20.kapitola - Nadosmrti šťastní

Bellin pohled:

„Víš, nad čím zrovna přemýšlím?“ zeptala jsem se Thomase, kterému jsem ležela na hrudi po nádherném milování. Už je to týden, co žijeme jako v pohádce a ani jeden si nemůžeme na nic stěžovat.

„To opravdu netuším, ale ty mi to povíš.“ Odpověděl Thomas.

„Máš pravdu. Trochu mě trápí Jane s Jamesem.“

„Ano, jejich manželství není zrovna idylické.“

„A Lucasovo manželství s Heidy taky ne. Právě proto jsem si říkala, jestli by nebylo možné jejich manželství zrušit. Tedy ne úplně, ale…“ nevěděla jsem, jak přesně to říct „… no, ještě před oznámením, že si tě budu muset vzít jsem Jane podporovala v tom, aby si něco začala s Lucasem, ale ono se to potom celé zvrtlo a teď je vdaná za Jamese a…“

„Vím, co tím chceš říct a asi máš pravdu. Neměli bychom být sobečtí a nechávat si to štěstí jenom pro sebe. Už od příchodu sem jsem viděl, že Lucase něco k Jane táhne a jednou se přiznal, že se do ní zamiloval, jenomže jsem nechtěl, aby ho láska k ní oslabila přestože je tu se mnou jenom kvůli svým nápadům a proto jsem ho oženil s Heidy.“ Vysvětlil mi svoje pohnutky k tomu nesmyslnému sňatku.

„A proto si taky Jane musela vzít Jamese?“

„To taky, ale James je se mnou delší dobu a slíbil jsem mu odměnu.“

„Takže Jane měla být odměna?!“ sedla jsem si a dívala se na Thomase. Vůbec se neusmíval, vzpomínal, co ho vedlo k tomu, aby se zachoval tak, jak se zachoval.

„Ještě před časem ano, ale teď je všechno jinak. Vím, že se Jamesovi nebude líbit, když si bude muset s Lucasem vyměnit manželku, ale myslím, že to časem překousne, protože teď ho zase štve, že se mu všichni smějí za zády, že Jane s ním netráví společně noci, ale toulá se po hradě.“ nad tím jsme se oba pousmáli. A James je egoista, a když se mu někdo směje, je to pro něj potupa a tak jsem ho stejně moc často ani nevídala.

„Takže souhlasíš s tím, aby se rozvedli?“ zeptala jsem se s trochou naděje v Janinu lepší budoucnost po boku milovaného muže.

„Ano, souhlasím,“ odpověděl a tak jsem ho vděčně políbila na rty, ale tím to nekončilo.

Thomasův pohled:

„Jamesi, vím, že to bude znít divně, ale s Bellou jsme přišli na to, jak vyřešit tvou manželskou krizi.“ Seděl jsem spolu s Jamesem v mé kanceláři, kde výjimečně netrůnil Aro a snažil se ho nenásilnou formou přimět k rozvodu s Jane.

„Vážně? Tak to si rád poslechnu, co tvoje ženuška vymyslela.“ Odpověděl mi trochu ironicky. Nechápal jsem, co se mu na Belle nelíbí, vždyť je tak dokonalá, naprostá bohyně a on nad ní ohrnuje nos, jako by byla kus hadru nebo co.

„Myslí si, tedy ne oba s Bellou si myslíme, že Jane pro tebe prostě není pravá a tak by nebylo na škodu, kdybyste se rozvedli. Měl bych pro tebe vhodnější manželku.“ Snažil jsem se, aby se moc nenaštval, ale zřejmě se mi to moc nedařilo.

„Co tím myslíš? Rozvedli se? Jako, že bych přestal být vládcem?“ vstal ze židle a začal přecházet po místnosti a rozhazovat rukama. Vůbec mě nepochopil.

