4. Znovu otevřené rány

13.02.2010 22:40

 

Ze slíbeného oběda, který jsme s Aaronem s chutí uskutečnili, se vyloupla ještě večeře a další oběd a tak to pokračovalo dál. Bylo mi s ním opravdu krásně, ale moje smysly už asi byly natolik vycvičené na podivné věci, že jsem si všímala každé drobnosti. Třeba jsem si všimla, že Aaron jí opravdu velmi málo, nebo nepije vůbec alkohol. No, nebylo to divné, takových lidí je spousta, ale bylo zvláštní, že si nikdy nedal ani skleničku vína.

 

A nevšímala jsem si jen takovýhle prkotin u Aarona, ale i v mém okolí. Například v novinách se psalo o podivných mrtvolách, které policisté nacházeli vždy v temných uličkách s vystrašeným výrazem. Většinou se jednalo o nějaké zločince. Vypadalo to, jakoby v New Yorku někdo pořádal hon na tyto špatné lidi. Vzpomněla jsem si na rozhovor té noci, kdy jsem našla toho mrtvého muže. Přesně jsem si pamatovala, jak ten neznámí muž, který se pak tak záhadně vypařil, řekl, že bylo dost špatností, které ten mrtvý provedl. Bylo možné, že jsem se s tím „lovcem“ setkala?

 

Když jsem si vzpomněla na tu vraždu, vždy se mi vybavil ten sen, který se mi po ní zdál. V tom snu byl vrahem právě Aaron a červíček uvnitř mě zase hlodal. Byla jsem už natolik pohlcena nadpřirozenem, že už nedokážu normálně žít, aniž bych všude viděla nějaké nadpřirozené a nenormální úkazy? A v každém druhém hned viděla upíra? Proč zrovna Aaron mi upíry musí tak připomínat? Ano, kdykoliv jsem na něj pohlédla, viděla jsem za tím jeho krásným obličejem upíří podstatu. Nasvědčovali tomu také fakta. Aaron byl stejně rychlý, jako Edward, stejně bledý, a pokožku měl skoro stejně chladnou jako Cullenovi.

 

Ale pak tu byly ty protichůdné řeči. Vždyť vždy, když jsme byli na večeři, tak jedl, sice poskrovnu, ale jedl. Normálně pil a jeho oči neměnily barvu, jako by u upíra měly. Byly stále tmavé, jako nejčernější noc. Což bylo taky poněkud divné. V životě jsem nikoho s černýma očima neviděla. Vážně jsem si připadala hrozně paranoidní. Proč to tolik řeším, když je mi s Aaronem tak dobře? Spravoval tu trosku, která ze mě byla, když Edward odešel, a já už smích nemusela předstírat. Mohla jsem se smát sama od sebe. Stejně tak jsem se polepšila se svým alkoholovým opojením, což zase vyhovovalo Aaronovi. Sice jsem si při večeři skleničku dobrého vína neodpustila, ale už to nebyly ty alkoholické jízdy, z kterých jsem se vzpamatovávala klidně týden.

 

***

New York začal pomalu zapadávat sněhem a Vánoce se blížili, vlastně tady byly za týden a já slíbila tátovi, že za ním přijedu na Štědrý den do Forks a pak za mamkou na Floridu. Silvestra jsem chtěla strávit s Aaronem, ale ještě jsem nevěděla, jak dlouho se u svých rodičů zdržím. Dnes jsme s Aaronem vyrazili na vánoční nákupy. Ruku v ruce jsme se procházeli zasněženým Manhattanem a užívali si vánoční atmosféry. Ano, ruku v ruce.

