechnout, když přišla ještě větší do mého srdce. Ještě víc sem stiskla Alicinu ruku.
„Brzy bude po všem, Bells,“ řekla uklidňujícím hláskem. Chtěla jsem jí odpovědět, ale nešlo to, moc dobře jsem věděla, jakou bitvu svádí oheň s mým srdcem. Silně jsem se prohnula v zádech a pak už neslyšela nic, srdce se zastavilo. Ostře jsem otevřela oči, ale hned je zase zavřela. Lehce jsem je otevřela a podívala se nahoru. Vše jako by se vylepšilo, zostřilo. Viděla jsem paprsky slunce, které prokukovali do pokoje, každý kousíček prachu, bylo to fascinující, rychlostí blesku jsem se posadila a podívala se po pokoji, byl nádherný o hodně hezčí než můj v Anglii. U dveří jsem uviděla stát Alici, koukala se hanebně do podlahy.
„Alice!“ zařvala jsem a přelétla k ní. Zase mě udivila ta rychlost. Začala sem jí drtit v náručí.
„Bell, to bolí, víš, si silnější než já,“ řekla přiškrceně, až jsem se lekla a pustila jí.
„Jsi v pořádku?“ zeptala jsem se a můj hlas zněl, jako zvonkohra strašně se mi líbil.
„Ano, je mi to hrozně moc líto,“ začala šveholit, ale já ji však okamžitě zastavila. „Nemůžeš za to, nezlobím se, mám tě ráda,“ řekla jsem jí a znovu ji objala, ale pro jistotu míň než předtím.
„Tak, pojď se na sebe podívat, jako upír jsi nejkrásnější ze všech, i Heidy by bledla závistí,“ zašeptala ke mně a dovedla mě k zrcadlu. Až teď jsem si všimla že jsem převlečená na sobě jsem měla šaty barvy krve a vlasy jsem měla sčesané do drdolu s pár pramínky venku.
https://www.svatebni-magazin.cz/obrazky/cervene-svatebni-saty-mia-solano.jpg
„Alice, ty jsi mě převlékla?“ zeptala sem se a upřela na ni své oči.
„Ano, ale už se podívej,“  řekla a otočila mou tvář k zrcadlu. To, co jsem viděla, mi vyrazilo dech. V zrcadle byla dívka s tváří barvy perel s plnými rty a rudýma očima. Lekla jsem se a ucukla před zrcadlem , ale nebylo pochyb,  že jsem víc než jen krásná.
„Alice, ty oči,“ řekla sem a otočila se  k ní.
„Ty takhle už zůstanou,“  řekla a pokrčila rameny.
„Ale ty je máš zlaté?“ namítla sem.
„Ano,ale...“ už to nestačila doříct když se otevřely dveře a dovnitř vstoupil muž. No, upír měl křídovou pleť a dlouhé černé vlasy. Nejdřív se podíval jakoby káravě na Alici a pak se jeho oči stočily ke mně. Jeho oči hnedka přešli z rudé barvy na černou, nevím, co to znamená, ale vypadaly tak chtivě, jako bych mu patřila.
„Vidím, že se naše překrásná Bella zbudila,“ pronesl po dlouhé době okukování a ticha. Přistoupil o krok blíž ke mně. Já se však lekla a o krok ustoupila.
„Neboj se, má milá,“ pronesl zdvořile a zase o krok přistoupil já, ale zase o krok ustoupila.
„Vítám tě u nás, Isabell, jsem Aro Volturi,“ řekl a vysmekl mi poklonu. Taky jsem se uklonila, Alice říkala, že on je vládce tohohle světa, takže bych ho asi měla respektovat.
„Brzy přijde Heidy, takže to pálení v tvém krku se brzy uhasí,“ řekl. Až dosud mě nic nepálilo, jen co to, ale vyslovil, ucítila sem bolest v krku.
„Kdo je Heidy?“ zeptala jsem se ho.
„Je to členka naší gardy, vede nám sem potravu, turisty,“ řekl lhostejně a pokrčil rameny.
„Já ale nechci jíst lidi!“ řekla jsem vzpurně a začala ho propalovat pohledem. Aro se na mě tázavě podíval, pak se mu ale přes obličej mihl vztek.
„Nic jiného se nedá dělat!“ řekl zostra a znovu přistoupil ke mně, už nás od sebe dělili pouhé dva kroky.
„Ale dá, můžu být jako Alice,“ navrhla jsem a on se na mě znovu se vztekem podíval, ale pak se otočil k Alici, přistoupil k ní a zavrčel. To se mi vůbec nelíbilo, stoupla sem si mu do cesty a pro změnu na něj zavrčela já. Alice mě lehce zatahala za paži a snažila se mě uklidnit.
„Tak dobrá,“ prohlásil nakonec Aro. „Alice vezmi ji na lov, až přijdeš, rád bych si s tebou pohovořil,“ řekl Aro mým směrem. Jen jsem přikývla.
„A ještě něco,“ řekl a vytáhl z kapsy svého pláště náhrdelník. Bylo to zlaté V s rudým drahokamem. Přistoupil ke mně, pohladil mě po krku a náhrdelník mi připnul. Jeho dotyk mi nebyl nijak příjemný, ale ustála jsem to. Otočil se a odcházel z pokoje.
„Tak pojď ,“ řekla Alice a už otevírala jiné dveře. Následovala jsem ji a zanedlouho jsme byly už uprostřed lesa…