„Ne, tak jsem to nemyslel. Od Belly jsem se dozvěděl, že Jane je zamilovaná do Lucase a sám moc dobře víš, že Lucas zase miluje Jane. Nemá cenu, aby byli od sebe. Sám musíš vidět, jak jsou nešťastní a vlastně ne jen oni ale vy všichni čtyři. Myslím, že Heidy by pro tebe byla ta pravá.“ Dořekl jsem a doufal, že tohle ho trochu přesvědčí.

„Lucas se potom stane mocnější než já?“ zeptal se podezřívavě.

„Myslím, že na moc nebude myslet vůbec. Stále bude tvé slovo nad jeho.“

„Tak v tom případě souhlasím.“ Plácli jsme si a v tu chvíli někdo zaklepal na dveře. Vyzval jsem dotyčného dál a v místnosti byl hned i Lucas.

Lucasův pohled:

Když jsem se od Thomase dozvěděl, že se budu moct s Heidy rozvést byl jsem šťastný. Když jsem se však dozvěděl, že se budu muset znovu oženit, radost mě přešla, ale nakonec jsem přece odházel z jeho kanceláře s úsměvem, protože mou novou manželkou měla být Jane. Chápete to? Moje láska se teď stane i mou manželkou. Moje princezna se stane královnou mého srdce a já ji budu moct milovat a nemuset to skrývat.

Tohle byl můj splněný sen. S Heidy jsme si neustále lezli na nervy, nemohli jsme to ve společnosti toho druhého vůbec vydržet a buď jsem odešel já a nebo ona. V lepším případě jsme se několik dnů neviděli a v tom horším jsme se kočkovali každý den a teď, teď se ožením s Jane a budu navěky šťastný. Kdybych štěstí mohlo nadnášet, tak se v tuhle chvíli vznáším chodbami Voltéry, ale ani to nebylo třeba, aby se na mě všichni dívali jako na blázna.

Janin pohled:

„To snad nemyslíš vážně, Bello!“ obořila jsem se na ni hned, jak přišla s tím šíleným nápadem s výměnou manželek, nebo jak jinak to celé vlastně nazvat.

„Proč bych to nemohla myslet vážně? I Thomasovi to přišlo jako dobrý nápad. Pochop to, ty miluješ Lucase a on tebe, ty i on jste v manželství nešťastní a my s Thomasem chceme, aby tomu tak nebylo. Chceme, aby všichni byli šťastní a tak proto jsme přišli s tímhle nápadem.“

„A kdo ti řekl, že Lucase miluji?“ zeptala jsem se jí a dokonale ji svou otázkou zmátla. Tohle jistě nečekala a já jsem vlastně sama nevěděla, proč se ji na tohle ptám. Ona věděla, jak moc jsem ho milovala a jak jsem trpěla, když jsem se dozvěděla, že si bere jinou a já budu taky provdána za jiného muže. Věděla všechno, i to jak moc mi ublížil tím, že se tehdy postavil na Thomasovu stranu.

„Jane, jsem tvoje kamarádka. Znám tě od dětství a tohle poznám. Copak ty nejsi vůbec ani trochu nadšená, že nebudeš muset žít nadále s Jamesem?“ zeptala se a sedla si vedle mě na postel.

„To jsem,“ povzdechla jsem si „ale jak můžu vědět, že s Lucasem budu šťastnější? Co když mě nemiluje a nakonec to bude s ním ještě horší než s Jamesem?“ zeptala jsem se a upřeně si Bellu prohlížela, aby mi neušel ani malý detail, kdyby si začala vymýšlet.

„Tak to si rozhodně nemyslím, Lucas tě miluje a vím, že spolu vy dva budete šťastní.“ Řekla s tak rozhodným hlasem, že jsem jí prostě musela uvěřit. Objala jsem jí a v hlavě se mi začal odehrávat scénář mojí nové, a doufejme i lepší, budoucnosti.