 

Seběhlo se to teprve před pár dny. Šli jsme zrovna z restaurace, kde jsme si po kině dali výtečnou večeři, celou cestu jsme se smáli a bavili se o všemožných hloupostech. Aaron mě doprovodil před můj dům. Začala jsem se hrabat v kabelce, abych našla klíče a mezitím jej pozvala dál. U mě v bytě jsme si sedli na pohovku a chvilku jen tak klábosili, než se Aaron rozhodl, že je nejvyšší čas jít domů. Šla jsem ho doprovodit mezi dveře, ale asi nečekal, že budu stát tak blízko, když se otočil. Obličeje jsme od sebe měli vzdálené sotva pár milimetrů a můj obličej ovanul jeho sladký dech. Podívala jsem se do jeho očí, v kterých se zračila stejná touha, jakou já cítila ve svém nitru. Aaron se ke mně naklonil a lehce se otřel svými rty o ty mé. Mé tělo zareagovalo, aniž bych chtěla. Zajela jsem mu prsty do vlasů a pootevřela ústa. Tentokrát jsem se však neodtáhla jako tehdy, ale Aarona zatáhla zpět do bytu, kde jsme se hodnou chvíli mazlili, než se pak pozdě v noci vydal domů.

 

Od té doby spolu trávíme každou volnou chvilku, kterou pro sebe ukořistíme. Vzhledem k hojnosti vánočních večírků, které naše firma pořádá je toho času opravdu málo. Já i Aaron jsme opravdu vytíženi a společných večerů je čím dál tím míň.

 

 „Opravdu pojedeš za rodiči?“ vytrhl mě Aaron svou otázkou ze zamyšlení, zrovna když jsem vybírala dárek pro tátu.

„Už jsem jim to slíbila. Neviděla jsem je víc než rok. Vážně mě to mrzí,“ políbila jsem skleslého Aarona a pohladila jej po tváři.

„Myslíš, že se mu to bude líbit?“ ptala jsem se a ukazovala na jednu z luxusních rybářských sad.

„Myslím Bello, že nejde o to, co dostane, ale o to od koho ten dárek bude,“ pokrčil Aaron rameny a otevřel kufřík, plný návnad, třpytek a nových vlasců. „Jo, myslím, že se mu to bude líbit.“

„Dobře,“ přikývla jsem a kufřík odnesla k pokladně, kde jsem ho zaplatila. Aaron vzal tašku z pultíku a otevřel mi dveře.

 

„Tak kam to bude teď?“ zeptal se a já se začala přehrabovat v taškách.

„Hmm, myslím, že mám asi vše.“

„Tak v tom případě bychom si mohli dát někde něco teplého k pití, co ty na to?“

„S tím mohu jedině souhlasit,“ pousmála jsem se, vpletla svou ruku do jeho a nechala se vést zasněženými ulicemi Manhattanu.

 

***

„Škoda, že nemůžeme trávit tyhle Vánoce spolu,“ zalitoval už asi posté Aaron, když jsme se loučili na letišti.

„Já vím, ale třeba ty příští…?“

„Myslíš, že nám to tak dlouho vydrží?“
„Budu v to pevně věřit,“ usmála jsem se, objala jej okolo krku a políbila.

„Cestující letem 4324 do Port Angeles, nechť se dostaví ke vchodu číslo 22,“ ozval se hlas z letištního rozhlasu.

„Budu muset jít,“ povzdechla jsem si a Aaron mě sevřel pevněji okolo pasu.

„Miluji tě,“zašeptal mi do vlasů. Vzhlédla jsem a dlouze jej políbila.

„Zavolám ti, až budu ve Forks. Krásné Vánoce.“ Naposledy jsem Aarona políbila a rozběhla se letištním terminálem ke svému letadlu. Cítila jsem v zádech jeho pohled, a tak jsem se naposledy otočila, zamávala mu a poslala vzdušný polibek.

Co nejrychleji jsem se dostala ke vchodu do letadla a spokojeně se uvelebila v měkoučké sedačce.

 

Nestačila jsem si ani pořádně oddechnout a kapitán letadla zavelel k odletu. Opřela jsem se do sedadla a připravila se na tlak, až letadlo vzlétne. Jakmile se letadlo odlepilo od ranveje, sledovala jsem mizící letiště pod námi. Bylo mi líto, že s Aaronem nestrávím Vánoce, ale tátu s mámou už jsem neviděla dlouho a slíbila jsem jim, že je navštívím. Psychicky jsem se připravovala na zvídavé dotazy, ale hlavně na starý domov. Ve Forks najdu tolik vzpomínek, ale cítila jsem se silná. Doufala jsem, že už semnou Forks nijak nezamává a třeba budu schopná navštívit jejich starý dům, kam jsem se chtěla vždy od té doby, co odjeli, podívat.

 

Let netrval dlouho, tedy možná ano, ale zdálo se mi to jako chvilička, a přistávali jsme na letišti v Port Angeles. Byla jsem domluvená s tátou, že tady na mě počká, tak jako před lety, když jsem se sem přistěhovala. Tentokrát však bylo naše shledání veselejší, než tehdy. Radostně jsem vypískla, když jsem tátu uviděla a skočila do jeho připravené náruče. Za ten čas, který jsem s ním strávila, jsem si k němu vytvořila pořádný vztah. Nikdy jsem jej tak nemilovala, jako teď.

„Rád tě zase vidím Bells,“ usmál se na mě táta a okolo očí mu naskákaly vějířky vrásek.

„Hrozně si mi chyběl tati,“ usmála jsem se na něj a prohlédla si ho. Byl stále stejný, i když ve vlasech mu možná přibylo pár šedinek.

 

„Tak si nastup,“ pobídl mě táta a vzal mi tašku z ruky, aby ji uložil do kufru policejního vozu. V autě jsme si moc nepopovídali, já jsem se zasněně dívala z okénka a Charlie se pilně věnoval řízení. Všechno bylo tak zelené, i když právě teď schované pod přikrývkou nadýchaného sněhu, ale přesně takové jaké jsem si to tu pamatovala. I ta zelená ve mně vyvolávala vzpomínky na první dny, které jsem ve Forks strávila. Tehdy mi přišlo, že je jí všude okolo moc, ale teď mě naopak hřála u srdce. Zelené stromy, tráva, keře, dokonce u silnice postávali lidé se zeleným obličejem, jak jim místní zatáčky nedělaly dobře.

 

Po pár chvílích už jsme vjížděli do Forks. Byl to krásný pocit, vrátit se domů. Koukala jsem, co se ve městě změnilo, ale nemohla jsem najít, žádné nové stavby, či něco, co by mě vyloženě udeřilo do očí. Projeli jsme okolo obchodu Newtonových a já si vzpomněla na Mika. Jak se mu asi daří? Možná, že přijel za svými rodiči na Vánoce. A co teprve Angela a Jessica? Mohla bych jim zavolat a zeptat se jich, zda ve Forks netráví Vánoce, tak jako já. Bylo by krásné vidět znovu partu lidí, díky kterým jsem tehdy neupadla do hlubokých depresí. Tedy, ze začátku jsem je měla, ale pak se ve mně hnulo svědomí. On přeci chtěl, abych žila normální život, chtěl, abych na něj zapomněla, a tak jsem také učinila. Stala se ze mě osoba, kterou jsem sama nepoznávala. Někde uvnitř jsem věděla, že tohle se mi nelíbí, že takhle to Edward nechtěl, že takhle to nechci ani já. Ale byl to jediný způsob, jak samu sebe ušetřit těch lítostivých pohledů a zbavit se smutku. Potřebovala jsem rozptýlení a pokaždé, když jsem byla sama, to bylo hrozné.

 

Jenže co bylo, bylo. Díky Aaronovi jsem znovu našla své pravé já. I když těch pár zvyků, které jsem si během svého „temného“ období osvojila, jsem se nezbavila. Stále mě bavily nákupy, které mi tak připomínaly mou nejlepší kamarádku a stále mě bavila rychlá jízda, která mi připomínala je všechny.

 

„Vítám tě doma, holčičko,“ usmál se táta a vystoupil z auta. Ani jsem si nevšimla, že už zastavil. Vylezla jsem z auta a užasle se dívala na náš dům. Nic se na něm nezměnilo. Dokonce před domem stál můj starý Chevy.

„Ty si ho neodvezl do šrotu?“ zeptala jsem se překvapeně.

„Ne, to auto je jedno z mála věcí, které mi tě připomínají,“ zamumlal táta a díval se někam za má záda. Vždy mu dělalo problém dát najevo své city.

