23. Přípravy, přípravy, přípravy

10.01.2010 19:50

 

  

 

Vypráví Bella

„Dostal jsem nápad.“ Prohlásil Emmett a já se zděsila už jen jeho šibalského úsměvu. Jeho slova mě však utvrdila v tom, že ať to bude cokoliv, nebude se to nikomu líbit, kromě Emmetta.

„Ne, Emmette, raději mlč. Nekaž tuhle chvíli.“ Prohlásila zarputile Rosalie, která byla stále naštvaná, ale najednou se k němu přihrnula a tlačila ho vší silou z místnosti.

„Ale je to vážně dobrej nápad.“ Nedal se odradit Emmett a vzpíral se Rosalie, která ho bezvýsledně tlačila do prsou.

„Emmette, známe tvé nápady. Někdy je vážně lepší mlčet.“ Odpověděla jsem mu a viděla, jak úsměv pomalu opouští jeho tvář.

„Proč mě jen nevyslechnete?“ Ptal se uraženě můj velký bráška.

„Tak povídej.“ Esme si povzdechla, přešla k Emmettovi a pohladila ho po tváři. Cukaly mi koutky, když jsem viděla, že se Esme chová k Emmovi jako k malému dítěti, ale úsměv mě hned přešel, když jsem si představila, co chytrého z Emmetta zase vypadne. Emmett se začal zubit, jak malé dítě a už, už otevíral pusu, když mu jí svou rukou překryla Rose a zlostně mu zasyčela do ucha.

„Rozmysli si, co řekneš.“

„Neboj se miláčku. Já mám vždy dobré nápady, však víš.“ Pošeptal jí sladce Emmett do ucha a významně při tom zvedl obočí. Nepotřebovala jsem podrobnosti, co tím Emm myslel a vsadím se, že kdyby Rose mohla, tak je rudá jako Angličan u moře. Edward se otřásl, nejspíš zaslechl nějaké Emmettovi zbloudilé myšlenky. Občas se jeho dar vážně nevyplatí.

 

Rosalie ztuhla a raději od Emmetta kousek poodstoupila. Pokynula mu, že už může mluvit a on se zbytečně nadechl a konečně vypustil z úst ten svůj úžasný nápad.

„Esme, Carlisle, co kdybych vás oddal já?“ Zadíval se na ně Emmett psíma očima. V ten okamžik, kdy jsem uslyšela Emmettův nápad jsem vyprskla smíchy a nebyla jsem jediná, přidal se ke mně ještě Edward a Jasper. Rosalie si nenávistně měřila svého šikovného manžílka a Alice nad něčím dumala. Když jsem se trošku uklidnila, podívala jsem se na Esme, která bezmocně těkala pohledem mezi Carlislem a Emmettem, který byl nešťastný z našeho výbuchu smíchu.

„Emmette, že si radši nedržel jazyk za zuby.“ Napomenula jsem ho, ale na mém hlase bylo znát pobavení.

„Neodsuzujte ho. Myslím, že to není až tak špatný nápad.“ Zastala se ho Alice. Emmett k ní hned vděčně přiskočil a objal ji.

„Vidíte, ona mě má ráda.“ Vyplázl na nás jazyk.

„Není špatný nápad? Alice, tobě snad přeskočilo?“ Ptala jsem se jí zmateně.

„Ale vůbec ne. Bude jednoduší, pokud bude Carlisla s Esme oddávat někdo z rodiny a nemuselo by být špatné, kdyby to byl Emmett.“ Vysvětlovala Alice a během své řeči se očima přesunula na Carlisla a Esme, která se na nás nešťastně dívala. Nepotřebovala jsem ani Jasperův ani Edwardův dar, abych zjistila, jaký boj se teď uvnitř Esme odehrává. Určitě si nechtěla nechat pokazit svatbu, ale na druhou stranu stejně jako u Alice nechtěla Emmettovi upřít tu radost. S prosbou v očích se obrátila na Carlisla.

„Rozhodni ty.“ Poprosila ho a Carlisle se zhluboka nadechl. Všichni jsme se na něj podívali a čekali jeho konečné rozhodnutí. Carlisle se po nás všech bezmocně podíval, ale poslední pohled si nechal pro Esme. Zdálo se, že si ti dva rozumějí i beze slov.

