5.kapitola - Minulost nás jednou dožene

Bellin pohled:

Domů jsem dorazila až kolem sedmé večer, ale vůbec mi to nevadilo. Cestu jsem si náramně užívala. Naladila jsem si oblíbené rádio a zazpívala si spoustu písniček. Úplně jsem zapomněla na své trápení s Edwardem. Když jsem vysedala z auta, zahlédla jsem světlo v jednom pokoji, ve Victorově domě, který nejspíše teď patří Edwardovi.

Šla jsem tedy do domu a rozhodla se pro horkou vanu. Ještě jsem si nachystala něco k večeři, ale než jsem stihla vyjít po schodech do patra, zvonil někdo u dveří. Šla jsem tedy otevřít a za dveřmi stál Victor.

„Ahoj lásko.“ políbil mě na přivítanou. „Jak ses měla v Dublinu?“

„Skvěle, našla jsem skvělý dárek pro Leu, Peter říkal, že ji plánují v pátek nějakou oslavu a tak nás pozval. Půjdeš se mnou?“ vzpomněla jsem, co jsem slíbila Peterovi, než odešel.

„Myslím, že je to skvělý nápad. Říkáš v pátek?“

„Jo v pátek. Jestli chceš, může jít i Edward.“ nabídla jsem mu to, protože jsem chtěla, aby šel se mnou.

„Myslím, že nebude chtít jít.“ řekl trochu neurčitě.

„Není to kvůli mně, že ne?“ docela by mi to vadilo, kdyby to bylo kvůli mně.

„Ne, on jenom nerad chodí do společnosti, navíc tady skoro nikoho nezná.“

„To by, ale měl příležitost tady někoho poznat. Budou tam všichni z Rush a možná i z Swords. Nevím, koho všechno pozvali.“

„Tak dobře, zeptám se ho.“ řekl poraženě „jo a co jsi Lee koupila. Nemám vůbec nápad, co ji mám koupit já.“

„Počkej, dojdu pro to.“ a vyběhla jsem schody do patra a ze stolku malou ozdobnou krabičku a seběhla jsem zase dolů. „Podívej, to jsem koupila u Curada.“ A pomalu jsem otevřela krabičku.

„Páni!“ tak takovou reakci jsem nečekala. Vypadal opravdu překvapeně, když sponu spatřil. Vím je krásná, ale aby takhle působila i na kluky? „říkáš u Curada?“

„Jo přesně u něj.“ potvrdila jsem mu to „a představ si co se mi ještě stalo, Curad zrovna četl nějakou starou knihu, co před nějakou dobou koupil a byl tam takový krásný obrázek dívky… Curad mi řekl, že jsem jí neskutečně podobná…. Jenomže si už nepamatuju, jak se ta knížka pamatovala.“

„To muselo být zvláštní, vypadat jako nějaká dívka z irské historie.“ Tohle mě, ale překvapilo, vždyť jsem mu přece neřekla, že to byl obraz historické osoby, která skutečně žila. Dneska jsem toho, ale měla už hodně a tak jsem to dál neřešila.

„Víš, pokud ti to nebude vadit, ráda bych si teď dala sprchu a šla si lehnout. Dneska jsem toho zažila už dost. Zítra můžeme něco podniknout.“ Navrhla jsem mu a šla ho vyprovodit. Ještě jsem ho přede dveřmi políbila a sledovala, jak odchází k domu. V okně, kde se ještě pře chvílí svítilo, teď stála nějaká postava a pozorovala mě.

Ta horká koupel byla opravdu osvěžující. Po Victorově ujištění, že Edward proti mně nic nemá, jsem byla vážně klidná a spokojená. Zabalila jsem se do županu a šla do pokoje. Vzala jsem si rozečtenou knížku a lehla si do postele s úmyslem si číst, přesto můj pohled pořád poutala krabička se sponou.

Nakonec jsem neodolala, vstala a šla ke stolu, kde si krabička trůnila. Vzala jsem ji opatrně do rukou a otevřela ji. Pozorovala jsem tu starou sponu do vlasů, která toho musela neskutečně zažít. Jemně jsem začala prsty po sponě přejíždět a nakonec jsem ji celou vzala do ruky. Byla opravdu nádherná. Přešla jsem k zrcadlu a začala si stáčet vlasy tak, abych je mohla sponou přichytit.

Podívala jsem se do zrcadla a na okamžik jsem zatajila dech. Opravdu jsem vypadala jako ta dívka z obrazu, chyběly mi jenom ty starověké šaty. Najednou se mi v zrcadle objevil obraz té dívky, jako bych to byla já, ale zároveň někdo jiný na koho jsem se dívala. Trochu mě to polekalo a tak jsem rychle sponu z vlasů vytáhla a vrátila ji zpět do krabičky. Potom jsem se vrátila do postele.

Edwardův pohled:

„Stalo se něco?“ zeptal jsem se, jakmile se Victor vrátil. Byl duchem úplně mimo.

„Bella byla pozvaná na nějakou párty.“

„A co je na tom divného?“ nechápal jsem, co by mu mohlo vadit na to, že se Bella chce jít bavit.

