18. Pochlub se!

10.01.2010 19:38

 

 

Vypráví Bella

Oba dva jsme bez hnutí stáli snad pět minut. Dívali jsme se úpěnlivě do očí toho druhého a přemýšleli, co přijde. Měl jsem tu výhodu, že jsem té ženě mohl číst myšlenky. Byla moc překvapená, když mě tu zahlédla. Zavedla ji sem Brianova vůně, čekala tady tedy jeho. Svým pohledem mě sjížděla od hlavy až k patě. Líbil jsem se jí. Nad tím jsem se musel v duchu pousmát. Ani ona nevypadala špatně. Byla vážně krásná, svou krásou se mohla rovnat i Rosalii, ale Belle ne. Měla uhlově černé vlasy, které jí sahaly až po pás a v lehkém vánku se jí kroutily podél těla. Její dokonalá vysoká postava byla napnutá, jak očekával možný útok. Bála se, že bych ji mohl napadnout. Lustrovala mě pohledem a zastavila se na mých zlatavých očích.

Je to přeci upír. Tak proč nemá své oči krvavě rudé, stejně jako ostatní? Naklonila svou hlavu na stranu, jak usilovně přemýšlela, co jsem zač. Už jsem ji chtěl odpovědět, když jsem si uvědomil, že o mém daru neví. Bylo by tedy špatné ztratit tak svou výhodu. Stále jsem se na ni upřeně díval a snažil se vyčíst v jejích myšlenkách důvod její návštěvy. Jediné co jsem věděl, bylo to, že zná Briana, ale nemyslela na to, odkud a jak moc ho zná. Nakonec jsem to nevydržel a lehce zvedl ruce nad hlavu, aby

věděla, že se nechci prát.

 

„Kdo jsi?“ Zeptal jsem se opatrně. Snažil jsem se o příjemný tón, abych ji nijak nerozladil.

„A kdo jsi ty?“ Vyštěkla na oplátku. Povzdechl jsem si, tohle nebude jednoduché. Budu tedy muset začít já.

„Jsem Edward Cullen a ty jsi?“
„Já jsem Kira.“

„Moc mě těší.“ Usmál jsem se na ni mile. Bože, ten je krásný, pomyslela si Kira. V duchu jsem se musel pousmát.

„Co tě sem přivádí?“ Zeptal jsem se v duchu lehké konverzace.

„Ucítila jsem tady vůni mého známého.“ Nad slovem známí se ušklíbla. Nemohl jsem přijít na to proč. Odkud Briana zná?

„Co tady děláš ty?“ Zeptala se bez obalu.

„Já tu nedaleko bydlím se svou rodinou. Seznámím tě s nimi. Možná tam najdeš toho svého známého.“ Řekl jsem jen tak mimochodem.

„Tak dobrá.“ Souhlasila a já se vydal směrem k ní.

„Poběž za mnou.“ Pobídl jsem ji a rozběhl se lesem směrem k Forks.

 

Díval jsem se do její mysli, abych věděl, jestli nechce náhodou zaútočit, nebo utéct, ale jediné čeho jsem se dočkal, byl rozbor mé postavy, mého běhu a mého chování. Po tváři se mi rozlil blažený úsměv. Bylo příjemné vědět, že se konečně líbím i někomu mého druhu, ne jen obyčejným lidem, kterým připadám jako anděl. Začal jsem se blížit k domovu. Pomalu, ale jistě se mi v hlase začaly ozývat myšlenky mé rodiny. Konečně jsem asi dva kilometry slyšel myšlenky všech přítomných v domě, kromě Belly. Ta mi bude vždy záhadou. Proč zrovna ona, musí mít štít, který chrání její myšlenky? Tolik bych chtěl vědět, co si skutečně myslí, když mě vidí. Je právě, to že ji nemohu číst myšlenky, pravý důvod proč mě tolik přitahuje a láká? Ne, to není jediný důvod. Láká mě celá Bella. Ne jen její mysl, ale její tělo, hebké rty, sametová pokožka. Kruci, vzpamatuj se! Takhle o ní nesmíš myslet! Nadával jsem si v duchu.