„Dobrá Emmette, ale mám podmínku, žádné hloupé vtípky, jasné?!“ Vydechl na konec Carlisle a já se v ten okamžik začala modlit, aby tahle svatba dopadla dobře. Snad si pro jedenkrát nechá Emmett své nejapné vtípky pro sebe a Esmeina svatba neskončí katastrofou hned u obřadu.

 

„Děkuju vám. Slibuju žádné fórky. Budu ten nejlepší oddávající na světě. Uvidíte.“ Objímal naše rodiče pevně Emmett, až jsem se bála, že i přesto, že jsou upíři, je můj veliký bráška umačká.

„Tak Emmette už dost.“ Oznámila Alice svým zvonivým smíchem. „Musíme začít plánovat a připravovat svatbu.“ Dodala Alice, když na ní Emmett nechápavě zíral a při tom se jí rozsvítily v očích miliony hvězdiček. Pak mě Alice popadla za ruku, do druhé vzala Esme a táhla nás k sedačce. Posadila nás do křesla a výhružně na nás ukázala.

„Počkejte tady.“ Přikázala a rychle někam odběhla z domu. Nechápavě jsem se za ní dívala, ale pak jsem se otočila na Esme, usmála jsem se na ni a pevně ji objala.

„Maminko, ty se budeš vdávat.“

„Já vím. Bello ani nevíš, jak jsem šťastná.“

„Dokážu si to představit a chci ti ještě jednou poděkovat, že sis mě vybrala jako svého svědka.“

„Za to mi přece nemusíš děkovat, drahoušku. Koho jiného jsem si měla vybrat.“ Usmála se na mě a objala mě, ale pak ji po tváři přeběhl smutek. Otočila se ode mě a zadívala se na Rosalie.

„Rose, nevadí ti, že jsem si vybrala Bellu?“ Zeptala se, se strachem v hlase. Tolik se bála, aby někomu neublížila. Rose se na ni usmála a sedla si vedle ní. Pevně ji objala okolo ramen a ujistila ji, že ji to rozhodně nevadí. Rosalie chtěla ještě pokračovat, to už se ale do dveří znovu hnala Alice s plnou náručí čehosi.

 

Přiběhla až k sedačce a vše, co nesla, pustila na stůl. Podívala jsem se, pro co vlastně Alice utíkala a spatřila jsem hromadu svatebních časopisů a katalogů.

„Bože, Alice, odkdy tyhle blbosti kupuješ?“ Zeptala jsem se ohromeně, protože na stole leželo asi padesát časopisů.

„Zhruba od té doby, co jste se sem přistěhovali. Měla jsem vize a v nich byla nádherná svatba, tak jsem se začala připravovat.“ Prohodila ta malinká potvůrka jakoby nic. Musela jsem se začít smát. Vzpomněla jsem si na své první setkání s Alicí. Seděla jsem s ní v jedné lavici a bála se jí cokoliv prozradit o naší rodině a ona tenkrát pronesla větu, která mě tehdy zarazila.

„Nemusíš se bát. Myslím, že se mezi našimi rodinami vytvoří blízké svazky.“ Vrátila jsem se zpátky do přítomnosti a podívala se na sovu vševědoucí sestřičku.

„Ty už jsi to věděla během našeho prvního setkání, že?“ Zeptala jsem se jí. Alice jen přikývla a do rukou vzala jeden z mnoha katalogů, které ležely na stole, a hodila ho po mně. Stejně tak jeden hodila Esme a další Rosalii. Pak po nás hodila lepící papírky. Nechápavě jsme se na ni dívaly a ona si povzdechla.

„Založte vše, co se vám bude líbit.“ Vysvětlila a sama si vzala jeden z nejtlustších katalogů, do druhé ruky balení lepících štítků a dala se do práce.

 

S povzdechnutím jsem otevřela katalog a ihned jsem zírala na první šaty. Ihned jsem je zavrhla. Byly sice krásné, ale nehodily se pro Esme. Byly na ní až moc extravagantní a tahle svatba bude spíše klasická, tedy alespoň tak by to mělo být, pokud chce Alice dodržet slib, který dala Esme a Carlislovi, když ji povolili celou svatbu organizovat. Projížděla jsem katalog a dávala štítky na stránky, kde se mi líbily nějaké šaty. Vlastně se mi jich líbilo víc, ale když jsem si v některých Esme představila, musela jsem zase jet dál. S úsměvem na tváři jsem zavřela prohlédnutý katalog a položila ho zpátky na stůl. Opřela jsem se do křesla a dívala se na ostatní, jak ještě zběsile lepí. Alice zvedla hlavu od svého katalogu a podívala se na mě se zvednutým obočím.