„To není kvůli tomu. Bella se zrovna vrátila z Dublinu, kde byla koupit Lee dárek. A to všechno je kvůli tomu dárku. … Koupila jí starou sponu, ale ne ledajakou. … Hned na první pohled jsem poznal, že je to Brianina spona.“ tak tohle na mě už bylo hodně.

„Jsi si jistý, že to byla Brianina spona? Tehdy byly všechny spony skoro stejné.“ Nemohl jsem tomu uvěřit, těch náhod by bylo trochu moc.

„Jsem si tím jistý, jako nikdy ničím.“ trval si na svém Victor.

„Kde ji sehnala?“

„V jednom starém antikvariátu, kde už nějakou dobu nakupuje a zná se i s prodavačem. Často za ním jezdí. Navíc viděla i nějakou knihu z tehdejší doby, kde byla Briana vyobrazena, jako dcera velké čarodějky a nejhezčí dívka tehdejší doby. Tak jsem ji znal ze začátku i já.“

„Znám ten příběh dokonale. Nezapomeň, tvoje myšlenky mi už mnoho řekly.“

„Ahoj, jsem doma.“ zvolal od dveří Neal.

„Jsme v obývacím pokoji.“ a za chvíli se tam už objevil.

„Ahoj Edwarde, rád tě znovu vidím. Tak, co jste dělali?“ s Nealem jsme byli přátelé, ale rozhodně ne tak dobří, jako s Victorem. Neal však stejně jako celá jeho rodina znal minulost svého bratra a tak nám mohl s naším dilemem pomoci.

„Bella koupila pro Lee sponu a Victor tvrdí, že v minulosti patřila Brianě.“ Tak tahle zpráva nepotěšila ani Neala.

„Jak je to možné? Vím, že jí je Bella neskutečně podobná, ale tohle přece není možné? Nebo ano?“ zeptal se naprosto zmateně jako já.

„Možné to je. V minulosti byla v blízkosti Dublinu vesnice, kde Briana s matkou žila a starala se o nemocné. Její matka byla velká léčitelka, ve své době převyšovala svými znalostmi i mnohé druidy a Briana se jejímu umění také naučila. Mnozí je považovaly za čarodějnice a já jsem si to mohl na vlastní kůži, jak nyní vidíte ověřit.“ Ano to jsme opravdu viděli. Nebýt Brianiny matky, Victor by byl už mnoho staletí mrtvý, ale místo toho tu stále bloudí a neví jak se prokletí, které na něj bylo uvaleno zbavit.

„Mohlo by to být tedy tím, že se nacházíš blízko místa, kde žila?“ byla to jistá možnost, ale taky to znělo divně.

„Ale Bella je přece z Atlanty.“ vložil se do toho opět Neal.

„Jo, je z Atlanty, ale tam se s matkou a sestrou před patnácti lety přestěhovaly. Její matka pochází z Dublinu.“

„Co když je její příbuzná?“ další praštěný nápad, ale zároveň další aspekt k zvážení.

„Mohl bych to zjistit, zítra chceme jet do Dublinu, mohl bych zajít do archívu a poptat se tam.“ nabídl se Neal.

„To nebude nutné.“

„Určitě to bude jenom náhoda.“ rozhodl jsem nakonec. „pokud by vám to tedy nevadilo, zašel bych si na lov. Byl jsem sice před odjezdem, ale ta Bellina vůně je opravdu chutná a nemusel bych se ovládnout.“ s těmi slovy jsem vyšel z domu a zamířil k nejbližšímu lesu.

Nelovil jsem, ale dlouho. Hlad jsem neměl, jenom jsem si potřeboval být jistý, že Belle neublížím jen, co ji znovu uvidím a ucítím její nádhernou vůni. Vůni stejně tak nádhernou jako je ona sama. Ano musel jsem si přiznat, že se mi Bella líbí. Její vůně je pro mě sice risk, ale pokud tu chci nějaký ten čas zůstat, budu se muset naučit pohybovat se v její blízkosti, bez chuti ji zabít.

Po cestě zpátky jsem se zastavil u jejího domu. Ve všech oknech už byla tma, všichni spali, slyšel jsem, jejich pravidelné oddechovaní a tlukot srdce. Stál jsem před jedním z oken a snažil se přijít na to, který pokoj je Belly. Z jednoho pokoje se ozvalo tlumené chrápání a tak jsem usoudil, že to bude pokoj Henryho. Nahlédl jsem tedy do okna v patře, pod kterým jsem stál.

Bella ležela na posteli a spokojeně spala. Okno do jejího pokoje bylo pootevřené a tak ven proudila její omamná vůně. Pomalu, ale zhluboka jsem se nadechl. Ucítil jsem hrozné pálení v krku. Musel jsem odejít, ale ona byla tak nevinná, když spala a já bych zůstal klidně celou noc, jen abych mohl sledovat, jak klidně spí. Potom jsem si, ale uvědomil, že by to nebyl nejlepší nápad a tak jsem vyskočil z okna a šel zpět domů.