Stál jsem zrovna před dveřmi, když jsem uslyšel hlas Jaspera.

„Už se zbývá zeptat jedině Edwarda.“

„Víte někdo, kde je?“ Zeptala se starostlivě Esme. Měla o mě strach. Brala mě jako svého syna. V tu chvíli jsem však vešel do dveří.

„Tady jsem. A přivedl jsem návštěvu.“ Všichni se na mě bleskově otočili. Slyšel jsem zvědavost ve všech myšlenkách, kromě Brianových. Upřeně jsem se na něj zahleděl a stejně jako Bella sledoval, jak ztuhle stojí a nevěřícně kouká na Kiru. Odkud se kruci tihle dva znají? Brian své překvapení rychle zamaskoval a objal Bellu okolo pasu. Zabolelo mě vidět je takhle, ale jaké pro mě bylo překvapení, když jsem v myšlenkách Kiry slyšel podobnou bolest, žárlivost a naštvání, jaké cítím já. Přemýšlela o tom, že by se Belle vrhla po krku, ale ihned tu možnost zavrhla, když se podíval po ostatních členech rodiny. Nejvíce ji vyděsil Emmett se svými ohromnými svaly a Jasper s jizvami, které mu zdobí tvář po mnohých bojích, kterými prošel.

 

„Rodinko tohle je Kira.“ Představil jsem jim svou společnici. „Kiro, tohle je moje matka Esme a otec Carlisle.“ Představil jsem první dvojici, která stála nejblíže. Esme se potěšeně usmála, když jsem se o ní zmínil jako o své matce a v myšlenkách mi poslala tiché díky. Oba dva si s ní potřásli rukou a ustoupili kousek stranou, abych mohl představit další.

„A tohle jsou mí sourozenci, Emmett a Rosalie,“ Kira se vždy pousmála, ale když si potřásla rukou s Emmettem, slyšel jsem v jejich myšlenkách, jak se jí ulevilo. „Jasper a Alice,“ Pokračoval jsem dál. Čekal jsem, že se Alice bude chovat spontánně jako vždy a Kiru kupříkladu přijme tak, jako ihned přijala Bellu, ale překvapila mě. Podala Kiře ruku a chladně řekla, že ji těší. Nahlédl jsem jí do myšlenek, ale byla jen hrozně naštvaná. V duchu na Kiru nadávala slovy, která jsem od ní nikdy v životě neslyšel. Podíval jsem se na ni se zvednutým obočím, ale ona jen přimhouřila oči a zavrtěla hlavou.

 

Jasper učinil taktéž jako má naštvaná sestřička, kterou si ihned na to pevně přitiskl k sobě.

 „A tohle je Bella a Brian.“ Schválně jsem si je nechal na konec, chtěl jsem vidět Brianovu reakci na Kiru a chtěl jsem, aby šel jako poslední. Bella ustoupila kousek od Briana a s hraným úsměvem podala Kiře ruku.

„Moc mě těší.“ Pousmála se falešně. Poznal jsem na ní, že je nervózní. Moc dobře viděla, jak Brian ztuhnul, když Kiru uviděl, ale jak se zdálo, Kira si falešného úsměvu od Belly vůbec nevšimla. Brian pokročil kousek ke Kiře, která se lehce napjala, jak očekávala jeho rekaci.

„Těší mě.“ Potřásl si s Kirou Brian a stoupl si vedle Belly, kterou si majetnicky přitáhl k sobě. Nemohl jsem si pomoci a musel jsem něco říct.