„Mám tě ráda, tati,“ řekla jsem a pevně ho objala okolo krku.

„Já tebe taky. Ehm, tak pojď dovnitř.“

 

Popadla jsem svou tašku a nesla ji do domu. Otevřela jsem dveře do svého pokoje a zůstala mezi nimi zaraženě stát. Nic se v něm nezměnilo a to bylo možná ono. Hleděla jsem do pokoje a vzpomněla si na všechny ty krásné okamžiky, které jsem tady zažila s Edwardem. Jak vždy ležel na posteli a čekal na mě, nebo seděl v houpacím křesle, které bylo přistrčené u okna, a pozoroval, jak spím, nebo když se z ničeho nic objevil v okně.

 

Pak také přišly ty zlé vzpomínky, kdy jsem ležela zhroucená na posteli a neústavně brečela. Chápala jsem, proč mě opustil, bylo to jasné jak facka, já to říkala celou dobu. Nehodila jsem se pro něj, nebyla jsem pro něj dost dobrá, jak mi sám řekl. Nebylo možné, aby anděl mohl chtít takovou dívku, jakou jsem vždy byla a stále budu, i když to tak už nevypadá. Od té doby jsem se hodně změnila, dokonce i vzhledově. Nebyla už jsem nikdy víc ta šedá myška, která se krčila v koutě.

 

Udělala jsem první váhavý krok a položila tašku k posteli. Přešla jsem k houpacímu křeslu a usadila se do něj. Pomalu jsem se houpala a zavřela přitom oči. Celé to pro mě bylo těžší, než jsem si kdy myslela, že bude možné. Ale stále jsem byla odhodlaná, že se podívám do jejich domu. Nebylo dobré oživit si staré rány, ale už od chvíle, kdy jsem se rozhodla po letech strávit nějaký čas ve Forks mi bylo jasné, že se tam podívám a nic mi v tom nezabrání.

 

***

Druhý den ráno jsem se oblékla do teplého oblečení a seběhla do obývacího pokoje, kde jsem našla tátu u televize.

„Ehm, tati, potřebovala bych si dojet něco vyřídit. Kde jsou klíče od náklaďáčku?“

„Na věšáku. Buď opatrná, dlouho s ním nikdo nejezdil.“

„Jasně, zatím ahoj.“ Popadla jsem klíčky od auta a vyběhla ven z domu do mrazivého počasí. Nasedla jsem do Chevyho a pokusila se nastartovat. Motor hlasitě protestoval, ale nakonec se podvolil a naskočil. Bylo to úplně něco jiného než auta, která jsem si pořídila po svém odchodu z Forks. Opatrně jsem vyjela po zasněžené silnici a doufala, že cíl své cesty ještě budu schopna najít.

 

Bylo nejspíš hloupé vracet se do míst, kde se vše zvrtlo, ale něco mě tam táhlo. Nevím, zda jsem měla nějaké tušení, či se mé srdce chtělo ujistit, že ten krásný rok byl skutečný. Jela jsem po silnici a pečlivě se dívala, kdy přijde ta správná odbočka. Musela jsem projet okolo víckrát, než jsem ji našla. Lesní cesta byla už léta nepoužívaná. Dokodrcala jsem se na kdysi mi známé místo a vystoupila z auta.

 

Vše bylo tak jiné. Pečlivě upravovaný dům s bílou fasádou byl celý zažloutlý a porostlý břečťanem. Statné cedry, které tu stáli, se rozmohli do výše a z upravovaného trávníku se stala divoká džungle zasypaná sněhem. Prodrala jsem se skrz vysoký porost a vyšla na verandu, kde také vládla vegetace. Bolelo mě srdce, když jsem viděla, jak toto místo sešlo. Natáhla jsem klepající se ruku a stiskla kliku. Měla jsem štěstí, bylo odemčeno. Pomalu jsem otevřela vchodové dveře a vstoupila dovnitř.