Ve Voltéře Aro:
Vrátil jsem se odpoledne po třech dnech. Moje okouzlující choť by už měla mít po přeměně, samozřejmě jsou bratři nadšení, ale sami říkali, že nebude lehké ji zkrotit, no uvidíme. Demetri mi oznámil, že už je z ní upírka, a že si právě povídá s Alicí. Raději jsem si pospíšil, aby Alice neřekla něco, co nechci. Už jsem byl u dveří, když jsem uslyšel moji budoucí choť, jak se ptá.
„Ale ty je máš zlaté?“ řekla, její hlas byl úchvatný. Nechtěl jsem ztrácet čas, tak jsem vešel ve chvíli, kdy Alice začala povídat
„Ano, ale...“ naštěstí jsem to stihl, než začala říkat nesmysly. Isabell se otočila mým směrem a dlouho si mě prohlížela. Sjel jsem ji pohledem od hlavy až k patě a usoudil, že ani trojská Helena nikdy nebyla tak krásná, jako ona. Zaměřil jsem se na její postavu a bělostnou perlovou pleť. Ovládla mě okamžitá touha, nebýt tu Alice, asi  se na ni vrhnu ikdyž zatím nezná mé úmysly.
„Vidím, že se naše překrásná Bella zbudila,“ pronesl jsem po dlouhém tichu a okukování své budoucí ženy. Přistoupil jsem o krok blíž k ní, v jejích očích se na chvíli ukázal strach a okamžitě o krok ustoupila.

„Neboj se, má milá,“ pronesl jsem zdvořile a opět sem šel blíž, ale ona opět ustoupila.
„Vítám tě u nás, Isabell, jsem Aro Volturi,“ řekl jsem a vysmekl své bohyni poklonu. Lehce se na oplátku uklonila a začala nad něčím přemýšlet.
„Brzy přijde Heidy, takže to pálení v tvém krku se brzy uhasí,“ řekl jsem a moc dobře si všiml, jak polkla a stiskla trochu víčka, pak, jako by se zase rychle vzpamatovala a zeptala se:
„Kdo je Heidy?“ zeptala se a začala si mě podivně měřit.
„Je to členka naší gardy, vede nám sem potravu, turisty,“ řekl jsem lhostejně a pokrčil rameny.
„Já ale nechci jíst lidi!“ řekla vzpurně a nechutně si mě měřila, začal jsem pociťovat vztek, ale nedal jsem to na sobě znát.
„Nic jiného se nedá dělat!“ řekl jsem zostra. Vážně to s ní lehké nebude, znovu jsem přistoupil o krok, už nás od sebe dělily jen dva kroky, ucítil jsem nádhernou vůni levandule, která se od ní linula.
„Ale dá, můžu být jako Alice,“ navrhla mi teď, nebylo pochyb o tom, že uviděla můj vztek v očích, za to může Alice, kdyby ten skřet byl zticha! Otočil jsem se k ní a hrozivě na ni zavrčel, než jsem na ni ale stačil skočit, Bella mi zatarasila cestu a pro změnu zavrčela na mě. Kdybych jí neměla tak rád, utrhl bych tomu prckovi hlavu, ovšem je pro mou gardu užitečná. Ale no a co když bude má žena vegetariánka? Budu oproti ní v převaze, kdyby muselo dojít k násilí, což doufám, že nedojde, bude to jako dárek k naší svatbě.
„Tak dobrá,“ prohlásil jsem nakonec. „Alice, vezmi ji na lov, až přijdeš, rád bych si s tebou pohovořil,“ řekl jsem už Isabelliným směrem, jen kývla.
„A ještě něco,“ řekl jsem a vytáhl z kapsy svého pláště náhrdelník, byl to znak naší rodiny V s drahokamem, přistoupil jsem blíž a lehce jí pohladil po krku. Ta kůže byla jak nejlepší hedvábí, měkká, aspoň pro mě, zase mě pohltila ta touha, rychle jsem jí ho připnul. Otočil se a odešel z pokoje, Jen jsem uslyšel cvaknutí dveří, jemně jsem se usmál a pokračoval chodbou, až do hlavního sálu. Caius s Markem už seděli celí napnutí, dosedl jsem na svůj trůn a otočil se na oba dva.
„Má budoucí choť už je vzhůru. S Alicí vyrazily na lov,“ oba dva se na mě udiveně podívali, ale nechali to být, teď jsem měl na práci důležitější věci a to připravit Isabellu na svatbu semnou…

Diskusní téma: 5.kapitola

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.

Přidat nový příspěvek