 

„Briane, ty nepoznáváš Kiru? Jak jsem si přečetl ve vašich myšlenkách, už se nějaký ten pátek znáte.“ Prohodil jsem jen tak mimochodem a zavrtěl nechápavě hlavou. Vždy jsem byl velmi dobrý herec, ale tentokrát mi to nikdo nezbaštil. „Tak se nám pochlub, odkud se vy dva znáte.“ Naléhal jsem dál. Viděl jsem pohled, kterým Bella střelila po Brianovi, a moje srdce radostně poskočilo. Naštvalo ji, že nám tu Brian lže a neříká celou pravdu. Uslyšel jsem, jak se Kira nadechla, aby mohla odpovědět, ale Brian ji rychle předběhl.

„Setkali jsme se před pár lety a nějaký ten měsíc jsme společně cestovali, ale oba jsme spíše samotáři, takže jsme se rozdělili.“

„Hmm. Zvláštní, že si Kiru ihned nepoznal, že?“ Vrtěl jsem nechápavě hlavou a mnul si bradu.

„Nepoznal jsem ji.“

Musel jsem se uchechtnout. „Ta špatná upíří paměť.“ Zavrtěl jsem hlavou.

 

Upřeně jsem pozoroval Bellu a užíval si ten pocit, který mnou prostupoval, když svýma očima propichovala nejprve Kiru, která stála po mém boku a pak Briana. Řekl bych, že ji bude mít ještě co vysvětlovat. Pochybuji, že mu skočila na tu historku o dávném společném cestování. Poznal jsem, že lže, ale nemohl jsem za nic na světě přijít, jak se ti dva před lety poznali a jestli spolu opravdu jen cestovali, nebo snad něco víc? Oba dva si velmi dobře hlídali své myšlenky. Oba dva teď již věděli o mém daru. Sám jsem ho prozradil. Přemýšlel jsem, jestli tihle dva spolu něco měli. Určitě něco ano, jinak by Kira přeci nežárlila na Brianovu ruku obmotanou okolo Bellina útlého pasu.

 

„Ehm.“ Odkašlal si Carlisle, aby trochu odlehčil to tíživé ticho, které zde panovalo. „Zrovna jsme tu řešili, zda bychom si nedošli zahrát baseball. Chtěli jsme se tě zeptat, jestli se k nám připojíš, Edwarde. Samozřejmě naše nabídka platí i pro Kiru.“ Carlisle mluvil klidným hlasem, aby uklidnil tu atmosféru, kterou jsem tady svou ironií a výslechem navodil.

„Proč ne. Kiro, přidáš se k nám? Myslím, že to všechny velmi potěší.“ Usmál jsem se na ni mile a objal ji okolo ramen. Podíval jsem se na Bellu a viděl v jejím výrazu šok. Otočil jsem se na zbytek rodiny a viděl jsem, že Alice propaluje Kiru a mě nenávistným pohledem. Co se to s ní děje? Znovu jsem se zaposlouchal do jejích myšlenek, ale její mysl jsem co nejrychleji zase opustil. Takový nával nadávek jsem jaktěživ neslyšel.

„No, tak dobrá. Myslím, že by to mohla být zábava, ale já jsem baseball ještě nikdy nehrála.“ Souhlasila nakonec Kira.

„Neboj, naučíme tě to.“ Mrknul na ní laškovně Emmett a vysloužil si tím pohlavek od Rose.

„Co je? Jen jsem chtěl bejt milej.“ Zvedl Emmett omluvně ruce a následně si Rose k sobě připoutal svými ocelovými pažemi a políbil ji.

„Ehm, ehm.“ Odkašlala si Bella a přerušila tak jejich milostné vzplanutí.

 „Moc nás těší, že se máte tak rádi, ale měli bychom vyrazit na ten baseball.“ Připomněla jim.

„Moment, vy chcete jít hrát baseball, když venku není bouřka? Chcete nás prozradit?!“ Nechápal jsem je.

„Další, kdo se nechal nachytat.“ Zasmál se Emmett. „Zapomněl si, že Bella umí bouřku přivolat?“ Pokračoval během svého výbuchu. On se vážně dokáže smát každé prkotině.