 

Nejspíš jsem si představovala, že najdu prázdné místnosti a holé zdi, ale opak byl pravdou, kromě obrazů a nejoblíbenějších kousků tady Cullenovi vše nechali. Pohovky, vybavení, to vše bylo přehozené bílými plachtami, na kterých se skvěly tlusté vrstvy prachu. Stáhla jsem plachtu z klavíru a přejela po jeho klávesách. Vzpomínala jsem, jak mi tady Edward hrával mou ukolébavku. Už jsem si ani nebyla schopná vybavit si její tesknivé tóny. Vše se vytratilo z mé paměti, kromě nejcennějších vzpomínek. Dívala jsem se po obývacím pokoji a před očima mi přeběhla má poslední návštěva tohoto domu.

 

Tehdy byl celý dům nádherně vyzdobený, a to vše k příležitosti mých osmnáctých narozenin. Kdyby mě tenkrát poslechli a nechali mé narozeniny být, mohlo to být všechno jinak. I když, jak bych dokázala zabránit tomu, že mě Edward přestal milovat? Ne, mé narozeniny to jen urychlily. Nechal mě tu, zlomenou, navždy poznamenanou velkou láskou a už ho nikdy víc nezajímalo, co se semnou stalo.

Nechala jsem klavír klavírem a pomalu vystoupala do hořejšího poschodí. Byly to ty nejtěžší kroky, jaké jsem kdy učinila. Při každém dalším schodu, který jsem zdolala, jsem se chtěla otočit a navždy za sebou zavřít dveře tohoto domu a nikdy víc už si na ně nedovolit myslet. Ale mé srdce mě táhlo dál. Chtěla jsem vědět, zdali tady také vše nechal, nebo si své vzpomínky a věci odvezl sebou bůhví kam.

 

Položila jsem ruku na kliku a opatrně ji stiskla. Dveře lehce vrzly a otevřely se dokořán. Bolestně jsem vydechla, když jsem spatřila jeho pokoj. Černá pohovka si stále hověla pod oknem, z kterého byl výhled do temného lesa, ale police, které kdysi bývali plné knih a cédéček byly prázdné. Vešla jsem do pokoje a u srdce mě bolestně píchlo. Bylo tady tolik vzpomínek. Vzpomněla jsem si na svou první návštěvu, jak jsme se laškovali, líbali se, tančili a poslouchali jeho oblíbené skladby. Přešla jsem k věži, která tady zůstala a nahlédla do ní, zdali tady přece jen něco nenechal. Nemýlila jsem se, uvnitř leželo nepopsané cédéčko. Zastrčila jsem ho zase zpět a spustila jej. Hudba, která se rozezněla pokojem, mě bolestivě uhodila do prsou a já se svezla k zemi a začala tiše vzlykat. Byla to má ukolébavka, kterou tady zanechal. Byl to dárek, který mi věnoval k narozeninám a pak mi jej sebral. Obmotala jsem si ruce okolo hrudi a plakala. Nadávala jsem sama sobě, že jsem sem šla. Tohle už jsem přeci nechtěla, nechtěla jsem být znovu ta dívka se zlomeným srdcem, která se stále trápí. Nechtěla jsem znovu tohle prožít, chtěla jsem být šťastná.

 

Když jsem se trochu uklidnila, zvedla jsem hlavu a zrak mi padl na hromádku, která ležela v nejspodnější polici. Vzala jsem ji do rukou. Navrchu ležel obal od cédéčka a pod ním fotky. Fotky, které jsme nafotili na mé oslavě. Prohlížela jsem si je a cítila jsem, jak mi slzy kanou po tvářích. Na první jsem byla spolu s Alicí. Má nejlepší kamarádka mě pevně objímala. Tehdy jsem si myslela, že s nimi budu navždy. Ale oni mě tu nechali. Ani jsem se s Alicí nemohla rozloučit. Čistý řez, jak říkal Edward. Na další fotce jsem byla zachycená s Emmettem, jak mě drží v náručí a oba jsme se něčemu hrozně smáli. Otočila jsem dál a setřela si slzy z tváří. Byla to společná fotka. Všichni byli tak neuvěřitelně krásní a mezi nimi jsem seděla já. Byla jsem tak obyčejná oproti nim, až to bylo k pláči.

