9.kapitola - Voltérra?

14.04.2010 17:42

Renesmee:

„Au,“ zaúpěla jsem, jakmile jsem se probudila, lehce jsem položila ruku na břicho. Ano to je ta bolest. Lehce jsem se podepřela a vyhrnula si triko nahoru. Na mém břiše se rýsovala veliká modřina, „No skvělé,“ pomyslela jsem si, zvedla jsem hlavu a v tu ránu dostala elektrický šok. „Tohle není můj pokoj, takže se mi to nezdálo? Jsem ve Volteře? Ne prosím, ať je to jen sen,“ šeptala jsem si pro sebe a pro jistotu zavřela oči. Jenže to nepomohlo a pořád sedím na posteli ve velkém zlatém pokoji.

„Ta modřina mě mrzí,“ ozval se hlas někde zvenčí. Naklonila jsem hlavu a všimla si Ara, který stál na balkoně. Otočil se směrem ke mně a smál se jako nějaký vítěz.

„Mrzí? Co si to sakra…!!“ začala jsem na něj řvát, jenže se zase objevila ta samá bolest.

„Neukvapuj se, má milá, vidíš sama, že ti to nepomáhá,“ řekl znova, ale to už stál u postele. Rychle jsem z ní vylítla, překonala jsem tu bolest a skrčila se u rohu pokoje.

„Nechte mě být!“ zařvala jsem znovu. Opět se usmál, ale nechal mě a šel směrem ke dveřím.

„Však ty si to brzo rozmyslíš,“ řekl a zavřel dveře. Svezla jsme se po stěně na zem a začala vzlykat.

 

Ve Forks -Bella:

Měli jsme po lovu a já se těšila na mojí Nessi. Celý den jsem byla jak na trní. Vím, že byla s Rose a Emmettem, ale ten pocit ve mně zůstal dál.

„To je v pohodě Bells,“ řekla mi už posté Alice. Už jsme byly skoro u Forks, když jsme uviděli menší kouř.

„Pojďme se tam podívat!“ navrhl Carlisle. Můj hrozný pocit se opět zvýšil. Byly jsme už skoro u cíle, když jsem to ucítila. Bože ta vůně, Renesmee!

„Proboha!“ zařvala jsem a přidala do běhu. Vyběhla jsem z lesa a uviděla tu hrůzu. Renesmeiino auto bylo narvané ve stromu a celé hořelo.

„NÉ!“ zařvala jsem a chtěla vlézt do auta. Než jsem stihla se jakkoliv pohnout, chytli mně dvě silné paže. Emmett mě pevně držel.

„Emmette co se stalo!“ zařvala jsem na něj. Podíval se mi do očí a otřásal se vzlyky. Nikdy jsem ho neviděla plakat ani vzlykat.

„Renesmee řekla, že se projede. Chtěla jet k Charliemu a pak za Jacobem,“ řekl, pustil mě a šel obejmout Rose. Edward si mě přitáhl na hruď a bezmocně se díval na hořící auto naší dcery. Rozhlídla jsem se kolem.

Byli tu všichni a stáli u auta. Esme držela Alici a Rose a vzlykaly. Já neměla už ani sílu se pohnout. Můj život je pryč, ikdyž mám Edwarda. Nessi byla něco jiného, byl to můj život.

Ona byla důkazem mé a Edwardovi lásky a teď je pryč, všechno je pryč. Lehla jsem si na chladnou silnici a začala ještě víc vzlykat. Edward mě objal  a líbal do vlasů. Byl na tom stejně jako já…

 

Ve Volteře - Alec

Renesmee není moc nadšená z toho, že tu je. Slyšel jsem až moc dobře, jak vybouchla na Ara. Ale to jí brzy přejde, nakonec si tu určitě zvykne a bude chodit tohle chodbou semnou. Budeme se držet za ruce a… než jsem to stihl domyslet, vřítila se na mě má milující sestřička.

„Nesnáším tě,“ pronesla, když se zvedla ze země, potom co jsme do sebe vrazily.

„Nevím za co?“ zeptal jsem se jí a hodil na ni nevinný obličej.

„Jo tak ty nevíš jo?“ řekla a v očích jí plál hněv. „To abych ti to ručně vysvětlila,“ řekla a natáhla pěst k mému obličeji. Nikdy jsme se neprali, ale moc dobře vím, že by mě dokázala uhodit a že by to i bolelo.

„Jane uklidni se!“ zavrčel Aro, který stál po mém boku. Jane hlasitě a na protest zavrčela, ale nakonec svou ruku od mého obličeje odtáhla.

„Nic jiného si nezaslouží,“ zavrčela, otočila se a odešla pryč.

„Neboj, přejde jí to,“ řekl Aro.

„Asi jo,“ řekl jsem a kroutil hlavou ze strany na stranu.

„Nic jiného jí nezbude,“ řekl uculující se Aro. Jen jsem přikývl a pořád koukal na chodbu, kde před chvíli stála má vyšinutá sestra.

„Můžeš se jít podívat za svou budoucí ženou,“ prohlásil Aro. Radostně jsem přikývl a už mířil k Renesmiině ložnici. Otevřel jsem dveře, ale zase je rychle zavřel. Renesmee ležela na zemi a plakala. To je poprvé, co jí slyším plakat. Vešel jsem dovnitř a zavřel dveře. Jakmile jsem to udělal, vzhlédla a nenávistně si mě měřila.

„Vypadni!“ zařvala a její smutný obličejík se proměnil v masku ďábla. Jen jsem se usmál a přiblížil se k ní.

„Vypadni!“ zařvala znovu, ale tentokrát spíš hystericky než nenávistně.

„Ale no tak, Renesmee, Neboj, to bude v pořádku,“ řekl jsem jí utěšujícím hlasem, ale v jejím obličeji byl ještě větší vztek než předtím.

„Ty už si snad ze mě děláš srandu?“ řekla s hysterickým smíchem.

„Proč? Brzo máme svatbu, tak by ses měla začít chovat!“ řekl jsem výhružně.

„Teď mě dobře poslouchej! Já si tě nikdy nevezmu, nenávidím tě, jsi odporný a pro mě nechutný tvor. Nesnáším tě a hnusíš se mi!“ řekla tvrdě a i v jejích očích jsem viděl, že to myslí vážně a to mě hodně naštvalo.

„Teď ti zase povím něco já,“ řekl jsem, ale otočila se ke mně zády a zacpala si uši. Tak to teda ne. Chytil jsem jí za ruce a spojil je za záda, takže vypadala jako vězeň. Vylekaně se na mě podívala. Svoje ústa jsem jí přiložil k uchu a začal povídat.

„Pokud nechceš, aby se tvé rodině něco stalo, tak radši poslouchej. Jednoduše bychom je mohli zabít a piš si, že by to bylo hodně jednoduchý,“ řekl jsem jí a moc dobře jsem cítil, jak ztuhla. Sám moc dobře vím, že by Aro nedovolil, abychom Cullenovi zabily, ale ta výhružka pomohla dobře a navíc Renesmee to nemusí vědět. Teď máme na práci naší svatbu, Cullenovi si stejně myslí, že Renesmee je mrtvá.

 

Renesmee ve Volteře:

Proč? To není možný, zrovna Alec. Co mám dělat? Utéct nemůžu, to je jasné a i kdyby se mi to povedlo, prostě by mě dotáhli zpátky. Navíc nechci riskovat životy mé rodiny.

Diskusní téma: 9.kapitola - Voltérra?

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.

Přidat nový příspěvek