Tentokrát to nebyla taková sláva, jako když jsem si brala Jamese, ale ani tak mi to moc nevadilo. Rozvody proběhly v tichosti a svatby vlastně taky. Nevěděla jsem, jak to Thomas zařídil, ale když jsem si poté v trůnním sále stoupla za Lucasův trůn a Heidy za Jamesův, nikdo se na nás nedíval ani zmateně ani nijak jinak. Prostě to vypadalo, jako by to brali za normální fakt.

Všechno probíhalo tak, jak mělo a já jsem se po dlouhé době konečně smála od srdce. Táta byl rád, že nejsem tak zachmuřená, přestože se budu rozvádět a brát si Lucase. Sám je ze staré školy, kde rozvod byl něco špatného, ale teď se s tím smířil, protože já budu šťastná.

„Miluju tě.“ A když mi tyto krásná slova zašeptal můj nový manžel do ucha, ke štěstí mi nic nechybělo. Jenom jsem se na něj nádherně usmála a manželství stvrdila prvním manželským polibkem. Byl tak jiný od toho, co jsme si dali s Jamesem, tenhle byl plný láska a byl procítěný a ne prosycen jenom chtíčem, který ovládal Jamese.

Noc, které poté následovala, se nedala srovnat s ničím, co jsem doposud zažila. Lucas se mě dotýkal, jako bych byla porcelánová panenka, slíbal mi snad každý kousíček mého těla a nakonec spojil naše roztoužená těla v jedno. Konečně jsem chápala Bellu a to její nadšení pro Thomase, přestože tam byl pořád detail, který mi nešel do hlavy. Vždyť ho přece nenáviděla, jak si jenom získal její náklonnost a potom taky lásku? Tohle mi do hlavy nešlo, ale neřešila jsem to, Bella je šťastná, já jsem šťastná a naši rodiče taky, co víc si přát? Já osobně nic.

Jamesův pohled:

Když se poprvé Thomas zmínil o tom, že bych se měl s Jane rozvést, moc se mi to nelíbilo, ale když mě ujistil, že zůstanu vládcem se stejnou mocí, jakou bych měl jako manžel princezny, souhlasil jsem. Nebavilo mě pořád dokola poslouchat ty neúnavné řeči na téma: Zase mu manželka utekla z postele. Tohle by štvalo snad každého a natož mě. Hodně to ublížilo mému egu, ale snad bude Heidy jiná, kdyby se to mělo opakovat, asi bych to nevydržel.

Nechápal jsem Thomasovo počínání. Stal se z něj klasický podpantoflák, který splní ženušce všechno, co si jenom zamane a proto se já musím rozvést. Stejně to všechno dělala kvůli Jane a ať si Thomas říká co chce, že to bylo i kvůli mně, moc mu nevěřím.

Heidy byla jiná, zdálo se, že přesně ví, co chce. Chce moc, zdálo se, že si budeme skvěle rozumět, protože já jsem moc chtěl taky. Možná to přece jen nebude tak špatný nápad, jenom aby mi znovu neutíkala z postele jako Jane, to by byl vrchol. Ani jednu jsem nemiloval, ale to nebyla podmínka k spokojenému prožití věčnosti. Mně ke štěstí stačilo málo a to snad konečně budu mít.

Noc s Heidy byla taky jiná. Jane se mi pořád bránila, a když jsem si ji konečně vzal, tak vykřikla, že mě nenávidí, zatímco Heidy… Páni, tak vášnivou upírku jsem dlouho nepoznal, vycházela mi plně vstříc, a když jsem nás spojil, divoce a rozvášněně mi zavrčela do ucha. Tohle bude to pravá žena pro mě, tedy dokud mě nezačne nudit, ale to zatím nehrozilo.

Mezitím v Denali - Edwardův pohled:

Po příjezdu do Benátek a vysvětlení, co všechno se ve Voltéře stalo, jsme se měli vrátit do Ameriky, ale do Forks jsme nemohli a tak Carlisle nevrhl, že bychom mohli na čas zajet do Denali za Eleazarem. Moc nadšený jsem z toho nápadu nebyl, ale co se dá dělat.

Carlisle všem v Denali vysvětlil, jak se věci mají a dokonce i Tanya se trochu stáhla, což mě hodně překvapilo, ale byl jsem za to vděčný.

„Edwarde?“ přišla za mnou asi po měsíci pobytu do pokoje Alice.

„Pojď dál,“ Alice si přisedla vedle mě na pohovku a objala kolem ramen. „Stalo se něco?“

„Víš, měla jsem vizi. Konečně ses tam smál a nebyl jsi sám.“ Řekl a já jsem zbystřel. Nebyl jsem sám, to znamená, že se mi podařilo na Bellu zapomenout a najít si někoho jiného, nebo si Bella uvědomila, že její láska ke mně je přece jenom větší než tak k Thomasovi?

Stále jsem na ni myslel, ale pomalu jsem se zapojoval do normálního života. Myslel jsem si, že ta bolest, kterou jsem cítil, když jsem odcházel od Belly, nikdy nezmizí, ale ona se stávala pořád menší a menší. Možná to bylo proto, že jsem ji ani pořádně neznal a kdybych s ní strávil více času, zamiloval bych se ještě víc a bolest z rozloučení by nevymizela, ale takhle byla stále menší.

„A viděla jsi i s kým jsem byl?“ zeptal jsem se zvědavě.

„Bohužel ne, ale myslím, že to nebude trvat dlouho a oba se to dozvíme.“ Dala mi pusu na tvář a odešla z pokoje. Její slova mě donutila popřemýšlet nad tím, jestli jsem se z té lásky k Belle již natolik vzpamatoval, abych byl schopný najít si někoho jiného nebo bych měl ještě chvíli počkat.

O měsíc později:

Z Bellina rozhodnutí zůstat s Thomasem jsem se už pomalu dostal. Začal jsem s rodinou chodit do školy a dokonce i Tanyono chování ke mně se hodně změnilo. Stala se chápající kamarádkou a nesnažila se mě zase získat, její myšlenky už nebyly tak na obtíž jako před dvěma měsíci.

„Edwarde, pospěš si, první den ve škole a ty přijdeš pozdě!“ popoháněla mě Alice.

„Vždyť už jdu.“ Scházel jsem po schodech a šel rovnou před dům. Skoro všichni tam už čekali, tedy až na Rosalii a Emmetta. No a mě bude popohánět. Nasedl jsem do auta a vedle mě si přisedla Tanya. Ještě jsme počkali na Rose a Emma a mohli jsme vyrazit. Před školou jsem však nevysedl hned. Tušil jsem, co bude následovat a chtěl jsem se tomu vyhnout.

„Tanyo, mohla bys mi pomoct?“ zeptal jsem se, když Rose s Emme vysedla.

„Jasně, co potřebuješ?“

„Víš, co bude následovat, když se všichni dozví, že s nikým nechodím. Nemohla by si hrát moji přítelkyni? Vím, co po tobě chci, ale hrozně bys mi pomohla.“ Začal jsem a doufal, že mě neodmítne.

„Edwarde, jasně, že ti pomůžu.“ Souhlasila a tak jsme se mohli vydat na první hodinu. Objal jsem Tanyu kolem pasu a tak jsem se ochránil před dotěrnými dívkami a jejich žádostmi o rande.

„Víš, že hrát si na tvého přítele není zase tak špatné?“ zeptal jsem se po týdnu tohoto divadla.

„Taky si myslím, že nejsem tak špatná přítelkyně.“ Odpověděla s úsměvem a já se na ni taky usmál. Bylo to všechno tak jiné, když si mě nepředstavovala v posteli. Měla mě ráda, to ano, možná dokonce víc než jen kamaráda a já ji začínal taky rád.