Pak přišla na řadu poslední fotka. Byla roztržená. Mě v ruce zbyla půlka, na které byl Edward. Mé srdce začalo divoce tlouct. Ve svých vzpomínkách nebyl tak krásný, jako na té fotce. Za ta léta v mé paměti jeho krása vybledla. Když jsem se dívala na tu fotku, uvědomila jsem si, že nikdy nebudu moci milovat Aarona, či někoho jiného tak jako Edwarda. Zajímalo mě, zda si tu půlku, na které jsem byla zvěčněná já, schoval a odvezl sebou, nebo ji vyhodil. Přitiskla jsem si ji k hrudi a tiše plakala.

 

Když jsem usoudila, že jsem své nitro rozdrásala natolik, že se z toho budu vzpamatovávat dalších pár let, vstala jsem, posbírala všechny své vzpomínky, vyndala cédéčko s mou ukolébavkou z přehrávače a tiše za sebou zavřela dveře. Chtěla jsem si ty věci, které mi tenkrát vzal nechat. Patřili mně, neměl právo mi je brát. Sešla jsem zpět do přízemí a naposledy se tady rozhlédla. Ty holé stěny drásaly mé nitro ještě víc. Vyběhla jsem ven na terasu a zhluboka dýchala. Nechtěla už jsem znovu brečet. Už jsem kvůli němu nechtěla nikdy brečet. Otočila jsem se a zavřela dveře. Zavřela jsem je za svou minulostí, vzpomínkami a svou bývalou láskou. Je čas už se jednou provždy přesunout o krok dál.

 

Text písničky:

You’re everything I thought you never were - Jsi vším, čím jsem si myslela, že jsi nikdy nebyl,
And nothing like I thought you could’ve been - A ničím, kým jsem si myslela že bys mohl být.
But still you live inside of me - Ale stále žiješ uvnitř mě,
So tell me how is that? - Tak řekni, jak to je?

You’re the only one I wish I could forgot - Jsi jediný, u kterého si přeji abych mohla zapomenout,
The only one I’d love to not forgive - Jediný, kterého miluji aniž bych odpustila.
And though you break my heart, - A ačkoli jsi mi zlomil srdce,

You’re the only one - Jsi jediný.
And though there are times when I hate you - A přesto tady jsou chvíle, kdy tě nenávidím,
Cause I can’t erase - Protože nemůžu vymazat,
The times that you hurt me - Ty časy kdy jsi mi ublížil,
And put tears on my face - A položil slzy na mou tváři.
And even now while I hate you - A i teď, ačkoli tě nenávidím,
It pains me to say - Mě bolí, když to říkám.
I know I’ll be there at the end of the day - Vím, že tady budu na konci dne.

I don’t wanna be without you babe - Nechci bez tebe být, broučku,
I don’t want a broken heart - Nechci mít zlomené srdce.
Don’t wanna take a breath with out you babe - Nechci se bez tebe nadechnout, broučku,
I don’t wanna play that part - Nechci hrát tuhle roli.
I know that I love you - Vím, že tě miluju,
But let me just say - Ale nech mě ještě říct,
I don’t want to love you in no kind of way no no - Že tě nechci milovat tímto způsobem.
I don’t want a broken heart - Nechci mít zlomené srdce,
And I don’t wanna play the broken-hearted girl - A nechci hrát tu dívku se zlomeným srdcem.
No broken-hearted girl - Žádná dívka se zlomeným srdcem,
I’m no broken-hearted girl - Nejsem dívka se zlomeným srdcem.