„Aha. Vážně jsem zapomněl.“ Pokrčil jsem rameny.

„Hahaha. Dneska tady máme dva upíry, kteří zapomínají. To je gól.“ Smál se dál Emmett.

„Dobře. Emmette ty se uklidni a my všichni se jdeme převléknout. Sejdeme se za deset minut na louce.“ Zavelela Esme a všichni se začali řídit jejími rozkazy. Emmett se přestal okamžitě smát a zasalutoval pro Esme.

„Alice, mohla bys půjčit nějaké oblečení Kiře?“ Zeptal jsem se své sestřičky.

„Nemám její velikost.“ Pokrčila rameny, chytila Jaspera za ruku a vyběhla z domu. Co tohle mělo ksakru znamenat?

„Rosalie?“ Zeptal jsem se dalšího nákupního maniaka.

„Jistě, pojď se mnou.“ Přikývla Rose a vydala se nahoru po schodech do svého pokoje.

„Vezměte prosím Kiru na louku, já se jdu domu převléct.“

„Spolehni se, bratře.“ Zasalutoval znovu Emmett a já se musel uchichtnout nad lehkostí a humorem, s jakým vše bere. Vyběhl jsem z domu a běžel jsem k nám, kde jsem se chtěl bleskově převléct a utíkat hned na louku.

 

Byl jsem natěšený jak na baseball, tak na náš nový trojúhelník, Bella, Brian, Kira. Zajímá mě jejich chování. Stihne si Bella s Brianem něco říct, mezitím, co budu u nás doma? Nechtěl bych přijít o jejich hádku. Vešel jsem do domu a vyběhl do svého pokoje, kde už jsem měl od Alice připravené oblečení. Rychle jsem se do něj oblékl a seběhl zpět do obýváku, kde na mě čekali Jasper, Carlisle a Alice. Jasper s Carlislem jakmile mě spatřili, vyšli ze dveří ven a Alice je chtěla následovat, chytl jsem ji však za ruku a zastavil.

„Můžu s tebou mluvit?“

„Co se děje Edwarde?“ Zeptala se vztekle.

„Ty se mě ptáš, co se děje? To ty se chováš zvláštně. Přeci víš, že mi vše můžeš říct.“ Naléhal jsem na ni.

„Nic se neděje. Netrap se tím. Teď už bychom měli jít, jinak na nás budou všichni čekat.“ Přerušila mě však rychle Alice. Chtěl jsem něco namítat, ale dovnitř vešel Jasper zkontrolovat, kde jsme se zasekli. Zatvářil se nechápavě, když nás spatřil, ale v hlavě mu kolovala jediná myšlenka. Chránit Alici. Nedošlo mi, že pořád pevně svírám Alicinu paži ve své ruce. Až když začal Jasper potichu vrčet, jsem ji ze svého sevření pustil.

„Klid Jaspere.“ Utěšovala Alice svého manžela. „Nic se nestalo. Pojď.“ Usmála se na něj a společně vyšli z domu.

 

Ihned jsem je následoval a rozběhl se za nimi lesem. Po chvíli jsem je však předběhl, jelikož jsem byl ze všech nejrychlejší. Vešel jsem tudíž na hřiště, kde už na nás všichni čekali s připravenými pálkami, jako první. Viděl jsem Esme, jak se o něčem baví s Rose a Emmettem a Bellu, která stála vedle Briana a dívala se kamsi do neznáma. Naposledy jsem pohlédl na Kiru, která stála nesměle v prostředku hřiště a dívala se okolo sebe. Šel jsem hned k ní, aby se tu necítila tak nepříjemně. Proč se k ní všichni chovají tak nepřátelsky? Nechápal jsem to.

„Tak rodinko, pojďte všichni sem.“ Zavelel po chvíli Carlisle a my jsme se shromáždili okolo něho a čekali, co nám oznámí.

Diskusní téma: 18. Pochlub se!

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.

Přidat nový příspěvek