2.kapitola

05.02.2010 17:59

Jane došla k Arovi a podávala mu ruku. Aro ji přijal a začal se soustředit. Po chvilce pustil Janinu ruku a s pohledem na své bratry se vracel ke svému trůnu.

Caius a Marcus vstali ze svých trůnů a přistoupili k Arovi a vztáhli k němu ruku, chytil je a začal s nimi komunikovat. Po skončení ukázky se všichni posadili na své trůny a rozhlédli se po sále.

„Jane,“ ozval se náhle Caius.

„Pane,“ podívala se Jane směrem ke trůnu na kterém seděl Caius.

„Nenašla jsi náhodou něco u toho mrtvého?“ zeptal se a propaloval ji pohledem.

„Ten mrtvý měl v kapse lístek,“ odvětila Jane vytahujíc lístek z kapsy u pláště a předala ho Caiovi.

Caius lístek otevřel a zamrznul mu úsměv, který se mu kradl na rty. S lístkem stále v ruce hleděl před sebe a nevnímal své okolí.

Aro přešel k bratrovi a jemně, aby ho nepoškodil, mu vytrhl lístek z ruky. Po přečtení ho podal Marcovi, který ho dal do rukou Alecovi a dovolil mu ho přečíst, stejně jako Felixovi a Demetrimu.

„Nechápu,“ poznamenal Alec když dočetl vzkaz.

Aro pohlédl na Aleca a nebyl o nic víc v obrazu než on. Náhle se rozproudila diskuze o obsahu tajemného vzkazu, který nikdo nepochopil. Jen jeden se debaty nezúčastnil a stále hleděl před sebe ztracen v myšlenkách a vzpomínkách.

„Co si o tom myslíš, Marcu?“ zeptal se náhle Caius.

„Někdo si chce jasně vyřídit účty,“ odpověděl Caiovi Marcus a podíval se na Ara.

„Také si to myslím, asi budeme muset vypravit výpravu do Rumunska,“ pověděl Aro, myslíc že je to práce Rumunů.

„Myslíš, že to byli Rumuni?“

„Ano, byla to určitě jejich práce, ale ten vzkaz je trochu matoucí,“ mluvil dále Aro a díval se kolem sebe, kdo nyní má vzkaz u sebe až se zastavil na Alecovi, který jej měl v ruce.

„Alecu, podej mi ten vzkaz,“ rozkázal Aro a ve vteřině držel vzkaz v ruce a znova jej pročítal.

„Co znamená to „A“ na konci vzkazu?“ zeptal se Demetri.

„Podpis,“ odvětila mu Jane a usmála se na něj.

„Jistě, ale kdo v Rumunsku z těch co má nějaký význam se jmenuje na A. Nemůžu si to nijak vybavit k písmenu si neumím přiřadit ani jméno natož pak obličej,“ rozvíjel své úvahy dále Demetri a vzpomínal dál spoléhaje přitom na svou schopnost stopaře.

„Demetri má pravdu,“ ozval se Marcus, „také si nemůžu vybavit někoho s tím jménem. A abych řekl pravdu až na Athendoru, Caiovu manželku, a Aleca neznám nikoho jehož křestní jméno začíná na A,“ domluvil a podíval se po přítomných v sále.

Všichni se dívali na Marca na kterého to byla, soudě podle pohledů ostatních, hodně dlouhá řeč. Ale museli mu dát za pravdu, jen jeden ve svých myšlenkách vzpomínal na dívku jejíž jméno začínalo písmenem a.

Aro se rozhlédl a oznámil, že mohou odejít do svých pokojů, jelikož dnes již nic neudělají. Ještě než se rozešli jim oznámil ať si zkusí vybavit kdo může být tajemný pisatel vzkazu.

Po odchodu členů gardy zůstali ještě Aro, Marcus a Caius sedět na svých trůnech. Aro měl stále ještě v ruce onen vzkaz.

„Aro, podej mi ten vzkaz,“ promluvil náhle Caius a natáhl ruku směrem k Arovi jež mu podal vzkaz.

Caius jej otevřel a začetl se do něj, jako by si jej chtěl vrýt nesmazatelně do paměti. Zavřel ho a skoro neznatelně kývnul hlavou v záporném gestu. Vstal a odešel do svého pokoje. Vteřinu po něm odešli i Marcus a Aro přemýšlejíc o vzkaze, který si Caius odnášel.

Po chvíli si ve svém pokoji sedl ke krbu a vzpomínal na osobu jež vzkaz napsala. Moc dobře věděl, kdo je tajemná pisatelka vzkazu, ale proč to napsala to nevěděl. Bude jí muset napsat a požádat o vysvětlení.  Při pomyšlení na vzkaz si vybavil jeho obsah a neznatelně zakroutil hlavou, jak marně přemýšlel co to mohlo znamenat.

 

Vzkaz: