15.kapitola - Noc jako stvořená pro lásku

Bellin pohled:

Po Thomasově boku jsem vyšla ze sálu a následovala ho do našich manželských komnat. Naštěstí jsem si mohla oddychnout, když zamířil jinam, než k pokojům, které patřili otci, asi bych to nevydržela mít jeho trůn a ještě k tomu spát v jeho pokoji, kde jsem naposledy spala jenom jako malá holčička.

„Pojď dál, lásko, tohle bude naše království,“ Thomas otevřel jedny dveře a zavedl mě do pokoje, který byl luxusně zařízený a přepych z toho jenom čišel. „Jak se ti tou líbí?“ zeptal se s nedočkavostí malého dítěte.

„Je to opravdu moc pěkné.“ Zhodnotila jsem naše nové pokoje. Thomasovi se na tváři objevil spokojený úsměv a objal mě kolem pasu. Několik dlouhých minut se mi jenom díval do očí. Nevím, co v nich viděl, ale zřejmě byl spokojený. Sklonil se k mým pootevřeným rtům a políbil mě. Tentokrát však polibek nebyl tak dravčí, ale jemný a plný vášně, jako by mě jenom ochutnával a já přestože jsem si zakázala nějak na jeho dotyky a laskání reagovat, jsem se nakonec do té hry zapojila a objala ho kolem krku.

Ucítila jsem, jak se Thomasovy rty rozšířily do úsměvu, který vyvolala má reakce na jeho polibek, a hned na to jsem cítila, jak mě zvedl do náruče a odnášel do vedlejšího pokoje, kde mě položil na postel. Chvíli jen tak stál a zase si mě prohlížel, v jeho očích jsem viděla něhu a lásku a toužila jsem slyšet jeho myšlenky. Odstranila jsem proto svůj štít a poslouchala.

„Nemůžu uvěřit, že je konečně moje. Jak jen je krásná, já jsem se snad vážně zamiloval.“ Páni, nemohla jsem uvěřit tomu, co jsem slyšela, ale naprosto mě to ohromilo. Takže Thomas, ten Thomas, kterého já z duše nenávidím, se do mě zamiloval?

„Má lásko, jsi tak nádherná.“ Promluvil po chvíli a znovu se ke mně sehnul, aby mě mohl políbit. Teď jsem ale byla připravená na to, jaký ten polibek bude a zůstala jsem pod ním ležet jako ledová socha.

Thomas se odtáhl a znovu se na mě podíval. „Tak, ty si chceš hrát? Uvidíme, jak dlouho to vydržíš.“ S těmi slovy se znovu přisál k mým rtům, ale já jsem dál ležela bez pohnutí. Nechtěla jsem ho rozzuřit, jenom jsem to chtěla mít co nejdřív za sebou. V tom jsem ucítila jeho ruce na svých zádech, jak pomalu rozepíná zip na šatech a hrubou přímo až živočišnou silou je ze mě strhával. Pak začala ta pravá hra.

Začal mě laskat, dlaněmi mi klouzal po prsou a chtivě mě líbal. Vzrušením jsem se až zalykala, ale byla jsem rozhodnutá mu nepodlehnout. Jeho ruce klouzaly po mém těle a já se pod jeho dotyky prohýbala jako luk. „Budeš prosit, abych si tě vzal.“ Zaslechla jsem jeho další myšlenku a jeho ruce pokračovaly dál ve zkoumání mého těla a rty jeho ruce okamžitě následovaly. Šaty jsem na sobě dávno neměla a tak mu nic v jeho zkoumání nebránilo.

Jeho ruce zabloudily až k malému trojúhelníku mezi mými nohami. Když mi roztáhl nohy a prstem mi přejel po tom citlivém místečku, moje sebeovládání se zhroutilo a já jsem začala vzdychat rozkoší. To, co se mnou prováděl Thomas, jsem nikdy nezažila a ledová královna byla ta tam.

„Prosím!“ zavzdychala jsem, když jsem ty návaly rozkoše nemohla vydržet.

„Co?“ zeptal se a v tom hlase byl slyšet smích. Přesto byl hrubý od potlačované touhy.

„Vezmi si mě.“ Zavzdychala jsem znovu, ale Thomasovi to zřejmě nestačilo a pokračoval v mém dráždění.

„Říkala jsi něco?“

„Prosím! Vezmi si mě!“ vykřikla jsem ta slova a Thomasovi se zkřivila ústa do úsměvu a konečně naše těla spojil v jedno. Začal se ve mně pohybovat, a pokud jsem si ještě před chvílí myslela, že více rozkoše nevydržím, teď jsem měla pocit, že musím bouchnout.

Ležela jsem na posteli vedle Thomase a dívala se do stropu. Cítila jsem se ponížená, že dokázal tak zničit moji kontrolu a odhalil slabost mého těla, o které jsem neměla ani potuchu. Zvedla jsem se z postele a zamířila si to do koupelny, chtěla jsem ze sebe tu potupu smít. Pustila jsem na sebe proud vody, ale když na mě dopadly první kapky vody, zhroutila jsem se. Svezla jsem se po stěně sprchového koutu a vzlykala. Nechápala jsem, jak jsem mohla být tak slabá a dokonce prosit o to, aby si mě vzal. A mně se to ještě ke všemu líbilo. Ty pocity, které jsem zažívala, když se mne dotýkal. Zalapala jsem po dechu a postavila se znovu na nohy. Musím být silná, nesmím tady brečet jako malá holka.

Opláchla jsem si obličej a zastavila vodu. Natáhla jsem se pro osušku, ale nikde nebyla. Vylezla jsem tedy ze sprchy a v koupelně stál Thomas. Instinktivně jsem si zakryla tělo rukama a sledovala, jak drží osušku v ruce.

„Přeci si nenechám ujít pohled na tak krásné tělo.“ Tím mě znovu naštval. Přestala jsem se zakrývat a tak jak jsem byla, jsem vyšla z koupelny zpátky do pokoje a lehla jsem si na postel. Cítila jsem jeho pohled a slyšela pomalý krok, jak mě následoval. Znovu mu unikla myšlenka „Našel jsem si dokonalou ženu.“ A viděla jsem sama sebe, jak se vzpínám pod jeho tělem v návalu touhy.

Musela jsem stáhnou štít, abych si dál nemusela připomínat svou potupu. Lehla jsem si na bok a přes sebe přehodila přikrývku. Cítila jsem, jak se postel na druhé straně mírně prohnula, jak si na ni lehl i Thomas. Neotočila jsem se k němu, zavřela jsem oči a pokoušela se usnout. Poslední, co jsem cítila, než jsem se propadla do říše snů, bylo Thomasovo náručí, do kterého si mě přitáhl, a já už neměla sílu mu vzdorovat.

Janin pohled:

James mě držel za paži a doslova vlekl do našich nových komnat. Nechtěla jsem jít, vlastně jsem nechtěla nic z toho, co se dneska stalo. Z nitra se mi vydral potlačovaný vzlyk. Kvůli Belle a ostatním členům rodiny jsem se snažila být statečná, ale ta statečnost byla jenom hraná a potlačovala všechny moje skutečné city. Všechen strach z toho co bude, zuřivost k Lucasovi ale nejvíce jsem právě pociťovala nenávist k tomu sebestřednému upírovi, kterému jsem teď měla říkat manžel, k Jamesovi.

V podobných myšlenkách jsem procházela chodbami, kterými jsem prošla už tolikrát, ale teď mi přišly tak jiné. Tak cizí, už jsem si tu nepřipadala jako doma. Nikde tu nebyl slyšet smích, necítila jsem tu lásku, která tu byla všude kolem, když ještě vládl strýčci s tátou. Další vzlyk jsem potlačila a snažila se zjistit, v které komnatě jsme se ocitly.

Znovu jsem vzlykla až ve chvíli, kdy jsem si uvědomila, že pokoje, do kterých jsme vešly, měly být moje hned po tom, co se provdám. Pokoje kde bych byla se svým manželem a kde bych trávila šťastné chvíle s mou láskou. Proč zrovna tyhle pokoje! Z bezmoci jsem přešla do další fáze a tou byla zuřivost. S jasně čitelnou nenávistí jsem se podívala na mého manžela.

„Upravili to tu opravdu pěkně.“ Přešel kolem postele a rukou přejel po saténových přikrývkách. Sledovala jsem každý jeho krok, každý jeho sebemenší pohyb a čekala, kdy se na mě vrhne.

„Musím se osprchovat.“ Šeptla jsem a rovnou odešla do koupelny. Opřela jsem se o umyvadlo a dívala se do zrcadla. Po chvíli jsem si začala rozpouštět vlasy a sponky pokládala na vedlejší toaletku. Poté jsem rozepnula zip na šatech a ty sklouzly po mém těle, až mi skončily u nohou. Ani jsem je nezvedla a zamířila si to do sprchy. Pustila jsem teplou vodu a nechala pomalu plynout myšlenky ke šťastnějším dnům, úmyslně jsem oddalovala chvíli, kdy budu Jamesovi patřit i tělem.

Ten jako by to vytušil, vyrušil mě z mého rozjímaní a jeho chtivé ruce mi začaly brouzdat po těle. Jeho ruce putovaly od mých boků až k ramenům a když mě chtěl otočit k sobě, setřásla jsem jeho ruce, rychle vypnula vodu a vyšla ze sprchy. Ne, tohle jsem prostě nemohla, všechno jsem si to představovala jinak. Myslela jsem si, že se budu se svým manželem smát, bude si povídat a já se mu s radostí jednoho dne odevzdám, ale ne takhle.

James se hned vydal za mnou a než jsem stačila jakkoliv zareagovat vyhoupl si mě do náručí a nesl k té obrovské posteli. Začala jsem se v jeho náručí zmítat a snažila se osvobodit, ale Jamese to jenom rozesmálo.

„Okamžitě mě pusť!“ zasyčela jsem a úplně mě překvapilo, když jsem ve vteřině necítila na svém těle jeho ruce. Ocitla jsem se, ale ve vzduchu a hned nato jsem dopadla do nadýchaných polštářů, které byly rozházené na posteli. Než jsem se však vzpamatovala, tiskl se znovu k mému nahému tělu.

„Tak princezno, teď se můžeš předvést, jaká jsi dračice.“ Hlavou mi proletěla vzpomínka na to, jak jsem se mu snažila utrhnou hlavu v mém pokoji a jak mě odbyl, že si to mám nechat na svatební noc. Jak tedy myslí! Chtěl to, má to mít.

Když přitiskl jeho rty k mým, okamžitě jsem ho kousla do rtu a to ho ještě víc rozpálilo. Asi byl na takové chování od žen zvyklý. Jenom se znovu usmál tím svým ďábelským smíchem a znovu se přisál k mým ústům. Tohle jsem si ale rozhodně nenechala líbit. Rukama jsem mu  zajela do vlasů a škubla jsem, jen co mi síla stačila.

V Jamesových očích jsem teď zahlédla jiskřičky zuřivosti. Také mě chytil za vlasy a přitáhl si mě k sobě. Oba jsme se teď nenávistně měřily, ale v Jamesových očích byl ještě chtíč a touha po mém těle, což se o mě říct nedalo. Na jeho těle jsem viděla několik srpkových jizev a chtěla jsem jich tam ještě několik přidat.

Vím, že jsem riskovala a zahrávala si s osudy rodiny, ale já jsem se mu i přes veškerou mou snahu nedokázala odevzdat. Vyškubla jsem se mu a v jeho ruce zůstalo několik mých vlasů. Snažila jsem se z pod něj dostat a tak jsem mu začala bušit do hrudi. Dokonce se mi jednou ranou podařilo shodit ho na zem, ale hned jak se vzpamatoval, jsem byla natisknutá na zeď. Rukama zase přejížděl po mém těle a já jsem se nemohla vůbec pohnout. Když jsem se ho snažila odstrčit, chytil mi ruce a držel mi je nad hlavou, zatímco se zabýval mými prsy.

Jamese naše hra, jak tomu říkal, bavila, ale viděla jsem, že se pomalu přestává ovládat, v jedné vteřině jsem stála natisknutá ke stěně a v té druhé, už jsem ležela pod jeho tělem. Pokusila jsem se ještě o nějaký vzdor, ale James to zřejmě pochopil, jako snahu ho ještě více vzrušit.

„Nenávidím tě!“ křičela jsem jako smyslů zbavená, když do mě pronikl a spojil tak naše těla v jedno. Po chvíli jsem však měla své manželské povinnosti odbyté. Myslím, že by pokračoval ještě dál, kdybych se z ničeho nezvedla z postele, nepřehodila přes sebe sametový župánek a vydala se z pokoje pryč.

„Kam si jako myslíš, že jdeš?“ zarazil mi cestu a stoupl si mezi dveře.

„Tobě to teď může být jedno!“ vyštěkla jsem na něj, prolezla pod jeho zvednutou ruku, kterou zatarasil dveře, a vydala se po chodbě do starší části hradu, kde jsem měla svůj pokoj. Stále ještě nebyl v provozním stavu, ale byl uklizený. Zavřela jsem za sebou dveře a sedla si do pohodlného křesla, teprve potom jsem mohla povolit stavidlo vzlyků.

Lucasův pohled:

Viděl jsem Jamese, jak si odvádí Jane a srdcem mi projel osten bolesti as zuřivosti. Viděl jsem, jak se Jane brání, ale nemohl jsem tomu nijak zabránit, stejně tak jako jsem nemohl zabránit, aby se ti dva vzdali. Moc mě to bolelo, ale já prostě slaboch. Thomas si mě drží jen kvůli mým nápadům. Možná kdybych byl takový jako James, tak bych teď měl za manželku tu, do které jsem se zamiloval až po uši a ne tu… tu Heidy.

Chápal jsem Bell, jak se musela cítit. Jenom jako nějaká hadrová panenka, nebo šachová figurka na hrací ploše, se kterou hýbají ti mocnější.

„Tak pojď, na co čekáš?“ zatahala mě za rukáv saka Heidy. Neochotně jsem se na ní podíval. Její tvář byla tak rozzářená. Tahle se měla tváři moje manželka, ale neměla jí být Heidy, ale Jane. Heidy toužila po moci a Jane byla skromná, Heidy byla jako modelka ze světových přehlídkových mol a Jane jako rokoková panenka s mrkacími očičkama. Tyhle dvě se nemohly nikdy rovnat a já miloval tu rokokovou skromnou panenku.

Nastavil jsem Heidy rámě a ta se do něj spokojeně zavěsila. Vydali jsme se hned za těmi dvěma nesourodými páry po chodbě, ale hned na to jsme se odpojili. Heidy si mě vedla, kam sama chtěla a mě to bylo jedno. Najednou jsme byly v nějakém pokoji a já jsem se ocitl na posteli. Zmateně jsem se rozhlížel, ale Heidy mi nedala moc prostoru. Obkročmo si mi sedla na klín a začala se věnovat mým rtům. Věděla, jak na muže, ale já jsem na ni nijak nereagoval, ano byla sexy, ale já jsem ji nemiloval a v tom byl ten největší zádrhel.

Aniž by mě přestala líbat, sundala mi sako a potom se obratnýma rukama snažila rozepnout i knoflíčky na košili. Přestože to musela dělat už tolikrát, dneska se jí to moc nedařilo a tak košili jednoduše roztrhla a strhla ji ze mě. Poté mě povalila na postel a svými rty zkoumala mou hruď.

„Jane.“ Zašeptal jsem a Heidiny rty se na mé hrudi zastavily.

„Co jsi to právě říkal?“ zeptala se a dívala se mi do očí. Teprve pak jsem se vzpamatoval. Ano, celou tu dobu jsem si na Heidině místě představoval mou malou Jane a tak mi jednoduše ze rtů splynulo její jméno. „Nazval jsi mě, Jane?“ zeptala se znovu, když jsem neodpovídal. Kdyby mě teď viděl některý z mých povedených kamarádů, asi by se klátil smíchy, anebo se za mě styděl. Nechoval jsem se jako zamilovaný novomanžel, kterým jsem ve skutečnosti vlastně ani nebyl. Choval jsem se jako vystrašená chovanka nějakého kláštera, která je prvně s mužem.

Heidy na mě upírala svůj pronikavý pohled a já jsem věděl, že nemá cenu zapírat. Slyšela dobře, a proč bych jí měl lhát? Proč bych si před ní a vlastně i před sebou samotným měl hrát na to, jak moc ji miluji a jak jsme šťastní, když v hloubi duše jsem to cítit úplně jinak?

„Ano, řekl jsem ti tak.“

„Jak se opovažuješ? Jsem tvá žena a…“

„Jednoduše tě nemiluju, byl to dohodnutý sňatek a mé srdce patří jiné.“ Nenechal jsem jí domluvit a vysvětlil jí svůj postoj k našemu sňatku.

„Ale…“

„Ale nic, prostě tě nemiluju.“ Zopakoval jsem jí to ještě jednou.

„Jsem tvá žena!“ vykřikla a tipnul bych si, že kdyby stála tak si dokonce dupne. Ještě před chvíli byla vášnivá a teď byla jako kus ledu a nebylo to jenom tím, že naše pokožka je tak studená. Bylo to proto, že jsem jí ublížil svými slovy, ale já jsem ty slova nemohl vzít zpátky. Nemluvil bych pravdu a na pravdomluvnosti jsem si zakládal.

„To sice jsi, ale ne proto, že by to bylo mé přání.“ Řekl jsem. Heidy si stoupla a já jsem se taky vedl. N zemi jsem našel svou roztrženou košili, zvednul jsem ji a přehodil si ji přes sebe. Heidy na mě stále hleděla a nemohla uvěřit, když jsem jí bez dalšího slova nechal stát uprostřed místnosti a sám jsem odešel.

Prošel jsem trůnním sálem a ani jsem se nepodíval na trůny. Jeden mi teď patřil, ale já jsem se o něj neprosil. Nechtěl jsem nikomu vládnout. Klidně bych se spokojil s tím, stát se jedním z gardy a klidně bych se stal i sloužícím, kdyby bylo potřeba.

Jedněmi dveřmi jsem vešel a druhými hned na to vyšel. Procházel jsem se chodbami Voltéry a stavěl se čelem zkoumavým pohledům ostatních upírů, kteří si mě prohlíželi s jasně vepsanou otázkou v očích. Stejně budou všichni za pár hodin vědět, co se dneska v noci dělo. Heidy mě za to bude nenávidět, všichni si teď budou šuškat, že jsem od ní o svatební noci odešel, ale možná to tak bude lepší. Lepší než kdyby si dělala marné naděje, že ji snad miluju a oba budeme šťastní.

Nevím, jak dlouho jsem se procházel, ale noc se pomalu chýlila k ránu a tak jsem se rozhodl vrátit do pokoje, ze kterého jsem před nějakou dobou odešel. Procházel jsem chodbou, když v tom jsem uslyšel tichý vzlyk. Rozhlédl jsem se kolem sebe po chodbě, ale nikoho jsem neviděl, vzlyk musel vycházet z některé místnosti. Šel jsem tedy dál a vzlyk se ozval znovu.

Zastavil jsem se u dveří, ze kterých vycházel. Položil jsem na ta nádherně vyřezávané dveře ruku a nadechl se. Byl jsem u JEJÍHO pokoje. Všude kolem se vznášela její omamná vůně. Ale, kdo je uvnitř? Nikdo by tam být neměl. Opatrně jsem otevřel dveře a nahlédl do místnosti, která ještě nesla znaky boje, ale rozhodně byla již uklizenější.

Na první pohled jsem nikoho nezahlédl, ale na ten druhý se moje oči zastavili na blonďaté víle, která seděla skrčená na křesle a tiše vzlykala. Vešel jsem do místnosti, zavřel za sebou dveře a došel až k Jane. Opatrně jsem ji pohladil po vlasech a její vzlyky ustaly. Pomalu zvedla hlavu a podívala se na mě. V obličeji se jí mihlo tolik různých pocitů, ale ani jeden jsem nedokázal popsat, jenom ten poslední. Nenávist a bolest.

„Nesahej na mě!“ vykřikla. V mžiku už stála a dívala se na mě. Nechápal jsem její reakci, ale velmi mě to bolelo. Ještě několik vteřin svého vzácného času setrvala pohledem na mě. Očima klouzala přes mou tvář až k hrudi, kterou kryly jenom cáry, které zbyly z košile. Cynicky se usmála a potom s hrdě vztyčenou hlavou odešla z pokoje.