Something that I feel I need to say - Něco co cítím, potřebuju říct,
But up to now I’ve always been afraid - Ale doposud jsem se bála,
That you would never come arend - Že by si se nikdy nevrátil,
And still I want to put this out - A pořád jsem to chtěla odsunout pryč.
You say you’ve got the most respect for me - Říkáš, že ke mě máš největší respekt,
But sometimes I feel you’re not deserving me - Ale někdy cítím, že si mě nezasloužíš.
And still you’re in my heart - A stále jsi v mém srdci,
But you’re the only one and yes - Ten jediný a ano,
There are times when I hate you - Jsou chvíle, kdy tě nenávidím,
But I don’t complain - Ale nestěžuju si,
Cause I’ve been afraid that you would've walk away - Protože se bojím, že bys odešel.
Oh but now I don’t hate you - Oh, ale teď už tě ne-nenávidím,
I’m happy to say - A jsem šťastná když říkám,
That I will be there at the end of the day - Že tady budu na konci dne

I don’t wanna be without you babe - Nechci bez tebe být, broučku,
I don’t want a broken heart - Nechci mít zlomené srdce.
Don’t wanna take a breath with out you babe - Nechci se bez tebe nadechnout, broučku,
I don’t wanna play that part - Nechci hrát tuhle roli.
I know that I love you - Vím, že tě miluju,
But let me just say - Ale nech mě ještě říct,
I don’t want to love you in no kind of way no no - Že tě nechci milovat tímto způsobem.
I don’t want a broken heart - Nechci mít zlomené srdce,
And I don’t wanna play the broken-hearted girl - A nechci hrát tu dívku se zlomeným srdcem.
No broken-hearted girl - Žádná dívka se zlomeným srdcem,
I’m no broken-hearted girl - Nejsem dívka se zlomeným srdcem.


Now I’m at a place I thought I’d never be - Teď jsem na místě, o kterém jsem si nikdy nemyslela že tady budu.
I’m living in a world that’s all about you and me - Žiju ve světě, kde se všechno o tobě a mě.
Ain't gotta be afraid my broken heart is free - Nemusím se bát, mé zlomené srdce je osvobozené,
To spread my wings and fly away - K tomu, abych roztáhla křídla a letěla pryč.
Away With you - Pryč s tebou.

I don’t wanna be without my baby - Nechci bez tebe být, broučku,
I don’t wanna a broken heart - Nechci mít zlomené srdce.
Don’t want to take a breath with out my baby - Nechci bez tebe dýchat, broučku,
I don’t wanna play that part - Nechci hrát tuhle tu roli.
I know that I love you - Vím, že tě miluju,
But let me just say - Ale nech mě ještě říct,
I don’t want to love you in no kind of way – Že tě nechci milovat tímto způsobem.
I don’t want a broken heart - Nechci mít zlomené srdce,
I don’t wanna play the broken-hearted girl..No..No.. - Nechci hrát tu dívku se zlomeným srdcem...ne...ne.
No broken-hearted girl - Ne tu dívku se zlomeným srdcem.
Broken-hearted girl No…no… - Tu dívku se zlomeným srdcem...ne...ne.
No broken-hearted girl - Žádná dívka se zlomeným srdcem.
No broken-hearted girl - Žádná dívka se zlomeným srdcem.

Diskusní téma: 4. Znovu otevřené rány

Titulek: ... Vložil: viki Datum: 14.02.2010

nádhera, opravdu moc !!! ty pocity které prožívala Bella jsi popsala skvěle - moc se těším na další díl - nenech mě prosím dlouho čekat - děkuji

Titulek: Nádherná kapitola Vložil: Peťa Datum: 14.02.2010

Prostě jsem nemohla vydržet to čekání na tuhle kapitolu na stmivani.eu a když jsem nakoukla do Novinek a viděla, že jsi ji sem už dala, musela jsem si ji přečíst.
Byla oprvdu nádherná, tak dojemná, ta písnička k tomu byla dokonalá, přesně všechno popisovala a já měla slzy na krajíčku, tohle mi ale nedělej. Vždyť Aaron je bezva, přece s ním nebude jen proto, že je sobecká a nechce být "dívka se zlomeným srdcem" ne?
No jo, tak mi zase zbude jenom čekat na další kapitolu, protože tahle povídka je naprosto bezkonkurenční a nemám k ní co dodat. Jenom malá otázka, není třeba Aaron poloupír? No vím, že mi na to neodpovíšla, ale aspoň vidíš, kudy tudy se ubírají moje myšlenky.
Tak piš, piš, piš nemůžu se dočkat další kapitoly

Přidat nový příspěvek