„Co je?“ zeptala jsem se a ona se významně podívala na hromadu, která stále ležela na stole.

„To jako mám pokračovat? Nestačí to, co prohlížíte vy?“

„Nestačí. Co kdyby v těch dalších byly nějaké hezčí šaty, než v těhle katalozích?“ Zděsila se Alice a já jsem si povzdechla. S odporem jsem se natáhla pro další katalog a začala od znovu. A takhle jsme pokračovaly zbytek noci. Nakonec na stole leželo asi padesát nadutých katalogů, z kterých trčely všemožně barevné papírky. Teď už jen vybrat z těch tisíců šatů, které se nám líbí ty jedny jediné. Bože to bude peklo.

 

***

 

A tak týdny plynuly. Denně jsme musely znovu projíždět všechny ty katalogy a vyřazovaly jsme šaty, které se nám nelíbily. Nakonec nám zbyly troje, o kterých už rozhodla sama Alice, prý abychom byly taky překvapené. Nezdálo se mi to fér, ale zároveň jsem Alici nezáviděla, že musí z těch tří nádherných šatů vybrat pouze jedny. Potom přišli na řadu šaty pro družičku a svědkyni v jedné osobě, mě. Bohužel k tomu už mě Alice nechtěla pustit vůbec. Proč musí být taková tajnůstkářka? Snažila jsem se ji jakkoliv přesvědčit, ale tentokrát na ní neplatily ani nákupy. Dokonce mi ani neprozradila barvu mých šatů.

 

Pak však přišli části, s kterými jsem konečně pomáhat mohla. Nějak mě to plánování svatby vzalo, a tak jsem se snažila angažovat, kde to šlo. Pomáhala jsem Alici zařídit vše potřebné, ale Alice mi za nic na světě nechtěla prozradit, kde se celá svatba bude odehrávat. Vlastně, jak se zdálo tak to věděla jen Alice a nejspíš Edward, který si to musel přečíst u ní v myšlenkách. Pomáhala jsem zařídit hudbu pro párty, která se bude konat po obřadu. Pozvali jsme spoustu upírů, takže jsme museli zařídit, jak živou hudbu, tak také něco z přehrávače, protože hudebníci by celou noc nevydrželi hrát. Uvažovali jsme, zdali máme zvát Carlislovi kolegy z práce, ale přišlo nám netaktní je nepozvat, takže jsme museli zařídit i nějaké občerstvení pro lidské hosty. Pomáhala jsem Alici zařídit výzdobu, osvětlení, pozvánky, které jsme rozeslaly snad všem Carlislovým a Esmeiným přátelům. Vlastně jsem pomáhala skoro se vším, co mi neprozrazovalo místo, kde se bude svatba konat. Zdálo se, že Alice díky všem těm přípravám, dokonce zapomněla na nákupy a blížící se Vánoce. Mé podezření se zčásti potvrdily, když nám jednoho dne Alice oznámila, jestli bychom si letos nemohli dávat nějaké menší dary, že na shánění nějakých velkých prostě nemá čas. V životě bych nečekala, že Alice kdy něco takového vypustila z úst, ale stalo se a my všichni jsme slíbili, že se to pokusíme dodržet.

 

S tím jsem se taky vypravila sama na nákupy do Seattlu, kde jsem chtěla všechny dárky nakoupit. Dalo mi to zabrat vymyslet pro všechny nějaké vhodné dárky, které by nebyly nějak velké, ale podařilo se a já s úsměvem na rtech po celodenním nakupování odjížděla spokojená ze Seattlu s autem plným tašek. Jak se blížili Vánoce, na Forks se pomalu začaly snášet první sněhové vločky, které brzy pokryly krajinu a veškeré stromy. Náš dům v lese, který byl pokrytý bělostným sněhem, vypadal pohádkově. Zatím nebyl nijak ozdobený, to nás bude čekat až za pár dní. Moc jsem se na tyhle Vánoce těšila. Budou to Vánoce, které budeme trávit v hojnějším počtu a já si je chci pořádně užít.

 

Byla jsem moc zvědavá, jaké překvapení na mě z pod vánočního stromečku vykoukne, ale tohle jsem vážně nečekala.

Diskusní téma: 23. Přípravy, přípravy, přípravy

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.

Přidat nový příspěvek