10.kapitola - Budu navždy žít v cele?

14.04.2010 17:46

 Renesmee:
 Nevím, jak dlouho jsem jen tak ležela. Čas pro mě nehraje teď roli. Jenom vím, že sem párkrát zašla Jane a služky, co mi přinesly jídlo. Vím, že bych se neměla na Jane zlobit, ona v tom prsty nemá. Ale neměla sem sílu něco říct a ani udělat.
 „Renesmee, už dost, začni se chovat!“ vypěnil na mě, Aro. Jen jsem zvedla oči, ale vůbec jsem ho nevnímala.
 „Přece nechceš, aby se tvé rodině něco stalo?“ řekl smutným hlasem. Zase to na mě zkouší.
 „Přestaň, je do toho vůbec netahej!“ zařvala jsem vzteky a vyskočila z postele. Aro, mně pobaveně sledoval, asi je rád, že jsem zase začala mluvit. Vůbec mu nevadilo, že to slyší celý hrad.
 „Proč by ne?“ zeptal se. Chce mě vyprovokovat, dělá to schválně.
 „Já tě…“ani sem to nedořekla a držel mě pod krkem.
 „Mladá dámo, aby bylo jasno, já jsem teď tvůj otec. Tohle, je tvůj domov. Je to jasné?!"zavrčel a jeho jasně karmínové oči jsem měla u svých. Věděla jsem, že bych si s ním neměla zahrávat, tak jsem jen přikývla, protože mi docházel kyslík. Zalezla jsem si zpátky na postel a dala se do přemýšlení. Aro si hlasitě a naštvaně odfrkl a odešel z mého pokoje. Musí existovat nějaké řešení, jak se odsud dostat pryč. Jenže když vyjdu ven, všude mě provázejí stráže. Alec ví, že bych utekla. No, ale kdybych se začala chovat slušně, třeba by mě ven i pustili. Ano, budu si hrát na slušné dítě a pak odtud zmizím pryč, tvrdě jsem se usmála, tenhle plán se mi líbí. Přešla jsem do své šatny a vybrala si černé šaty posázené bílými kameny, vlasy jsem si nechala rozpuštěné, jen oči jsem si orámovala černou tužkou a na pusu nanesla lesk a hurá do sálu.
 Vešla jsem do sálu a všechna debata okamžitě ustala. Všichni se mi začali klanit. Jen jsem je odbila mávnutím ruky a mířila si to k Arovu trůnu. Měla sem co dělat, abych se nesmála, ten jeho výraz byl k nezaplacení. Vypadal, jako by dostal ránu elektrickým proudem, asi nečekal, že jeho slova vezmu tak rychle vážně. Alec na mě taky zíral s otevřenou pusou a Jane, ta byla smutná jako vždy. Povzbudivě jsem se na ni usmála, úsměv mi s radostí oplatila.
 „Otče, Caie, Marcu," pozdravila jsem jejich ohromené tváře. Jen se na mě usmáli. Obešla jsem Arův trůn a postavila se hned vedle Aleca a ještě jsem ho chytla za ruku. Podíval se na naše propletené prsty a mírně se usmál, otočila jsem se k hlavním vratům a sledovala vše okolo. Bože je tu taková nuda, jak můžou celý den jenom sedět na zadku a tvářit se vážně? Tady tedy vážně žít nechci, ale aby mi plán vyšel, musím to hrát dokonale. Ani nevím, jak dlouho jsem tam koukala do blba, ale najednou se k nám blížily hlasy, ach ne… Heidy nese večeři! „Co teď?“ ptala jsem se, mohla bych si taky někoho dát, napadlo mě najednou, ale to mi doma neodpustí. No tak Renesmee, každý jednou uklouzne a jestli tu chceš dál zůstat klidně. Fuj nad touhle poslední myšlenkou jsem se oklepala, budu to muset zvládnout. Stoupla jsem si za Ara, který se na mě jen usmál a dál naslouchal kroků.
 „A teď se pozdravíme s našimi vládci," řekla Heidy a v tu chvíli se odevřeli dveře. Dovnitř nastoupilo asi padesát turistů, kteří se rozhlíželi a fotili. Bohužel už naposled.
 „Vítejte ve Voltéře," přivítal všechny, Aro se zlomyslným úsměvem. Dveře se hlasitě zavřely a všichni se vrhli na kořist, kterou Heidy přivedla. Alec mě políbil na ústa a šel si pro jednoho staršího chlápka. Bylo zajímavé sledovat všechny, jak se krmí. Pomalu jsem sešla ze schůdků a rozhlídla se, abych si našla oběť. Ano starší žena se krčila v koutě a k ní se přibližoval Lucas, jeden z nejhnusnějších upírů tady. Nejraději bych ho roztrhala a zapálila. Škoda, že nemůžu. Tak jsem se rozhodla, že ho trošku naštvu. Skočila jsem před jeho kořist a odstrčila ho na stranu.
 „Co to děláš?" zavrčel na mě.
 „Co asi myslíš?“ oplatila jsem mu to a pořád si svoji oběť držela.
 „Ta je moje!" stále vrčel. Aro, který právě dojedl, přišel blíž a naštvaně si mě měřil asi si myslí, že ji chci zachránit, ale to se plete.
 „Nevidím, že by sis ji označil!" zavrčela jsem nebezpečným hlasem, až o krok ustoupil. K Arovi se připojil Alec s Jane a Caiem. Všichni měli stejné pohledy až na Aleca, ten si připravoval pěst na Lucase.
 „Tak dost!"přikázal, Aro. Ublíženě jsme se na něho podívala.
 „Co se tu děje?" zeptal se jemnějším hlasem, ale pozornost věnoval mně.
 „Ona ji chce snad chránit, nebo co?" vypěnil Lucas a chytil mě pevně za paže, až jsem bolestivě zasyčela. Aro, kývl na Felixe, který ho okamžitě držel pod krkem, asi zapomněl, že jsem Arova adoptivní dcera, a že to neměl dělat.
 „Renesme?" dožadoval se, Aro odpovědi.
 „Mám hlad," hájila jsem se upřímně a hleděla mu do očí. Všichni zalapali po dechu a znovu se na mě dívali, jako bych spadla z Marsu. Aro, ten se snad samou radostí začne rozplývat a Alec na mě zase hleděl s láskou v očích. Ani jsem nevěděla, že jsem, tak dobrá herečka. Na nic jsem nečekala a zakousla se do krku oné ženy. Krev měla výbornou, ale že by mi nějak extra chutnala, to tedy ne. Zlatá zvířecí, ale přeci nezkazím Arovi radost. Všimla jsem si, že všichni jsou pryč. Felix odvedl Lucase, Jane také odešla, Marcus s Caiem a Alecem se vrátili k trůnům, jen Aro pořád stál u mě a s jiskřičkami v očích mě sledoval. Když jsem dopila, mrtvá žena spadla na zem. Hned ji nějací upíři sebrali a odnesli pryč. S úsměvem na tváři jsem se otočila k Arovi.
 „Dobré," usmála jsem se na něj a šla k Alecovi, políbila jsem ho na rty a on polibek prodloužil a ještě k tomu, mi slízal ze rtu i kapičky krve, co tam zůstaly. Stoupla jsem si mu k boku a pořád ho držela za ruku.

Diskusní téma: 10.kapitola - Budu navždy žít v cele?

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.

Přidat nový příspěvek